Díkuvzdání

Mno. Co jsem napsala a zveřejnila, to ať hodnotí ostatní, citový vztah mám skoro ke všemu s výjimkou pár bjbózních výkřiků.
Nicméně k těm, které jsou pro mě důležité, rozhodně patří i tenhle dosud nezveřejněný kousek z mého malého fandomu (byl napsán v řádném termínu, ale nešel ven, především proto, že to nebyl první nápad k danému tématu - to mi takhle Tess půjčila síťku na nápady, a najednou jich bylo až moc). A tak se může aspoň i u mě symbolicky potkat konec se začátkem.
(O pohanském kultu čarodějů z Dolomit pojednává i tenhle starší kousek http://sosaci.net/test/node/262/14141#comment-14141)
Téma: Gloria
Čarodějové z hor dodržovali zvyklosti ostatních a děti obvykle nechávali řádně pokřtít.
Ale důležitější byly jejich vlastní obřady.
Rodina stanula na horské planině. Louka zářila zelení, modříny byly zelenomodré, borovice temné.
Matka položila chlapce na zem. Hluboce se uklonila.
"Paní, děkujeme vřele za tohoto chlapce. Kéž ho obdaříš svou přízní…“
"...přijmeš ho mezi své věrné a zahrneš svými dary..." navázal otec.
Poté, co všichni vyjádřili díky a úctu dobré bohyni, podržel otec chlapce ve vzduchu, pak ho nechali dotknout se stromu, trávy i skály, ponořili ho do proudu bystřiny. Ani nezaplakal.
Když ho přijala zpět, připadala si nejšťastnější na světě.