DMD č. 15 pro 15. 4. 2024. Téma: Nápověda

"Honestly, I'm disappointed."

Lister did a double take at the voice, followed by a triple take when he saw Holly's face. "Oi," he leaned against the navicomp, "didn't you say you were definitely, definitely male?"

"Did I?" Holly frowned, her hair bobbing gently. "I'm not male or female, am I? I'm a computer. Anyway, all those years I was gone, you never once thought to call tech support."

"We're in deep space!"

Holly shrugged. "You could've made an effort."

"Hey, at least I didn't joke about computers being binary." He grinned. "That took effort!"

"I've missed you, Dave." She beamed.

„Ah, veliteli. To je od vás milé. Mohu vám nabídnout zázvorovou limonádu?"
Rád přijal. Svým způsobem ho uklidňovalo, že Vetinari návštěvu očekával.

„Máte zajímavý problém," dozvěděl se. „Ale jakou pomoc hledáte u mne? Příkaz stíhání zastavit vám může vydat Patricij města."
„Ten se k tomu nemá."
„Snad nejste zklamaný? Netvrdil jste, že ani vládce by neměl stát nad zákonem?"
„A vy jste mi pokaždé připomněl, že stojí a nic s tím nenadělám."
„Možná si můj nástupce vzal vaše slova víc k srdci."
„Podívejte, dokážete mi nějak poradit nebo ne?"
„Chcete po mně radu?" Vetinari se rozesmál. „Sire Samueli - vy stárnete!"

Drobné problémy řeší.
Ale ty řešili vždycky. Proto tu koneckonců jsou.
Velký problém se před nimi tyčí jako balvan.
Místo činu ohledali. Minulost obětí vyzkoumali. Kudy dál...
Dědictví není víceméně žádné. Taky se o ně nikdo nepřihlásil. Jsou na mrtvém bodě.
Lišce to moc nevadí. Je spousta drobností, o které se musejí starat. Každodenní život.
Jestřábovi to taky moc nevadí. Nechává to osudu. Ono se to hne, až bude správný čas.
Rezce to vadí. Nesnáší, když svět nedává smysl.
Smysl hledá v knihách.
„Lidé jsou vlastně strašně jednoduší,“ povídá slečna Marplová.
Rezka se zamyslí, ale pořádně tomu nerozumí.
Ještě ne.

Mordekaizr98
A jejda! Něco je špatně! Zkuste to prosím znovu.
Mordekaiser98
A jejda! Něco je špatně! Zkuste to prosím znovu.
tosemaleborec
Píp píp? Nejste robot? Opište prosím text ozbrázku výše.
v45J12dp
A jejda! Něco je špatně! Zkuste to prosím znovu.

„Mamí, jak se menuje ta bráchova nová holka?“
„Samanta a nehulákej tady tak.“

MilujuSamantu
A jejda! Něco je špatně! Zkuste to prosím znovu.
Chcete zobrazit nápovědu?
ani to nezkoušej ty blbko malá huš

„Mamí, brácha mně zas nadává!“
„Anetko nech toho, Tomáš je na florbale. A pojď už sem za náma dolů.“
„Když von mně nadává, i když tady není!“

Když bylo načase vyzvednout Ostrovana před další dobrodružnou výpravou, Norman se zdržel. Nebylo to naschvál, ale byl tomu rád.
Přiklusával k domku starého Edgara. Ten pronajímal jeden až dva pokoje studentům z lepších rodin; Malcolm bydlel níž ve městě.
Edgara neměl rád, protože. Znáte to. Některé lidi nemáte rádi.
Jsou falešní.
„Půjde váš student ven?“ slyšel Malcolma, jak se ptá. když byl ještě za rohem.
„Myslíte mladého pána ze Sorley?“ odpovídá důležitý Edgarův hlas. „Zeptám se ho...“
Mladý pán šel.
„Sorley, jo?“ ptá se Malcolm, když jsou mimo doslech. „Ty jseš šlechtic?“
„Jo. Vadí to nějak?“
„Asi ne.“
Norman mlčí.

The adventuring party stood in front of a conundrum.
The copse of trees they were coming up to was almost definitely important and some sort of magical.
The question was, how to find out if who- or whatever reigned over it was neutral or took a side in the war.
"It might be just nature. A dryad or maybe a ring of druids?" the ranger guessed.
The paladin looked at her sideways. "When did you last check your character sheet?"
"My what?" she sputtered, flabbergasted.
"Oh..." the paladin blushed. "I meant, I seem to remember you being proficient in nature..."

"Vážení hosté, vítám vás zde v pavilonu P brněnského Výstaviště na tiskové konferenci s mimořádně aktuálním tématem," přednesl úvodní slovo vedoucí Odboru financování a rozpočtu Matyáš Kocour.
"Na konkrétním případu našeho úřadu mohu doložit, že státní peníze putují do soukromých kapes."
Na oživení v sále reagoval nechápavě předseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
"O fem to mvuví? A kdo to vůbec je?" prosil pohledem o pomoc místopředsedkyni ČSÚ Hátu Ospalou.
"Nemám sebemenší tušení. Asi jsem zapomněla," ošila se nervózně.
"To se prý v Zapomenutém kraji stává často," osvětlil situaci tiskový mluvčí ČSÚ Jiří Klokoň.
"A na to právě sázím," zasmál se Kocour.

Poslal mu dopis, tentokrát však neobsahoval žádný dopis, nýbrž jen nějakou bylinou směs. Nebo, odhadoval - opět pracoval sám a nevzal to do laborky.

Opatrně to mezi prsty v rukavicích mnul a zkoumal každý kousek zachovaného listu, nebo květu. Vedle mu u toho na pracovním noťasu běželo vyhledávání výskytu poznaných rostlin. Všechno rostlo všude. Začínal to brát jako žert, ale nechtěl si to přiznat.

Botanista nebyl vtipný, pro všechno měl důvod a význam.

V tom objevil kousek listu Broneru velkolistého. Zasekl se v práci. V jeho okolí je jen jeden skleník, kde je.

Věděl, kde bude další vražda. Vydal se připravit.

Paní Hodgesová by byla v jiné zemi či jiném století vrchní státní zástupkyní nebo vůdkyní pirátů. Teď a tady má to nejvyšší postavení, kterého může inteligentní, všímavá a energická dcera chudých rodičů dosáhnout - je hospodyní v Donwell Abbey. Má svazek třiceti klíčů a nepočítaně povinností, přesto si dokáže koutkem oka všímat zabedněnosti svých bližních; slečna Emma v této disciplíně obzvlášť vyniká. Samozřejmě vše přechází mlčky, diskrétnost patří k popisu práce. Opečovávané Emmě nehrozí nic než trocha hořkého poučení. Teprve když si všimne, že někdo hraje s nemajetnou Jane Fairfaxovou hru, která ji může připravit o všechno, promluví s panem Knightleym.

„Víš, co je na světě nejhorší?“
Gwen má chmurnou náladu.
„Pátá kolej? Mařeny? Idioti? Nekanonický pairing?“ hádám.
„Nástup Áíčka,“ povzdechne si.
„Jó, Íjáčka,“ pokývu hlavou.
„Ne, Tess, Íjáček je fajn. AI je děs. Podívej, voni s tím snad píšou i úkoly...“
„To je švindlování!“ bouří se San.
„No, já ti nevím,“ kouknu Gwen přes rameno. „Vono se nezdá, že by to vždycky poskytovalo fakticky správný odpovědi.“
„Neposkytuje, no. Ale to je na tom ještě horší. Že tomu bezhlavě věřej.“
„Jak poznáš, že si to vymýšlí?“ ptá se San.
„Jednoduše, hele. Třeba tady tvrdí, že se Jupiter skloňuje podle vzoru Housle.“