Za mlada býval to chlap jako růže, na těle...

...smyslném leskla se kůže.
Taky měl peníze a žádné neřesti,
jednou však stalo se veliké neštěstí.
Při požáru všechno ztratil,
nikdo mu nic nezaplatil,
zůstal na ulici sám,
pod hvězdami měl svůj chrám.
Nový domov vetřelce, co nikam nepatří,
člověka, s nímž na světě se nikdo nebratří.
V parku na lavičce spával,
na píšťalku smutně hrával a byl na posměch.
Lidé pro sám spěch
zapomněli, kdo dřív býval,
každý se jen skrz něj díval
a byl hlavní podezřelý, když hledali viníka,
který v parku po setmění zamordoval maníka.
Alibi mu neuznali, úsměvy jen stydly,
soudcové mu brzy přiřkli elektrickou židli.