Druhá cesta

Zajímavé, jak vás pouhá přítomnost některých lidí přiměje narovnat záda, napadlo mne. I po letech.
Hlas tetičky Edny chrastil, jako když šlapete po rozsypaném cukru. Bylo jí pětadevadesát. Ale odmítla to vzít na vědomí.
„Tys měla vždycky svojí hlavu, Olivie! Paličatá po otci, tak je to. Děláš nějakou hloupou úřednickou práci, nechováš se jako dáma! Pamatuj, že cesta pravé ženy je plná odříkání…“
Ošetřovatelka se usmála.
„Dnes je na tom líp.“
„Já vím. Děkuji vám.“
Políbila jsem tetičku na tvář a vyšla ze dveří. Tanner okamžitě zhasl cigaretu a úslužně mi otevřel dveře od auta. Sbohem, Olivie.
Vítej zpátky, M.