DMD č. 17. pro 17. 4. 2023. Téma: Kde se vidíte za 5 let?

1981
Ledabyle vyplňuje dotazník k pohovoru a točí propiskou mezi prsty. Popište, kde se vidíte za pět let: V náruči nádhernýho chlapa? Rentiér na vlastním ostrově?, zakření se sám pro sebe.
Načmárá pár slov, odhodí dotazník, do sluchátek pustí Erasure a ke dveřím dotančí. Recepční ho sjede odsuzujícím pohledem a ucedí něco o buzících. Pošle jí vzdušný polibek.

*

1986
Sedí v čekárně a propiska mu prokluzuje mezi prsty. Dotazník k vyšetření vyplňuje rychle a roztřeseně.
Když ho zavolají dovnitř, směšně se mu podlamují nohy.
Oči lékařky plné soucitu to řeknou dřív než slova.

*

Do dotazníku tehdy napsal budu kurevsky šťastnej.

„Co vás motivovalo k přihlášení do imperiální armády?“ ptal se úředník náborového centra čerstvého uchazeče.
„Je to prestižní práce s důležitým posláním,“ odpověděl požadovanou floskulí.
Personalista si odpověď pečlivě zapsal a ptal se dál: „Jaké jsou vaše slabé stránky?“
„Neumím moc dobře střílet.“
„Kde se vidíte za pět let?“
„Ve výslužbě. Tou dobou už budou povstalci dávno rozdrcení, ne?“
Naivo, pomyslel si personalista. Nahlas ale řekl: „Výborně, líbí se mi váš přístup. Jste přijat.“
Když za novým rekrutem zaklaply dveře, zmuchlal papír se zapsanými odpověďmi a hodil ho do koše. Bílá brnění brala každého, pohovor měl jen vzbudit zdání prestiže.

"Ve své pracovně. V klidu."
"Na takové věci by se slušný člověk vůbec neměl ptát. Ne ženy v mém postavení. Tři dcery vdané a vy se mě takhle ptáte!"

"Nejraději na zahradě s dětmi, to mi zní krásně."
"Stále hrdě špinící stíny Pemberley. Hm. Musím se přeptat svého drahého manžela, jaký máme rozpočet na knihovnu."
"Budoucnost je v rukou božích."
"Já nevím. Jane? Lízinko?"*
"Já nevím. Jane? Lízinko?"

*Ochotně pod některou střechou.
**Další stěhování, další účty.

"Snad možná ve vlastní škole šermu?"
"Ve větším tichu, doufejme. Nebo na cestách."
"Ve škoue! Kouikwát se vyspíme?"
"Ťá ťá ťá ťá. Ďáp!"
"ŤUUUU!"

Všechny zaměstnance si vybírá sama. Stejně jako všechny vzorky kachliček a povlečení. Stejně jako si bude vybírat kandidátky do svého programu. Georgina Moodyová, ďábel organizace.
„Weasley,“ utrousí a úkosem pohlédne na zrzka naproti. „Ztratil jste se cestou do biografu?“
Neví, co to slovo znamená, ale pro urážku dobré.
„Mám velký zájem pracovat ve vaší sekci,” nehne ani brvou a tvrdošíjně navazuje oční kontakt.
Uchechtne se a lenivým pohybem otevře jeho složku.
Sedí jako na jehlách. Chce pracovat pro tuhle ženskou? Hnusí se mu na první pohled. Ale tak dřel, aby se sem dostal!
„Kde se vidíte za pět let, Percivale?“

"Kde se vidíš za pět let?"

"Hmm?" Morfeus k ní otočil hlavu.

"Hloupá otázka, promiň. Pro nesmrtelnou bytost je pět let beztak jenom mávnutím ruky."

"Ve skutečnosti vnímám plynutí času stejně jako lidé," překvapil ji Morfeus. V očích se mu zablýsklo. "Sedmdesát let, které jsem strávil v zajetí, mi neuteklo o nic rychleji."

"Kdyby tu Burgess byl, nakopala bych mu zadek," pronesla. Dobře věděla, že Morfeus o lítost nestojí.

Fungovalo to. Jeho bledé rty se zavlnily v úsměvu. "Opravdu chceš vědět, co bude za pět let?"

"Ano."

"Budeš stále snít a já ti tvé sny naplním."

Usmála se. "Slibuješ?"

"Vždycky."

Vstoupiv na alma mater, viděl jsem se za pět let s diplomem. To se mi podařilo, leč za odlišných společenských podmínek. Namísto ČSSR jsem měl na diplomu čerstvě vzniklou Českou republiku.
V profesním životě jsem většinou po pěti letech byl u odlišného zaměstnavatele než na začátku "pětiletky". Necítím se však jako fluktuant, většina těchto firem dnes už neexistuje či nefunguje. Nyní jsem u velkého korporátu s nadějí, že tento by tu mohl být dlouhodoběji. Leč prognózovat si nic netroufám.
Když to shrnu, budu rád, když za pět let budu živ, zdráv, v pracovním procesu a nestihne mě žádný velký průser.

Slavný ropuší cyklista si za svým snem šel už od dětství, zpočátku mu však nikdo nevěřil.

„Když jsem řekl, že za pět let budu vyhrávat cyklistické závody, doporučili mi raději kurzy plavání,“ vypráví. „Mé tělo se však díky pravidelnému tréninku měnilo tak rychle, až mě podezírali z dopinku.“

Všechny jeho sny se splnily. Až na jeden - zatím si nenašel žádnou partnerku. Během závodů je pořád v jednom kole a jeho trenér navíc vztahům nepřeje.
„Nedávno se mě pokusila políbit fanynka. Trenér mě odtáhl pryč, že prý nikdo neví, co by se pak mohlo stát. To jsem úplně nepochopil,“ dodal sportovec.

Brzo mě to čeká. Rozhovory pohovory dejte vejce malovaný. Ale jinak to nejde. A samozřejmě, že nebude chybět otázka, co se jí tak děsím. Jo, to klišé s pětiletkou, soudruhu řediteli. Děsím se toho, že se neudržím a řeknu, že v zrcadle. To ještě není tak hrozný ale. Taky se člověk může vidět na nějaký kompilaci debilů, v krimi zprávách a tak. Koukáte někdy na různé dashcam kompilace, jestli se tam náhodou neuvidíte? Měl bych si taky tu kameru pořídit, na silnicích je to občas živá exotika. Tam jsem teď byl v sobotu a zaznamenal úspěch, nemám žádnýho novýho pavouka.

Jack Harkness není zrovna ten typ člověka, kterého si snadno představíte s čajem a knihou. Tahle mu byla podstrčena za dost podezřelých okolností a on se do ní téměř proti své vůli pustil.
Pak ho lapila TARDIS – tedy docela obyčejná policejní budka, u níž se hlavní hrdinové poprvé setkali.
A pak i mnohem víc než jen setkali.
Jack Harkness, nejambicióznější milovník v této i jakékoli jiné galaxii, se zasnil.
„Pět let. Nanejvýš pět let a tuhle scénu si s Doctorem přehrajeme. To by bylo, abych ho neutáh na kvalitní literaturu a těžce zkoušeného spisovatele. Roztaje jak nanuk.
V mojí puse.“

Pět let je v celovesmírném plánování za přítomnosti další mimozemské civilizace, která má trochu jiné záměry, než se zrovna hodí lidstvu, poměrně dlouhá doba.
Jeden nikdy neví, jestli se toho pátého roku vůbec dočká nebo jak to celé dopadne.
Lockwell už dávno věděl, že průzkum vesmíru nebyl nejmoudřejší krok pro lidstvo, jak vzletně pronesl Armstrong. Jenže ono se to těžko dopředu odhaduje, když máte sny a ideály.
Teď tu ale byla ta mladá žena, co sama přirozeně otěhotněla. Jemu osobně to vlilo do žil velkou naději, protože by to znamenalo, že to nakonec nebude takový průser.
Jenže ji potřeboval najít.