DMD 2022

Jestřáb zaklepal na dveře, ale čistě jen ze setrvačnosti.
Něco bylo v nepořádku. Ve vzduchu visel povědomý pach, který znal až moc dobře. A ten zvuk...
Opatrně otevřel dveře. Jemné bzučení teď slyšel zřetelněji a zápach začínal nabývat celkem vtíravé kvality.
Inu ano.
Věděl, co najde. Neměl z toho radost.
Tohle by měl řešit někdo, kdo s tím má zkušenosti. Nějaký profesionál, běželo mu hlavou.
To není jako honit jasného pachatele po kopcích.
Dobře, ale zatím může zajistit místo činu.
Obytná kuchyň. Dvě zhroucená těla, podle stavu docela dlouho.
Vražedná zbraň se nedá přehlédnout.
S ní už nikdo nic neupřede.

Hbité ruce roztáčejí vřeteno, zasazené v kameni. Jemné prsty kontrolují sílu vlákna. Vlasy paní domu na hlavě skloněné k práci září ve světle lojových svíček.
Kozí a velbloudí srst.
Tvrdé a krátké chumáčky bylo potřeba přemlouvat, aby se staly použitelnými vlákny. Poskytnou teplo jako plášť, pohodlný spánek jako podložka, skryjí před nepřízní počasí jako stanové plátno.
Vlna.
Čistá, jemná, i na cestě v poušti. Ochotně se stane oděvem, který tě bude zdobit i chránit, hřát i chladit.
Len.
Nejjemnější vlákno, jedno z pozitiv, které si odnesli z Egypta. Skryje tvou hanbu, abys mohl přistupovat k oltáři. Poslední laskavost, pro mrtvého.

Veruna spěchá do vršku, krok má lehký, ale hlavu těžkou: kolovrat osudu se roztočil příliš rychle, točí se, točí a skřípe, a dvojnitka společného života s Joachimem, co si spřádala ve snech, jí co nevidět vyklouzne z prstů.

Ještě krok dva a už se před ní světlá paseka. Nikdy předtím se sem neodvážila.

Ve stráni mohutný jasan, pod ním chalupa s vyřezávaným štítem. A na zápraží noční přízrak, vysoký, hubený chlap se zkrvaveným rukávem a se sekyrou v ruce.

Veruna sebou smýkne za nejbližší kmen. Srdce chce vyskočit z hrudi a běžet za Joachimem. Snad si jí ten chlap nevšiml.

"...Tak Lockharta propustili od Munga před pár měsíci. Paměť se mu vrátila, takže nebyl důvod ho tam držet. A nikdo neví, kde se momentálně nachází, ani lokační kouzla nefungují, takže je zjevně nějak chráněný."
"Harry! Už to opakuješ po třetí, vážně myslíš, že nás něco úžasného napadne, když to tu budeš mlít pořád dokola?!" Draco frustrovaně praštil dlaní do stolu.
Harryho se jeho výbuch ani v nejmenším nedotkl a pokračoval:
"Ta lékouzelnice tvrdila, že jim pacienti nenahlašují svoje místa pobytu po propuštění a taky.."
"A taky skvěle odpovídala Georgově popisu jedné ze zákaznic, která kupovala ten parfém!" vykřikl Draco náhle.

„Nemohu uvěřit, že se Edmund chystá oženit s nějakou Kate, místo aby se soužil, že si nemůže vzít mě!“ rozčilovala se královna a přecházela po komnatě sem a tam.
„Takoví už jsou muži, drahoušku,“ řekla Nursey aniž vzhlédla od svého kolovrátku. „Proto se tvá moudrá matka nezlobila, když se tvůj otec oženil s Jane Seymourovou.“
„Spíš proto, že jí nechal useknout hlavu,“ ušklíbla se královna.
„Ach ano,“ zarazila se chůva a na chvíli to vypadalo, že se místo kola kolovratu teď roztočila kolečka v její hlavě. „A ani to mu nevyčítala. Učiněná světice,“ zamumlala nakonec a znovu šlápla do pedálu.

Jaké sny se zdají mé múze, když spí? Když její jemný dech cítím na dlani, když mírně našpulené rty zlehka odfukují, když hledím k jejím ve vlnách splývajícím vlasům, které ji zakrývají čelo a rozčepýřeně halí levou tvář.

Kdesi tam v myšlenkách snad kráčíme za zřídlem vášně, za krůpějí lásky, jež se jako zlatá rybka schovává za závojem vodní tříště padající na vyprahlá skaliska života – žíznící po vláze, a přece se každým příbojem vypínající a čnící nad vzdouvající hladinu.

Možná ta nožka vykukující spod peřiny odejde se mnou a zavřevše za námi dveře budeme konečně volní.

Múzo má probuď se!

Leželi spolu na dece v ovocném sadu.
„Myslíš, že mě přijmou?“
Ginny byla přitulená k jeho boku.
„Já tě přijímám.“
Hleděli na obláčky připomínající cukrovou vatu.
„Jsem z jiného těsta než vy.“
Ginny se usmála.
„Proto tě miluju.“
Poslouchali bzučení včel.
„Mám na sobě spoustu rodových zatížení.“
Ginny pohladila prsten s hadem na své ruce.
„Jasně, tvoje matka byla travička. A co? Já mám zase po tátovi plochý nohy.“
Blaise jí jemně nadzvedl bradu a významně se na ni podíval.
„Tobě nevadí představa, že nemáme děti?“
„Jseš jako kolovrátek, sklapni už. Máš snad dojem, že bude mít táta málo vnoučat?“

"Angel, what the hell are you doing?"
Aziraphale gave him a reproving look.
"As you can see," he said, "I'm spinning a golden thread."
"I didn't know Rumpelstiltskin was an angel," Crowley scoffed.
"I always wanted to learn," Aziraphale admitted. "And now, I have some time to do so."
"Well, at least we can sell it," Crowley shrugged. "Let me see."
Aziraphale couldn't stop him in time. Crowley quickly dropped the thread when a strong electric shock went through his body.
"I'm sorry, I-"
"It's not actually so bad," Crowley interrupted him. "You should bring it later to the bedroom."

Jako loukotě kolovrátku se v hlavě točí poloviny nápadů, ani jeden není dost, teda byl by, kdybych na to vyložil energii, co nemám. Hans a Francouzi, rozhovor vyslechnutý v MHD, kterou už dva roky nejezdím, dokonce jsem dneska narazil úplnou náhodou na zmínku, že se kolovrat říká symbolu čehosi slovansky novopohanského. Google image search je toho plný. No a jasně že se najde spousta nácků a podobných živlů, co si tenhle symbol zaberou pro sebe. Ale což. Pryč od politiky, zpátky k marnosti. Zavírám oči, a akutně si uvědomuju, že jediná hudba, co slyším, je šum krve v mých uších.

„Kolik za ten kolovrátek?“ zaskřípalo odněkud z úrovně jeho pasu. Vychování mu zabránilo poděšeně uskočit.
„Dobré poledne,“ pozdravil místo toho. „To jste si špatně vyložila. Já tu nic neprodávám. Toto je výstava tajemných předmětů, památek na skutečné lidské osudy opředené kouzly a čárami!“
Stařenou duch chvíle ani v nejmenším nepohnul. „A ten kolovrat k tomu patří? Já jen že se z něj odlupuje nějaké svinstvo...“
Karel Jaromír zrudnul. „Je to pravý zlatý kolovrat! Svým zpěvem odhalil strašlivou dcerovraždu!“
„Mno...“ mlaskla babka a pochybovačně veteš obešla. „Jestli by nebylo lepší o tom napsat nějakou tu baladu. Slyšela jsem, že balady frčí!“