Co bude dále

„Co s námi bude?“ přitiskl se v posteli ke svému společníkovi.
„Co by bylo? Stejně jako dneska. Nebo se ti se mnou nelíbí?“ zadíval se do očí.
„Jasně že líbí. Jen… mám obavy, aby to neskončilo,“ povzdechl.
„O to se nebojím. Patříme k sobě,“ zasmál se.
„Ale bude to tak i zítra? Nebo za rok? Nebo za pět let? I tehdy budeme spolu?“ v hlase se ozývaly obavy.
„Jen klid. Zařídím to. A za pět let bude všechno úplně stejné, jako dneska,“ odpověděl sebejistým tónem.
„Když myslíš…,“ hlesl.
„Nemyslím. Vím,“ a s těmito slovy zakousl svoje špičáky do jeho krku.