DMD č. 11. pro 11. 4. 2025. Téma: Lamač srdcí

Komunikace tělem si nevšiml, čas změnit taktiku.

"Hezká taška. Hvězdná noc, že?"
"...jo? Díky?"

Ticho. Dobře, komplimenty nefungují, čas se blejsknout.

"Věděl jsi, že v tom obrazu je prý vidět turbulence?"
"Jo, je to úžasný! Četl jsem takhle jeden článek kde se ho pokoušeli namodelovat na-"

Úspěch, konverzace navázána. Jakmile dořekne větu... nebo souvětí... počkat. Proč pořád mluví.

---

"...a to je talent."

Konečně je zticha. Teď anebo nikdy.

"A nechtěl by sis zajít třeba na kafe?"

Už je zase otočený zpátky k počítači. Ale počkat, zaklapává skripta, možná-

"Já kafe nepiju, ale jestli ho chceš tak támhle je automat. Zdarec."

Zaryl jsem prsty do země. Tohle přece nemůže být pravda. "Nejsem ten, koho planeta hledala." špitnu. Srdce mi puká žalem.
"Já vím." Slyším Banditu nazpátek.
Já ale nechci být jiný. Měl jsem rád toho, kým jsem byl. A teď mám pocit, že jsem ho navždy ztratil.
"Staré musí prasknout, jinak nemáš kam růst." Slyším opět v hlavě.
Mlčím, ale pak jdu. S puklým srdcem a tíhou, která bolí. Začíná nová kapitola. Teď můžu být někým, kdo pomůže uzdravit jiná srdce. Stejně zlomená, jako to moje.
Je čas dát se do pohybu. Vykročím z místa a loudavě následuji Banditu, kdoví kam.

Giacomo Girolamo Casanova oběma rukama uchopil svůj dlouhý a tvrdý nástroj. Zašpičatělá železná tyč v jeho rukou byla chladná.
Obvykle mu nedělalo potíže dostat se dovnitř. Nikdy násilím. Měl své triky, výmysly, plány, sliby, ale taky šarm, citlivost a naslouchání.
Teď se ale potřebuje dostat ven.
Rozmáchl se a udeřil do zámku. Třesknutí, ale jinak nic.
Ale uměl se dostat i ven. Vztahy ukončoval, nedbaje na slzy a přemlouvání. Jindy svým milenkám našel někoho perspektivnějšího a pak se stáhl. Stačilo jen, aby se začal nudit.
A sakra, ve vězení už se hodně nudil. Někdy je násilí třeba.
Udeřil do zámku.

Jak už bylo jednou řečeno, Tyros dával přednost prázdnému operačnímu stolu. Nebo když už, tak cizinci. Teď ho měl plný Mistra Kotha. Zase.
A s podobnou anamnézou, byť jiného původu.
"Sovy a netopýři," povzdychl si mimovesmírně Tyros.
"Můžem?" zeptala se Gwen.
"To je na tobě, Mistře. Já ani nechápu, jak je to možný, natož jak to léčit."
Nastoupila Síla, nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.

"Takže co přesně měl s tím pravým srdcem?"
"Zlomené."
"Srdce přece nemůžeš zlomit, je to sval."
"No... když se toho zúčastní zatracená umbarská kytka z názvem Lamač srdcí, tak jo."
"Nemám rád Umbaru."

„Krásná róba.“
„Díky. Tvoje taky. Nezvyklá.“
„Myslíš zřejmě příliš vyzývavá,“ zamrkala Margaery potutelně.
„No… vlastně ano,“ rozhodila Angelika ruce. „U nás by neprošla. Králi by nevadila, samozřejmě. Ale církev má pořád velkou moc.“
„Náš král si z církve nic nedělá. A já si ho potřebuju omotat kolem prstu,“ přiznala bezostyšně.
„Ludvík by po mně toužil, i kdybych chodila v pytli,“ obrátila Angelika oči v sloup. „Tolik ženských srdcí zlomil, náš slavný Král Slunce. Ale mě nedostane!“
„Já se za Joffreyho provdám. Je to samolibý sadistický pitomec, ale budu královna.“
„Joffrey…“ povzdechla si Angelika a v očích se jí objevily slzy.

Light si dával záležet, aby nebyl vidět s žádnou dívkou. Ve škole i mimo ni byl uhlazený, upravený. Chytrý vysokoškolský student, který ve volném čase pomáhá s vyšetřováním Kirova případu.
„Tedy, Lighte… ty jsi skutečný lamač srdcí, jak se říká. To už byla pátá schůzka… a opět s jinou ženou.“ Ryuuk zněl zaujatě.
„No jistě, Ryuuku. Musím působit jako normální student… a k tomu randění patří. Všechny mi zobou z ruky… můžu mít na každém prstu jednu. Navzájem se o sobě nedozví a já mám ideální příležitost vybrat Kirovu mluvčí.“
Shinigamiho odpověď přerušil zvonek.
Za dveřmi stála blondýnka. Misa Amane.

Tušil jsem, že nápad zúčastnit se jarmarku přinese potíže. Ale víte co... Člověk by nutkavým katastrofickým myšlenkám neměl podléhat.

V předvečer jsem šel zkontrolovat přípravy.
Ježibaba vzlykala že jí ten parchant zlomil srdce. Zatrnulo mi. Na milostný peripetie odborník zrovna nejsem.
Pak se dobelhal Vlk, že nerad a jestli ho musela vzít koštětem.
Santer se pokusil zklidnit situaci tím, že střílel v relaxačním rytmu. (Efekt byl poněkud sporný.)

Nakonec to všechno dobře dopadlo:
Vlk se omluvil.
Perníkové srdce jsme slepili polevou.
Santerovi došly náboje.
A především jsme nikam nešli, poněvadž Otesánek v nestřežené chvíli pro jistotu celý stánek sežral. Zase.

Byl krásný a nebezpečný. Říkali jí, že sbírá srdce jako trofeje. Ona si myslela, že s ní to bude jiné, že ho změní.

Byl pro ni všechno, než pro něj nebyla nic.

Hádka a zabouchnuté dveře ve dvě ráno. Cigareta zahozená v zuřivosti na stůl mezi papíry. A pak už jen kouř. Plameny, které jakoby je chtěly zbavit nadobro všech vzpomínek.

Na nic nečekala, nezachraňovala fotky ani dopisy. Nezachraňovala ani jeho.

Tiché kroky po schodech. Ulice chladná a tmavá. Když konečně stála venku na ulici, s očima plnýma popela, věděla jedno: Tohle je konec, protože tenhle život už jí nepatří.

„Jste se asi zbláznili, všichni!“
Přehrabuji se hromadou předmětů, co přitáhli v kočárku.
Mrňavé košilky, zaprané dupačky s králíčky, obrovská hromada složených plen. Bleděmodré chrastítko. Navrchu sedí obrovský, tmavě hnědý medvěd, každé oko jiné.
Koukají po sobě.
„Mysleli jsme, že by se ti to mohlo hodit,“ odvažuje se Alena.
„Udělala jsem doma probírku,“ pípá Eva. „Ségra už z toho vyrostla, a máma říkala že můžu.“
„No, není to úplně nový,“ Marek nedopověděl.
Moje slzy už nejdou schovat.
„Vy jste fakt pitomí!“
Stojí v půlkruhu kolem mě a tváří se rozpačitě.
„Proto přece nebrečím. Já jsem tak ráda, že vás mám!“

Už od prvního okamžiku se Lindě moc líbil. Jeho zelené oči ji přímo uchvátily. Stydlivě si k němu přisedla. Ale když se s ním snažila navázat konverzaci, tak se jen beze slova zvedl a odešel. Nerozuměla tomu.
Pokaždé, když ho Martin viděl, nemohl se neusmát. Jediné, po čem toužil, bylo dotknout se ho. Dostat se k němu blíž. Milovat ho. Ale když se o to pokusil, byl taky okamžitě odmítnutý.
"Je nádherný," zašeptala Anička Radce. "Můžu si ho pohladit?"
"Ani to nezkoušej," varovala ji Radka. "Sekne tě drápkem. Nemá to rád."
Anička si povzdychla. Tak i jí nakonec zlomil srdce.