Poprvé pořádně sletěl, když ho poslali do války. Podruhé, když byl zraněn. Další pád přišel, když nemohl studovat a musel zpátky na frontu. Počtvrté ho k zemi poslala neschopnost vypořádat se s válečnými zážitky.
Potom si uvědomil pár hodně důležitých věcí (třeba, že Velká říjnová byla spíš Špatný vtip) a tenhle pád ho bolel hodně. Ne tolik jako ten poslední. Ten přišel až v Polsku.
Když si konečně uvědomil, že Rusko je tady každému ukradené. Když mu došlo, že předtím nikoho nezajímala občanská válka a teď nikoho nezajímá hladomor.
A najednou zjistil, že v Československu se, možná, někdo trochu zajímá.
V původním plánu bylo začít příjezdem do ČSR — takže již devátého dubna jsme zjistili, že taková země vůbec existuje...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak přece trochu naděje
Aries
Tak přece trochu naděje
Aspoň na chvíli...
Apatyka
Aspoň na chvíli...
kéž se mu naděje splní
Tora
kéž se mu naděje splní
Uvidíme
Apatyka
Uvidíme
Hezky napsané. Přeju mu
Remi
Hezky napsané. Přeju mu všechno dobrý, ale upřimně, moc velké naděje si nechovám...
Díky. Uvidíme, uvidíme...
Apatyka
Díky. Uvidíme, uvidíme...
Chudák, ten se tedy napadal
Esti Vera
Chudák, ten se tedy napadal dost, tak snad bude alespoň o trochu lépe...
No... uvidíme.
Apatyka
No... uvidíme.
Líbí, mám Poláky hrozně rád,
Faob
Líbí, mám Poláky hrozně rád, ale ten jejich patriotismus je někdy až upouzdřený (byť jejich historické nenávisti k Rusku nadmíru rozumím): a zrovna na tuhle "všímavou" kapitolu Masarykovy republiky (která např. dramaticky obohatila nejen naši strukturální školu) můžeme být právem hrdí! Ty časy nemá smysl nějak přehnaně idealizovat, ale v rámci už pološílené Evropy jsme opravdu byli ostrovem nebývalé demokracie, řekl bych.
Děkuji. A samozřejmě, naši
Apatyka
Děkuji. A samozřejmě, naši politici to tenkrát nedělali jen tak, z dobroty srdce. Byl to čistý kalkul (který jim nakonec nevyšel) — nicméně i tak bychom se od nich dneska mohli lecčemu přiučit...