V lese

Les byl s každými pár kroky o něco více hustý a temný. Jeli po tenké pěšince a mlčeli. Tedy, alespoň většina z nich. Marigold si vesele prozpěvoval nějakou přisprostlou písničku.
„Marigolde, pro všechno na světě, zavři zobák,“ okřikl ho zaklínač. Trubadúr kupodivu bez řečí poslechl. Ani on neměl při pohledu na pokroucené stromy chuť na diskuze. Naslouchaly tedy pouze praskání větviček pod kopyty koní, šumění listí vysoko nad hlavou a zlověstným zvukům lesa.
Geraltova kobyla neklidně poskočila při každém hlasitějším zapraskání. Milwa si zkontrolovala zásobu šípů. Co chvíli se nedůvěřivě rozhlédla.
„Ty, Marigolde,“ řekla nakonec, „možná přece jenom radši zpívej.“