DMD č. 21. pro 21. 4. 2025. Téma: Hon na vejce

Pátek ráno:

„Pepíku, víš, že se to nemá,“ napomenula starého šmelináře Alča, když ho viděla vybírat z klecí s vystavenou drůbeží vejce.
„Dělaj to všude. Si chci vylíhnout kuřata,“ kroutil Pepík hlavou.
„A co takhle bejt kámoš, šoupnout to do kanclu a zjistit, jestli někdo z nás nepotřebuje do chovu novou krev? Buď se v neděli rozdělíme všichni, nebo tě napráším.“
„Dobře, ty dobrosere!“

Neděle odpoledne:

„Lidi, pojďte jíst,“ svolal předseda všechny, kteří vyklízeli teď už prázdné výstavní klece.
„Zbyl guláš a párky, jako vloni?“ zakřenila se Alča.
„To taky. Ale v kanclu jsem našel vejce, tak jsem nadělal omelety…“

"Helgo, vrata!" zakřičel Hubert, ještě v chlapeckém věku, a rozběhl se k jedinému východu z oploceného území. Helge, v dívčím věku, dávno předtím než si vzala prince, běžela za ním. Ani jeden si nemysleli, že se dostanou ven, přesto trochu doufali. Ztratit naději by mohlo znamenat umřít. A ano, někdy bylo nebezpečné být poblíž, ale ve dvou se naučili i z nebezpečí získat, co nejvíce. Když doběhli před bránou spokojeně seděly dvě slepice. Pokrčili rameny a každý jednu vzal. Udělají jim hnízdo a snad jim brzy snesou vajíčka. A když ne, tak si je dají k večeři. Maso neměli měsíce.

Alexandr byl poslední dobou nepozorný. Dalo by se říci roztěkaný, s hlavou v oblacích a obecně zcela extra. Ani jemu ale neunikla podivně napjatá atmosféra u snídaně.
Předně – bylo ticho.
Za druhé – obě dámy Sternovy hleděly výhradně do svého talíře.
„Děje se něco?“
„Ne,“ odtušila Judita a tvrdošíjně hypnotizovala svá míchaná vejce.
„Vůbec nic,“ řekla Nora ve stejnou chvíli s pohledem do croissantu.
Hon na vejce pokračoval beze slova. Alexandr zaváhal. Pouští se do nepřátelských vod... Ale nemůže to vzdát tak rychle!
„Pozítří se všichni sejdeme u Wilhelma a Anety. Celá rodina,“ zdůraznil a schytal protočení Juditiných očí. „Žádné výmluvy.“

"Povstal byl pan Ježíš Kristus! Haleluja, haleluja!" znělo Nebem.
Uriáš se zavrtěl v peřinách.
"Pane Bože, ticho..."
Nebeský sbor kamsi poodešel, nebo se obrátil vítr, protože zpěv zeslábl.
Čert na sebe naložil další duchnu a blaženě zavřel oči.
Pak je otevřel.
"Haleluja!"
Velikonoce!
Pomlázka!
"Zatraceně!"
Lovení bot zpod postele nejde ani pekelníkům. A to tento ještě ke všemu lovil obě.

"Františku, Fanoušku, Franto..."
Svatý František z Assisi zavrtěl lítostivě hlavou.
Uriáš zamířil dál.

"Patriku?"
"Tady jseš vedle, čertisko umouněné. Krávu ti dám, jestli chceš."
"Nechci."

"Toníčku?"
"Nemám, Uriášku."

"Havlíčku?"
Svatý Havel si povzdychl.
"Kolik jich potřebuješ?"
"Tři tucty?"
Svatý kývl.

Necelou vteřinu bylo ticho. Jakmile sudí vypustil vejce z dlaně, strhnul se nepopsatelný řev. Davy po obou stranách suťového pole ječely hůř než duše v kruzích utrpení. Nad hlavy se zvedly povzbudivé slogany, tu a tam zaplála vyšívaná šála s barvami výherců minulých ročníků. Početná skupinka závodících lidí, trpaslíků, hobitů, elfů, trollů, skřetů i goblinů zakutá do těžkých krůnýřů se vyřítila po srázu dolů. Stačilo pár kroků a už se někteří z nich za hlasitého rachotu a zvonění řítili dolů samospádem. Vejce před padajícími těly hbitě uskakovalo a pelášilo co mu nožky stačily dolů k moři. V Brickforthu začínalo jaro.

"Ty vole, Millere, tady je už leda hovno."

"Kámo, já ti říkám, že tady někde musej bejt. Cejtíš taky to teplo, ne? A ten smrad. Mrtvol tu bylo jak nasráno! Tak mi, vole, nekecej, že tu žádný vejce nejsou, když je to totálně jasný."

"No jo, ty vole, ale prolezli jsme tohle podzemí už celý. A furt nic."

Vzápětí oba vojáci zaslechnou tiché zapískání přímo za sebou.

Oba ztuhnou s vědomím, že tento zvuk může vydat jen jeden jediný tvor. A také, že padli přímo do pasti.

Než se stihnou otočit, Xenomorph vyrazí a během vteřiny je roztrhá na kusy.

„Máme nový případ! Ukradli ho! Staré paní Maikové u nás v ulici ukradli vejce! Vůbec neví, co má teď dělat. Bylo to to jediné, co měla.“ Kenji vletěl do kanceláře Agentury a vnesl zmatek do poklidného dopoledne.
Všichni se na něj otočili s nechápavými výrazy. Bylo také proč.
„Jaký případ? Jaké vejce?“ Kunikida se snažil do celé věci vnést trochu řádu.
„Kdo by kradl obyčejné vejce?“ Atsushi stále nic nechápal.
Ranpo se zvedl a všichni ztichli a dívali se na něj. „Máme nový případ. Paní Maikové dnes ukradli vzácný šperk, zlaté vejce neobyčejné ceny. Pohyb, lidi, začíná hon na vejce.“

Nikdo nečeká španělskou inkvizici!
Tedy zpočátku. Po nějaké době už je na půl ucha a jedno oko očekává každý, byť sebenevinnější.

O metodách jejich výslechů se hovořilo jen šeptem - a o tom, jak mohli být odsouzenci potrestáni, už skoro vůbec. Šlehání metlami, sypání soli do ran, rozbíjení hlav, ba ani popravy vroucím olejem - nic nebylo pronásledovatelům, planoucím svatým hněvem, cizí.
Ty nejsmolnější nešťastníky, o nichž padlo rozhodnutí, že takové ptáčky je nutno ztrestat vpravdě exemplárně, pak čekala procedura nejkrutější: Byli uvařeni za živa, staženi z kůže a nakonec pohřbeni společně s párkem a kyselou okurkou v plátku masa potřeného hořčicí.

„Tak schválně, co bylo dřív?” ozve se zakouřeným lokálem žoviální zvolání. „Vejce anebo slepice?”
„Já ti nevím, čéče. Zeptej se tam, kde zítra již znamená včera!” dostává se mu bodré odpovědi přes desku stolu.
„Správně. Soudruzi poví, i kdyby si to měli vymyslet!” osměluje se třetí přítomný.
Čtvrtý, naopak, je tou vyzývavou odvahou roztrpčen.
„Žvaníte, pánové,” řekne klidně, s důrazem sobě vlastním. O jeho autoritě svědčí, že se všichni opravdu na moment zarazí.
„… tak pravil Evža Ras! Zas.”
Okamžik přerušen. Kolem stolu se pozvolna šíří tiché pochechtávání.
Jmenovaný Evžen Rais frustrovaně mávne rukou.
Zrušili jim majáles, je třeba zapít žal.

Všichni J-oh-uiové pobíhali po parku a jeho okolí a hledali vejce. Občas se ozval výkřik šťastného nálezce.

"Je to blbost," pronesl K-or-inův dědeček. "Krátkodobá radost nemůže nahradit každodenní pocit."

"Proč dědečku?"

"Přemýšlej, K-or-ine. Je sice krásné zažít ihned pocit štěstí, ale přece je to málo. Spokojený chceš být každý den. Každodenní radost, je to, co potřebuješ. A pokud ti ji den nedá, nedá ti ji práce, ani tvůj vedoucí, musíš si jí najít sám. Žádný L-en-aové a jejich vejce ti to nemůžou nahradit. Zlaté vejce je jen berlička pro hloupé, chytří chtějí mnohem více. L-en-aové nemají pravdu ve všem, K-or-ine."