Sandra se s narůstajícím zoufalstvím dívala na střepy drahocenné alchymistické aparatury a přemýšlela, co na tohle asi řekne Hati. Straka za jejími zády měla dost rozumu na to, aby se tvářila provinile.
“Teto San, já to vážně nechtěla rozbít.”
“Já ti věřím, že jsi nechtěla. Ale stejně je to rozbité.”
“Já to slepím, slibuju!”
Sandra si povzdechla.
“Co tě to vůbec popadlo na to sahat?”
“No… mě asi posedla ta… nemoc šílených dětí.”
Sandru napadlo se zeptat, odkdy Straka obědvá masokostní moučku, ale rychle na ten dotaz zapomněla. Do některých diskusí bylo lepší se s malou cácorkou raději vůbec nepouštět.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit