DMD č. 29. pro 29. 4. 2012. Téma: Otrocká práce

„Dávej si pozor, holčičko,“ říkala starostlivě maminka.
„Okolí je nebezpečné,“ doplňoval tatínek.
„No jistě, bez obav…“ odmávla to dceruška.
…………………..
„Robe Kterýtene, to ti poudám, té béhovada sú chráněné!“
„Ale však…“ zkusil zoufale.
„Kelda pravila!“ reagovala autoritativně.
„U psí nohy…“ pokračoval ještě zoufaleji.
„Jejdamáku!“ doprovodil ho zcela zoufalý chór.
…………………..
Tonička klopýtala tmou… a snažila se nevnímat stín ploužící se za ní.
Žanina sledovala, jak Fíglové opuštějí pahorek… a snažila se tvářit, že je vůbec nesleduje.
„Poslouchají tě?“ ozvala se Toniččina zoufalá otázka a Žanina nadskočila.
„Jistě,“ odpověděla sebejistě. „Většinou… trochu… občas…“
„Mě taky ne…“ uklidňovala ji. „Je to s nimi práce…“

Carl si unaveně protřel oči. Dávno by měl spát, ale chtěl Amphibia dokončit. Otrocká práce.
Oči mu sklouzly na noviny, které odpoledne vztekle odhodil. Buffonův portrét se na něj potměšile šklebil z titulní stránky přírodovědné rubriky.
Jemu se to kritizuje. Sedí si na tom svém hezounkém sídle, s hraběcím titulem vypolstrovanou zadnicí. Má peníze a čas na to, formulovat si svoje prapodivné teorie. A zostouzet ty jeho.
Linné si povzdechl a vrátil se k práci. Otočil stránku a ušklíbl se.
Dobrá, je to trochu dětinské, pomyslel si.
Ale neodolal. Pod zdařilou perokresbu ošklivé tlusté ropuchy rozhodným písmem vepsal Bufo Bufo.
----
Tady se obávám, že bude komentář delší než drabble, ale neodolám, je to moje oblíbená historka: Linné a hrabě de Buffon (pro nás asi známější jako Georges Louis Leclerc) vedli svoji malou válku hodně let. Buffon odmítal Linného třídění organismů do druhů, argumentoval mimo jiné tím (bavíme se o době skoro 150 let před Darwinem!), že pokud seřadíme druhy do nějakého stromu na základě příbuznosti, tvrdíme tím v podstatě, že musí mít nějakého společného předka, tedy že se nějak vyvinuli. Což je přece úplná pitomost.
Každopádně tihle dva se prostě nemuseli, i vzhledem ke svému odlišnému sociálnímu původu - Linné si v podstatě všechno vydřel, u Buffonů byly peníze a možnosti studia vždycky. Nicméně různé kousky, jaké si vědci navzájem dovedou vyvádět, si vyváděli oba. Veřejná kritika v dobových médiích, vzájemné citace ze svých prací bez uvedení zdroje atp. A Linné po něm nakonec tu ropuchu opravdu pojmenoval. No není to krásná pomsta?

Pozn.: trochu BJB
„Sherlocku, dojdi pro ten míč.“
„Jsem snad sluha?“
„Sherlocku, podej mi noviny.“
„Od čeho máme sluhu.“
„Sherlocku, podal bys mi, prosím, cukr.“
„Nejsem tvůj sluha.“
„Pro jednou snad můžeš dojít na nákup ty!“
„Otrocká práce.“
„Sherlocku, mohl by sis po sobě někdy uklidit?“
„Mám moc práce.“
„Johne, přines mi mobil.“
„To jste snad doma měli sluhy?“
„Měli.“
„Johne, půjč mi notebook.“
„Zajdi si pro svůj!“
„Johne, nabij mi pistoli.“
„To jsi vážně tak moc líný?“
„Johne, zapni mi televizi.“
„Nepřeháníš to trochu?“
„Johne, jeď ty.“
„To ty se tady nudíš!“
„Johne, dej mi cigarety!“
„Jsem svobodný člověk, nikoliv tvůj otrok.“

„Umýt všechno nádobí? To nemůžete myslet vážně,“ pohoršoval se Smíšek zatímco stíral saze z čela.
„Můžu – neměli jste mi brát raketu,“ odvětil pobaveně Gandalf a stočil zrak od znechucených hobitů k Bilbovu proslovu.
„To není fér,“ zaskučel Pipin a s odporem se podíval na špinavé talíře.
„Není! Tohle je otrocká práce omezující naši svobodnou vůli! Neměli bychom si to nechat líbit!“ horlil Smíšek a rozmáchle gestikuloval hadrem.
„Ne, neměli,“ přitakával horečně Pip a hlas mu poskočil samým vzrušením o oktávu výš.
„Říkali jste něco?“ otočil se na ně Gandalf.
„Ne, pane Gandalfe,“ zarecitovali oba hobiti poplašeně a pokračovali v mytí.

Schůze v kuchyni byla bouřlivá. Dokonce i poté, co byl agitátor prohlašující, že situace je naveskrze skvělá, vyhozen za dveře.
„Po všem, co jsem pro ně udělala," štkala Lotty. „Po tolika letech..."
„Na tohle nemá právo," zatínal pěstičky Fussy. „Žába nevycválaná."
„To tedy nemá." Cully si sundal skřipec a jako vždycky, když přemýšlel, začal ho pucovat. „Dovolím si tvrdit, že ty čepičky nemají vůbec žádnou právní platnost. Naším zaměstnavatelem je bradavická škola vedená profesorem Brumbálem, nikoliv slečna Grangerová."
„Takže si myslíš, že je to bezpečné?"
„Bezpečné? Ano. Ale přesto navrhuji přestat v Nebelvíru uklízet. Očividně tam naše služby nejsou vítané."

Ferda vstával brzy. Spravoval panu Šnekovi falešné okno na ulitě. Cvrček ho zlanařil na další opravu svého rádia. Ploštičky se mu utábořily na zápraží a dožadovaly se dalších hraček, protože nabyly dojmu, že Ferda je za jejich zábavu tak nějak zodpovědný.
Pak byl unavený, nekoukal kam šlape a musel se vypořádat s Potápníkovým mechanismem, a protože na to sám nestačil, musel za to pomoci chrostíkovi s domečky pro jeho larvy. A Beruška, že potřebuje vylepšit pérování kočáru.
Když večer prohlížel prázdnou spíž a šel potom spát hladový a k smrti vyčerpaný, napadlo ho, jestli nebylo lepší být bezejmenným otrokem mraveniště.

Pokrok přináší životu jisté standardy, které člověk později bere za samozřejmé. Nevím, co by naši potomci řekli na standard, který teď uznáváme, ale vím, bez kterých věcí bychom se neradi obešli.
Teplá voda, elektřina a výrobky, které ji používaly, to vše jsem v Aldormě postrádala. Nikdy bych nevěřila, jak se bez nich žije těžce. Domácí práce nikdy nebyly mým koníčkem, ale bez moderních vymožeností mi to připomínalo otrockou práci.
Má vlastní hrdost mi nedovolila požádat o služku. A to jsem nemusela mýt nádobí, jen jsem si prala vlastní prádlo a uklízela si v pokoji.
Ale stejně se mi tady líbilo.

pozn.: no slash
Moje láska je ve službě.
Sloužím velkému dvořanu, abych se dostal do služeb faraonových a posloužil tak Nejvyššímu.
*
Moje láska je ve věrnosti.
Odvážím se čehokoli, nasadím život i všechny síly, abych ochránil svého krále.
*
Moje láska je ve strachu.
Když se vrátil, byl jsem na špatné straně. Cele jsem se mu odevzdal a on mi daroval život. Na jak dlouho?
*
Moje láska je v důvěře.
Znám jeho tajemství i temnotu jeho duše. Pomáhám mu naplnit jeho pomstu, raději bych mu pomohl odpouštět.
*
Moje láska je v každodenních drobnostech.
Byl jsem neodbytný a mám, co jsem chtěl. Zatím mě přehlíží.
pozn. 2: autorem titulního pojmu je Thomas Mann
pozn. 3: doufám, že nejsem moc daleko od tématu
fandomy: Josef a bratří jeho, Král Lear, Ivanhoe (minisérie), Hrabě Monte Cristo (minisérie), Torchwood

A/N: Inspirováno povídkou The Crab that Played with the Sea ze sbírky Just So Stories (Bajky a nebajky) od Rudyarda Kiplinga. K nalezení tu: http://www.online-literature.com/poe/164/ (anglicky, česky jsem to online nenašla)
****
Sedí ve výši, hledí dolů, pohupuje se do tichounkého rytmu a plete.
Hvězda jsem, hvězda tam,
ráno k vám zas zavítám.
Hvězda tam, hvězda jsem,
pak vám zmizím před nosem.
Každý den, večer, noc i ráno, stále to stejné.
Jeho přítelkyní je krysa Vasilisa.
Kouše, ale on jí to nezazlívá.
Hryz a hryz, hryz a kous,
plakat bude Hvězdovous!
Trh a škub! Pád a zmar!
Ráno, večer musí dál!
Sedí na měsíčním srpku a plete šňůru, kterou řídí příliv a odliv.
Sedí na hvězdě pod ním, čeká a v úsměvu cení ostré zoubky.
Měsíční rybář, jeho krysa a harmonie soužení.

Ahoj, kolego!
Normálně takové vzkazy vůbec nepřeposílám, ale zoufalá situace si žádá zoufalá opatření.
Doslechl jsem se od bráchy mého kamaráda, že ve vedlejší vsi na statku žije šílená ženská, která nás mučí a vykořisťuje. Nejdříve nám naslibuje hory doly a než se nadějeme, děláme pro ni první poslední bez nároku na mzdu a jiné benefity.
Navíc minimálně sedm z nás dostalo kvůli tomu zatracenému vdechování popelu rakovinu plic.
Takže tam ani nelétejte.
Holoubek si připevnil vzkaz k noze a spěšně odletěl.
O kus dál stála Popelka u hromádky hrachu s popelem a se zoufale maniakálním výrazem vyhlížela přílet pomocníčků.