DMD č. 9 pro 9. 4. 2024. Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!

"Ručičky nahoru! Sesedej! Pomalu."
Úsečnost rozkazů nezamaskovala patinu cigaret v hlase. Nevyděsil se. Věděl, že stihne tasit.
Nestihl. Na zádech mu přistálo 170 liber živé váhy.
Nečekal přechod do pěstního souboje ani přidušený smích. Pochopil, když protivníka konečně zaklekl.
"Podívejme se, kdo našel odvahu se vrátit..."
John se vysmekl z ne příliš přátelského objetí.
"Taky jsi mi chyběl."
"Až na to, že tady jsi nikomu nechyběl, Marstone. Mně určitě ne. Ani Abigail. Ani synovi."
"Není můj," odsekl John, ale koukal do země.
Arthur další námitky umlčel.
"Co s tebou? Dobře, vezmu tě domů. Ale nejdřív koupel. Jinak nás Susan zabije."

"...a chtěla všechno pro sebe," dokončil Elrohir váhavě.
Jeho bratr seděl za otcovým stolem v knihovně a ani nezvedl hlavu. Hrozně důležitě pročítal a podepisoval nějaké listiny a tvářil se u toho vznešeně. Ale vypadal by líp, kdyby si podložil zadek polštářem.
"Posloucháš mě vůbec?" řekl Elrohir hlasitěji. "Chtěla všechno pro sebe a byla dost útočná. Já chci, aby se měly všechny stejně dobře, takže teď plánuju - "
Elladan se na něj konečně podíval. "Tak útočná, pravíš? Nu, jako dočasný pán Imladris musím být zásadový. Ať jde o jakoukoli dvorní dámu, vykážu ji z našeho sídla."
"Brácho... Je to jenom slepice."

Bolela ho hlava. Od rána. A protivná přítomost jistých navoněných osob kolem jistého kapitána mu na dobré náladě nepřidávala. Právě naopak. Kapitán se snažil být galatní, ale osoba byla dotěrná.
Stiskl rty.

"Kapitáne Treville, madam Cascarcini."
"Vaše Eminence."
"Kapitáne, musím vás bohužel ukrást vaší společnici, ale je tu velmi naléhavá záležitost..."
"Jistě, rozumím."
Kardinál se usmál a blahoskostně jí nastavil ruku s prstenem.
Políbila ho.
Znova úsměv a pokynutí Trevillovi, aby ho následoval.

"Co se děje?"
"Nic,... vypadal jste zoufale."
"Pravda..."
"Navíc, je to namyšlená husička, co chce klofnout dobrou partii a tento týden chce vás."
"Vy žárlíte!"
"Já?! NIKDY!"

Jsi-li sobec, opusť obec!
Větu často slýchal v dětství, a pak i během dospívání. S názory své vlastní rodiny se rozcházel. On a jeho sestřenice, Andromeda, byly černé vrány v ještě černější rodině Blacků a zároveň sobci. Opustili ty nejbližší, aby mohli žít po svém.
Pro Siriuse spoustu věcí změnil Azkaban, stejně jako zpráva o smrti jeho nejdražší sestřenky i s nenarozenou dcerou. Teď stál přede dveřmi Grimmauldova náměstí 13. Věděl, kvůli komu Andromeda zemřela, a pociťoval k tomu muži bytostný odpor. Nehodlal dál být Brumbálovou loutkou. Azkaban ho změnil.
Byl sobec, pod dlouhým rukávem skrýval Znamení zla. Pomstí je.

"Sobče!"
Uhnul jsem jedné chmatavé ruce, druhou praštil a s miskou plnou vyloupaných pistáciových oříšků jsem se snažil dostat k východu. Zmíněné oříšky jsem sám vyloupal, zprudka opražil a osolil. Nehodlal jsem se dělit.
"Když je sníš sám, pukneš" temně prorokoval O´Barry a já se zašklebil a jen úkrokem uhnul stranou. Jasně, myslel to dobře...Jasně.
Další dva na mě čekali skoro u dveří, úkrok nalevo a pak hned napravo a byl jsem venku.
"Tak padej, opusť naší obec, ty sobče! Jidáši!" znělo mi za zády.

Zasmál jsem se a utíkal dál.

Guilliom pistácie miluje a tyhle byly pro něj.

"Kdo mi snědl moji pizzu?" rozčiloval se Jindřich. "Měl jsem tu dva kousky a jsou pryč, vy kurvy!"
"Jindřichu," začal klidně Ivan, "včera jsi tady vypil tři prdele panáků, sežral plato chlebíčků, přivez jsi hovno a budeš tu vysírat, že ti někdo sežral kousek studený pizzy?"
"Vy jste po piči bohatý Pražáci, u nás musíme šetřit!"
Saša se s elegancí umírajícího hrocha zvedl z gauče a zařval: "Drž hubu, sbal si ten svůj batoh a táhni do Ostravy!"
Za Jindřichem se zabouchly dveře.
"A je v prdeli," oddechl si Ivan.
"No, na dlouho ne," usoudil Saša. "Zapomněl si tady deodorant."

Na střeše domu bylo snadné ignorovat, co se děje pod ním.
Hushe, který se probírá jejich věcmi a snaží se rozhodnout, co dokážou odnést.
Backupa stočeného v posteli s horečkou ze stresu.
Daditu s tabletem na klíně, jak přeprogramovává jejich ID, přidává nová jména a místa narození.
Aco, jak na záhoně otrhává všechno, co už stačilo dozrát a dalo se sníst.
Mouse, přecházejícího nervózně před vchodem, připraveného spustit poplach ve vteřině, kdy zahlédne bílou imperiálních brnění.
Měl by slézt. Pomoct jim sbalit poslední rok jejich života a odstěhovat ho z planety.
Místo toho otevřel pastelky a čekal, až se setmí.

"Zkrátka a dobře, z rozhodnutí obecní rady degenerát a pytlák Jakub Vandrovec musí táhnout."
Nově zvolený starosta Michajlo Bardak hovořil ke shromážděné vesnici.
"Tu jeho barabiznu vyvlastníme a srovnáme se zemí."
"To se mu nebude líbit," špitl někdo.
"No a? Však potíží s ním už bylo dost. A jsem si jist, že náš chrabrý policista nám pomůže."
Strážmistr Birski se opotil. "Tohle není policejní záležitost," vykoktal
Dobře viděl v zadní řadě trčet kozáckou papachu. Kde je papacha, tam je Semen a Jakub nebude daleko.
***
Vojslavice spaly. Spaly, když se ozvala střelba. A spaly, když nad stavením Bardaků zakokrhal rudý kohout.

Lockwellovi pomyslně teklo do bot, ale když se to tak vezme, nebyly to tak docela jeho boty.
Sice má absolutní moc nad Zemí, má v rukou třmeny rozhodování, ale to taky neznamená, že musí řešit všechny průsery, co se namanou.
Kapesníčkem si usušil zpocené čelo a popadl sbalený příruční kufřík.
Už nehodlal dál snášet ten stres.
Andragenové ať se jdou bodnout.
Lidstvo ať si klidně vymře.
On to zachraňovat nemusí. A nebude.
Otočil se ke dveřím, ale cestu mu zastoupily dvě postavy.
„Hezky se vraťte zpátky, Lockwelle. Máme si o čem povídat,“ řekla Edith Keplerová a zamračila se na něj.

Každá polní cesta má oči. Všechny domy slyší. Vesnice ví všechno.
Samir miluje Iradu.
"To dá rozum," šeptají zvědavá ústa. "Je krásná! Milá! Vzdělaná!"
Každé ráno spolu chodí do školy. Celý den učí jeden vedle druhého.
"Irada má ráda Samira," vyprávějí si školní uniformy. "Je hezký, sebevědomý, někam to dotáhne!"
On se usmívá a vypráví příběhy. Ona ho hladí očima a v příjemných rozpacích si pohrává se zlatou ozdobu zavěšenou na útlém krku.
Jsou pravdy, o kterých se mlčí.
Chvíle, kdy se poprvé dotknou, rozmetá jejich svět na kousky.
Její muž se zítra vrací z Kathmandu.
Jeho žena chystá večeři.