DMD 2014

Některé večery jsou v něčem stereotypně stejné.
Sklidila ze stolu talíře od večeře a urovnala ubrus.
Některé večery se odlišují maličkostmi.
Uslyšela dětský pláč. Nakoukla k malému do ložnice.
Některé večery je nutno držet při sobě.
Vzala ho z postýlky a začala houpat v náručí.
Některé večery si člověk musí najít něco hezkého.
Byl tak maličký a tak roztomilý.
Některé večery jsou jen milosrdné lži.
"Ššš. Klidně spinkej. Jsem u tebe. Nic se neděje."
Některé večery zbývá jenom doufat ve štěstí.
"Brzičko se maminka a tatínek vrátí. Nemusíš se bát. Spinkej, Teddy."
Některé večery je třeba zemřít.
Pro životy druhých.

Bylo to užitečné kouzlo.
Poručíme větru, dešti...
V pouštních a polopouštních oblastech zvláště výhodné, i když omezené na malé území. Standardně několik metrů čtverečních.
To ale byla jen základní varianta. Voda shora. Nic zvláštního. Pořádná zábava přišla až s modifikacemi.
Rachel netušila, proč ji napadlo zrovna tohle. Víceméně absurdní zaklínadlo, když bojujete o život. Když ona nebyla v útočných zaklínadlech nikdy dobrá...
Obrat hůlky navíc...
Tři pronásledovatelé z Obrody skončili nečekaně.
Jeden dostal do čela zobáčkem. Druhého mohutně poplácaly tlapičky. Třetí si užil obojího.
To bylo než se rozpršelo pořádně.
Déšť malých, vysoce odolných, nechutně roztomilých a nečekaně smrtících ptakopysků.

"P4859 a P3195 ať se okamžitě dostaví do skladiště 16! Došlo k sesuvu vajíček!"
"Pozor! Vetřelec u vchodu dva! Jednotky A14 a U36 okamžitě ke vchodu dva!"
"Na cestě směrem na východ, k vysokému dubu, leží starý banán! Hledáme dvacet dobrovolníků, kteří by byli ochotni banán dopravit až sem!"
"V osmnáctém patře se propadla chodba! Místnosti se sklady potravin jsou odříznuté! Jednotka pracující na úklidu jídelny ať se ihned přesune do osmnáctého patra!"
"Dorazila zásobovací skupina z vesnice! Ukořistěné potraviny jsou kostka cukru, drobky z rohlíku a kulička zeleného vína!"
No jo, ti mravenečci a jejich svět jsou prostě úžasný.

"Ty, Timone," ozval se Pumba, když zase leželi kus od okraje džungle a pozorovali hvězdy. "Ty tvrdíš, že to tam nahoře nemá nic společnýho se žhavýma plynama..."
"Ne Pumbo, ani se žhavýma, ani se studenýma, ani s tvýma, ani s těma co voněj po fialkách..." rozohnil se Timon.
"...že jsou to mušky. Svatojánský," pokračoval prase. "Tak mi teda řekni, jak to, že je, když jsou uvíznutý, něco nesežere. Třeba... chameleon. Nebo kakadu..."
"Chameleon nedosáhne a kakadu v noci spí," odvětil bohorovně cibetka.
"No tak sovy. Jak to, že ty svatojánský mušky už dávno nevyzobaly sovy?" přidal se k Pumbovi Simba.

Nastal čas. Robin se právě díval jak jeho sestra předává poslední z koťat jeho novým majitelům. Konečně si mohl oddechnout, splnil úkol který mu kočky zadaly a taky už nebude koukat na svět přes rýmovou clonu ani nebude děsit lidi zarudlýma očima. Všem koťatům našel dobré majitele, dal si na to dobrý pozor. navíc teď byl nejvyšší čas je dát už pryč - začínala se rozpovídat.
Nový majitelé si s úsměvy převzali nádherné kouřově zbarvené kotě a to se otočilo aby kouklo na Robina. Zamávalo na něj tlapkou. Robin došel k hloučku.
"Tak pac a pusu a zase někdy." Řeklo kotě.

Vlastně je to příběh od začátku do konce.
Nejprve chvíle napětí při čekání, na koho padne los.
Pak zvědavé studování profilu a možná nějaké poznámky pro sebe.
Následuje poletování z místa na místo, pátrání po nějakém pěkném obrázku.
S větším či menším úspěchem se brzy sluší lov ukončit a přejít dál.
Zkusit do malého místa nacpat spoustu zajímavého.
Pak pečlivě opsat, někdy obkreslit adresu.
Nesmělé olíznutí známky.
Jako pusa na rozloučenou.
Aspoň tak trochu, myslím.
Poslední pohlazení motivu.
Než tě svěřím cizím rukám.
Ponechám cizím brašnám.
Tak sbohem, můj pohlede!
Teď už jen šťastnou cestu.
Prosím, dobře doraž a potěš!

Grafomanskij, Autor Autorovič
Kniha : a co bych tak o tom ještě řekl / Autor Autorovič Grafomanskij ; [z klingonského originálu … přeložila Lingea II. Identitová ; ilustroval Tovše Spatlalsám]. -- Vyd. 1. A poslední. -- V Gothamu : Sipohink, 120 Čtvrtého věku. -- 666 s. : il. ; 92 cm. -- (Duben měsíc drabble ; sv. 5). -- Název originálu: Paq. -- Po 30 dnech používání opotřebovaná. -- Letošní DMD mělo zase o něco víc účastníků. Nebyli to žádní přizdisráči, a tak si poradili i s punkovými nutriemi, olověnými kruhy a jinými chuťovkami. Ať už nadávali, jak chtěli, museli uznat, že je to baví a že bez toho nemohou být
ISBN 987-80-207-1272-1 (váz.) : 100.00 Kč

Drazí kouzelní čtenáři,
čas se nachýlil a vy se budete muset obejít bez šťavnatých zpráv o vypečených kouzelnících a jejich peprných tajemstvích.
Vedení redakce usoudilo, že nově zavedená rubrika Kotlík štiplavostí bude zrušena, a moje maličkost dluží omluvu (nařízenou zatím nepravomocně kouzelnickým soudem) šedesáti kouzelníkům a čarodějkám, kteří se nesmířili s tím, že veřejnost spatřila jejich kostlivce ve skříni.
Poctivý kouzelnický novinář má těžký život ve svém poslání shromažďování a předávání informací, po nichž každý čtenář přece prahne!
Prozatím tedy pac a pusu, ale nebojte:
Po uplynutí (nucené) roční přestávky se k vám příští duben opět vrátí
vaše
Rita Holoubková

Bylo již dávno po zavírací době. Přesto se však v opuštěné knihovně někdo pohyboval. Stará knihovnice láskyplně kontrolovala knihy. Najednou se zablesklo a vedle ní seděl malý skřítek ve fráčku.
"Myslela jsem, že se nevrátíš."
Skřítek se zazubil a pokynul jí,aby ho následovala. Kolem začaly šustit otáčející se listy knih, které vzlétaly z polic a nakonec utvořily před ohromenou knihovnicí kruh
"Slíbil jsem ti, že ho uvidíš. Pojď. Čeká na tebe."
Ruku v ruce prošli a ona to uviděla. Svět za poslední stránkou. Jejich svět."
Knihovničino tělo zůstalo ležet na druhé straně. Bezvládné a v náruči knih. Usmívalo se.

Byla jedna tři koťátka, a když se trochu vzmohla, postavila si dům. Co dům, no div ne vilu!
Pak přijela na návštěvu tetička Evelýna, stejně mlsná jako Micka, stejně parádivá jako Malvína a stejně hrr do všeho jako Mourek. Už tu byla týden. Nosila Malvíniny šaty, snědla všechno, než si stihli taky vzít, a snažila se domeček přestavět podle svého.
To se ví, že koťátkům se to nelíbilo.
Zoufalý Mourek nakonec vyrazil do cestovní kanceláře a přinesl kupu letáků.
Druhý den teta zajuchala: Jedu k moři, mládeži! Zkejsněte si tu v tý zimě sami! a byla fuč.
Zase byl klid.