Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Nakonec se mi přece jen podařilo vybudit Tondu z letargie. A Tonda nakonec přiměl Lukáše vypovídat:
„Jeden pomocník z dílny chtěl půjčit na pračku. Táta ho vypakoval, ale navečer jsem ho viděl, jak jde od něj.
Vytočilo mě to, Monice na novej mobil nedal, ale cpe prachy do Míly i do týhle socky. Řekl jsem to Monice, ale jen jsme se zhádali. Řekla, že jsem slaboch, že si na tátovi nic neprosadím. Tak jsem šel do hospody.
Když jsem se vrátil, Monika zrovna tahla domů Alešovu tašku, sebral jsem jí to, a tam byly tátovy prachy z trezoru…
A zbytek…“
Vrátil se z pohřbu. Černá mu neslušela. Byl rád, že může obléct uniformu.
"Myslím, že napíšu paměti," svěřil se ženě.
"Čekáte, že budete další, drahý?"
Poslední dobou pohřbů přibývalo. Málokdo ještě pamatoval divočinu, pár špatně sroubených domků a stanové město.
"Sepíšu paměti a potom rozděláme oheň v krbu a spálíme naše dopisy a deníky."
"Ale..."
"Já vím, že byste spálila jen svoje, a moje by skončily v nějakém památníku. Musím se o to postarat sám."
"A nemyslíte, že těm budoucím dlužíme pravdu?"
Usmál se, objal svou ženu a políbil ji.
"Já pravdu neznám, miláčku, a oni taky budou mít fantazii."
V roce 1890 zemřel také generál Crook, podporující v posledních létech života akce Výboru na ochranu práv Indiánů. (...) Pomalu odchází jeden za druhým. Geronimo, Nachez, Rudý oblak, Tupý nůž. Vojáci, náčelníci, prostí bojovníci. Ve 20. letech odešel do Věčných lovišť Custerův zvěd Curly, v roce 1932 vdova po Generálu-chlapci. Ve věku dvaadevadesáti let mizí jeden z posledních pamětníků indiánských válek, hájící až do smrti památku dávno mrtvého manžela.
Nasává čas tvoření legend a mýtů, podpořený nástupem filmu a později televize. Černobílý pásek celuloidu vystřídal v promítačce barevný film, aniž by přiblížil diváka skutečnosti. Dramatická kolonizace Severní Ameriky se proměnila v pohádku.
Josef Opatrný: Poslední indiándké války - Epilog
Já samozřejmě vím, že western a historie se nemají rádi. To, že se to jednou, dvakrát povedlo, ještě neznamená, že zkoušet historicky věrný western je dobrý nápad.
Kolegové fyzici sedí nad tématickým plánem a dumají, co vše děti učit. Téma je Detekce a záznam zvuku
fyzika
"Ucho probereme určitě."
"A co dál? Tady píší fonograf a gramofon. To snad ne?"
"Ne. Rýpat hrotem do vosku už nikdy nikdo nebude."
"Magnetický záznam zvuku? Jako videokazeta? Taková vykopávka?"
"Vykopávka... tys asi ještě neviděla dráťák.?"
"Cože?"
"Jseš mladá. Nepamatuješ ani magnetofon na pásky, kazety nebo walkmana."
"Walkmana jo, je děsně retro. I když já už měla CD přehrávač."
"CD a DVD neučme. Jsou na odchodu ze scény. Blu ray na ni ani pořádně nevylezly. A klasické harddisky taky brzo zmizí."
"To se nám to krátí. Co tedy?"
"Ucho, mikrofon a reproduktor. To ostatní už je historie. Anebo brzo bude."
Způsobů záznamu zvuku se za lidskou historii našlo mnoho.
Hezký pokus, jak přehrát starou gramodesku, je zde: https://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/Kmity_-vlny_-akustika.html.
Nahrávání na drátek nepamatuji ani já, vždycky jen na pásku.
HDD disky začínají být nahrazované SSD, místo CD posloucháme nahrávky z internetu.
Ale mikrofon, reproduktor (dobře, AD/DA převodník pro přenos zvukového záznamu mezi zařízením a počítačem) a ucho asi zůstanou jako stálice.
O víkendu jsem viděla Wish (Přání) od Disneyho. K poslednímu tématu jsem netušila co a když jsem si zapnula skladbu z Následníku nápad se dostavil. Uctít dílo Walta Disneyho, který nám přinesl tolik krásných animovaných pohádek (Pocahontas, Planeta pokladů,...). A jak jinak, než Mickeym, který byl úplně první?
Cesta vlakem se mu příšerně vlekla. Knížku už dočetl, sáhnout po novinách ho nelákalo. Sáhnul do kufříku, vytáhl skicák a tužku. Oba předměty ho doprovázely všude a ani dnešek nebyl výjimkou.
Zadíval se z okna na ubíhající krajinu, Kalifornie byla ještě daleko. Očima se vrátil k prázdné stránce, začal črtat siluetu. Rodila se mu pod rukama, ožívala. Pomalu začal vybarvovat myší oči a kulaté uši. Musel tužkou přitlačit, aby dosáhl tmavého odstínu.
Tak… ještě rozpustilý úsměv a dodělání ocásku… a je to! Hm… jak tě pojmenuju? Mortimer? Ne, budeš Mickey. Mickey Mouse, ano.
To byl počátek… a zbytek je historie.
Unavený mladík vyryl pod mezopotámským sluncem do hlíny obrázek krávy.
Německý šarlatán odlil z olova písmenková razítka a začal tisknout.
Italský sochař se navzdory varováním rozhodl, že ten šutr zkusí.
Německý augustiniánský mnich přichází ke kostelu s hněvem a hřebíky.
Parta cosplayerů dochází k závěru, že si čaj letos nedají.
Britský přírodovědec se podíval ptáčkům na zoubek, totiž na zobák.
Švédský podnikatel se při čtení svého nekrologu rozhodl založit nadaci.
Zklamaný srbský student od kavárenského stolu uviděl auto s arcivévodou.
Skotský lékař odjel na dovolenou a neumyl po sobě nádobí.
Americká zdravotní sestra si jednoho dne sedla v autobuse dopředu.
Chtěl bych moc poděkovat všem organizátorům a účastníkům za skvělý ročník. Chybělo mi to.
Vynález písma
Vynález knihtisku
Michelangelo se svým Davidem
Lutherových 95 tezí
Bostonský čajový dýchánek
Darwin se svou evoluční teorií
Alfred Nobel a jeho nadace
Zavraždění Františka Ferdinanda d'Este
Objevení penicilinu
Rosa Parks a její protest
Nahrazuji téma č. 3 - Velký flám.
Obsahuje kocovinu.
Jedná se o součást AU Pomáhat a chránit, tedy maličko vykrádám vlastní povídku, která byla darem pro Remi v minulé Vánoční nadílce. Tohle drabble jí věnuju také.
Geralta probudilo zasténání ze druhé strany postele.
„Už nikdy… nebudu pít,” řekl Jaskier rozespale a přetáhl si peřinu přes třeštící hlavu.
Nebylo to poprvé, co se takhle probouzeli, takže Geralt už věděl, co funguje nejlépe. Kbelík už stál vedle postele, ještě přinesl láhev vody a něco na bolest. Poodhrnul peřinu a pohladil mladíka po vlasech.
„Možná že kdybys nestáhl během první hodiny ty dvě láhve vína v podstatě sám, tak by se mohlo dít i něco zajímavějšího, než jen to, že jsem tě bezvládného hodil do postele.”
A mrknul. Jaskier zaúpěl mnohem bolestněji než prve.
„A navíc… varoval jsem tě.”
Střela z blasteru minula všechno důležité. Když se voják dostal Backupovi na stůl, byl při vědomí - a ukecaný.
“Stejně jsou to klony,” zavrčel. Backupa bodlo pod žebry něco jako naděje.
“Klony?”
“Všichni vypadají a chovají se stejně - a stejně mizerně střílí.” Voják se rozesmál. Pak rozkašlal.
“Tys ale Klonový války zažil, doktore” zachraptěl nakonec: “Potkals někdy opravdový klony? Jaký byly?”
“Předně bysme se trefili.” Voják zmateně nakrčil obočí, ale hyposprej ho poslal do bezvědomí dřív, než se stihl zeptat.
Nevěděl, kdo vede Imperiální propagandu, ale byl v tom dobrý. Necelých dvacet let, a jejich životy už byla pradávná historie.
Pohádka.
Když mohl kánonicky bojovat na Endoru Rex, tak určitě nebyl jediný klon ve válce proti Impériu.
PPP - Pedagogicko-psychologická poradna, kdo má doma rarášky, ví :D
Máme toho společného víc, než jen razítko na zápočtovém listu.
Při našem prvním setkání měla spoustu kluků a já bázlivě vstupovala na její území, abych se na zdejším bazéně naučila plavat - pátá třída.
Ti kluci jsou tu pořád a vzadu na zahradě rostou u plotu topoly. Je tam sluníčko a ptáci a Honza. První pusa - osmá třída.
Kluky smetla revoluce a nadpis hlásá Integrovaná. Mají kuchařky a švadleny a já nevím koho, ale je tu PPP, tak tu chodím s mými kluky - maminka.
Teď tu stojím a napouštím vodu do konvičky.
Půjdu zalít květiny u slavobrány.
Není to jen práce.
Když se nad tím člověk zamyslí, ani si neuvědomuje, jak dlouho potkává známé věci.
Mne by kdysi nenapadlo, že tady v té obrovské budově - tehdy Hornickém učilišti, někdy na čas zakotvím.
Ty vzpomínky jsou jako listy v deníčku, ohmataném a odloženém do poličky.
Krásný Máj, krásné čtení a za rok zase u drabblení, přátelé :)
Robal zašel za strýcem Abrodem.
"Potřeboval bych zjistit co se dá o jednom chlápkovi, dlužíš mi to."
"Hovno ti dlužim, mladej, ale ze si to ty - vo koho jde?"
"Nějakej Dhorben Nillano."
"Ten tvůj chlápek je pěknej grázl, a nebezpečnej. Bejvalej žoldák. Ale podle záznamů by měl být v zahraničí."
"Na tuti je ve městě."
"Tak to jedině s falešnou identitou, můžu se podívat do historie regstrů, kam se dostanu."
"Zjistil jsem jeho fakeID."
"Šlo by se ho nějak zbavit? Nenásilně?"
"Mohl bych ho propojit s jeho minulostí, ale pak mi zas budeš dlužit ty. O zbytek se postará CitiSec."
Téma: Ta obloha nespadne!
NESOUTĚŽNÍ bez nároku na bod
Ještě jednou děkuji za celý duben, za nádherné příběhy i super atmosféru.
Týmu Bleskobrku, Sosačkám a kontrolorům děkuji za organizaci bezvadné akce. :)
Tess děkuji za povolení vlézt jí do fandomu. Slibuji, že nikomu nebude ublíženo.
Člun se prodíral hustou mlhou. Vlhký chlad se zahryzával pod kůži. Hladina jezera se podobala černému zrcadlu. Její klid rušily pouze záběry vesel.
"Zatracená mlha," ucedila Frances. Očima se snažila proniknout šedobílou oponou oblohy. Zachytit stín břehu. Závan větru. Svírala je těsném objetí a hrozila zřícením.
"Kam to vlastně plujeme, madam?" zeptal se Milton.
"Máme doručit zásilku pro jistou Tess," kývla k bednám uloženým mezi lavicemi.
Náhle se člun zakymácel. Námořníci přestali veslovat. Ostražitě sledovali hladinu.
"Co to bylo?"
"Nevím," zamračila se Frances. Úkol se jí zamlouval čím dál méně.
V jezeře by přece nemělo žít nic většího než lososi.
