DMD č. 30. pro 30. 4. 2022. Téma: A šmitec

Výslechová místnost je jasně osvětlená, ale sterilní místnost. Náš kočkodlačí sériový vrah je v ní jak pěst na oko. Vyslýchat ho není zábava pro nikoho a pro Tichou obzvlášť ne. Vyčítá si, že na to nepřišla dřív. Ale jak by mohla? Já sám nevím, odkud jsem tu schopnost cítit věci, které nikdo jiný necítí, vzal. Bylo to čiré štěstí. Pro mě je to připomínka a pro Tichou poučení. Už se těším, až za tímhle případem zavřeme dveře. Odsoudí ho a šmitec. Ale my dva budeme spolupracovat dál, tím jsem si jistý. Jsme dva osamělí policajti, co si sedli. Díky Bohu.

"Už je konec?" zeptal se Elánius.
"Ano," odpověděl Severus, "těším se domů, tady je to počasí tak nemožně stálé..."
Petronel si nepřítomně oškubával křídlo.
"Mně to bude chybět. Letos jsem ani nebyl za blbce."
"Nebuď smutný, košiláči," těšil ho Uriáš, "třeba napřesrok zase budeš."
"Vy chcete pokračovat? Neříkal jsem už loni, že to nemůžeme trpět? Musíme to zarazit! A basta!"
Kapitánova pěst dopadla. A trefila. Klávesnici. Zajiskřilo to a vyvalilo se trochu dýmu.
Geralt mlčky vytáhl náhradní a obrátil se na Steina.
"Co vás pořád žere? Mohli jsme dopadnout hůř! Takže vychladněte a zakazuje se vám třískat do věcí. Kapišto?"

Lesy byly hluboké, tajemné a plné hladových a nebezpečných roztodivností. Har Nattan už ztratil přes polovinu posádky, ale odměna byla tak vysoká...
Nakonec stanuli na okraji hlubokého údolí. Jejich cíl byl na druhé straně. Hrad se rýsoval v zapadajícím slunci, cáry mlhy se nořily z hlubin země a za nimi najednou zavylo cosi strašného. Jeden člen leknutí odnesl infarktem, druhý uklouzl a spadl dolů. Na dno. Har Nattan přehodnotil svůj život, nejkratší cestou doběhl k lodi a zmizel ve vesmíru.

"Měním dispozice zahánění lovců odměn," oznámil Mossi, "tohle musí přestat."
"Ale..."
"Říkám dost! Žádné námitky! Nemáme je pomalu kam pohřbívat!"

Šli jsme na jazzový koncert.
Andulky si pípaly a nás to bavilo.
Jenže jednomu violistovi upadl smyčec a andulky se na něj snažily dostat.
"A šmitec!" okřikla je maminka. "Tome, podej to pánovi."
Podal jsem violistovi smyčec a za odměnu jsem si mohl zahrát.
Bylo to horší než rozeřvané andulky.
"A šmitec mému hraní, radši jdu pryč."
Doposlouchali jsme koncert a chystali se odejít, jenže jedna andulka chybí.
"Monclíku, kde jsi!" řvali jsme.
Ochranka se nás zeptala jestli nám nechybí andulka protože nějaká okusuje smyčce.
Šli jsme si pro Monclíka a maminka spustila: "A šmitec s koupelí na jeden měsíc."

„Tak přátelé, budu mluvit zkrátka a na plnou hubu, jak se tak říká u nás v Ditrišce. Letošek byl vyloženě mizerný. Jestli to takhle půjde dál, můžeme se rovnou spojit s trojkou a - dámy prominou - jedničkou.“ V sále to začalo nesouhlasně bzučet.
„Prosím, že přeháním? Tak promiňte, ale za celý rok tu máme co? No? Tak já vám to teda řeknu. Jednu uvědomělou farnici od Ignáce, pak jedno zmatené hlášení o nějaké lidové báchorce a jednu psychedelickou alegorii. To je vše! No a dnes konec šmitec a na rok máme utrum! Tak takhle příště ne, nebo to můžem rovnou zabalit!“

„Ne, Rone, nechci si to rozmyslet,“ pronesl Harry už úplně klidně. Nehodlal se nechat vytočit, on už se rozhodl a nechtěl na tom nic měnit.

„Ale Harry,“ zkoušel to Ron znovu, ale byl okamžitě přerušen zdviženou dlaní svého přítele.

„Ne,“ oznámil Harry znovu, rázněji. „Odcházím a udělám všechno pro to, aby se mi se Severusem povedlo navázat vztah. Bez ohledu na to, jestli se ti to líbí nebo ne. Je to můj život, Rone!“

Nedal mu šanci protestovat a s posledním slovem se přemístil do Bradavic.

Když procházel tichým sklepením, věděl, že se rozhodl správně. Chci toho muže a šmitec.

Byl obchodník, změkčilý, slabošský. Dokonce četl posádce pohádky před spaním.
Pirát-gentleman, tak si říkal. Opustil manželku i děti, vlastní rodinu, pro krizi středního věku a touhu po dobrodružství. Chtěl dosáhnout něčeho víc, zažít víc.
Nikdy by nepoznal ani tak dobrou posádku, kterou měl, ať se jednalo o Jima či Luciuse. Všichni za ním stáli, ačkoliv někteří skřípěli zuby.
Ze všeho nejvíc by se, ale nesetkal s ním. Nejobávanějším pirátem ze všech, Černovousem.
Edward Teach.
Živoucí legenda.
Postrach námořníků, pod vlajkami států a nejen těch.
Stede Bonnet nic o pirátském životě nevěděl.
„Budu jako Černovous a šmitec.“
Neodvolatelně propadl pirátské legendě.

Podvečer se u Stařenky objevila i Magráta.
„Nesu čerstvý čaj a mazání,“ volala už od vedlejší chalupy.
„Dušičko, vždyť víš, že nemusíš nic nosit a můžeš kdykoliv zaskočit jen tak,“ opáčila Stařenka.
„Je slušné něco donést a mám toho spoustu,“ lhala Magráta nepřesvědčivě.
„Každopádně je to od tebe milé. Dáš si?“ nabídla jí misku kompotu, který k obědu uvařila jedna z jejích snach.
„Ne, děkuji, už jsem jedla.“
„Co pro tebe můžu udělat?“
Magráta se chvíli ošívala, pak šeptla: „Je už konec?“
„Tahle parta sem už nezaskočí, na to vem jed.“
„Tak to můžeme klidně spát.“
„Dnes v noci určitě.“

Krásný den, sluníčko svítí, ptáčci zpívají a davy turistů se valí na Pražský hrad.
Před nádvořím je ale zastavuje a čelem vzad obrací hradní stráž: „Dál nikdo nesmí, a šmitec!“
Jen pár v boji zdatnějším jedincům se podaří zahlédnout pravděpodobnou příčinu manévrů:
Prezident Zeman leze po kolenou na nádvoří Pražského hradu, sbírá kamínky a píská u toho.
Evidentně nikdo neví, co se stalo, tak Ovčáček volá Putinovi:
„Vladimíre Vladimiroviči, máme nějaký problém s Milošem, nevíte co se děje?"
Putin to ověřuje a za chvíli volá zpátky:
„To nic, už je to OK, my jsme mu omylem poslali instrukce pro Lunochod."

"Já už jsem úplně zoufalá, holky. Snažila jsem se naznačovat, říkat, že nemám čas, že bychom měli zůstat kamarádi... A pořád mně otravuje. Chce se mnou jít zítra na rande."
"Proč ho prostě nepošleš k loji?" zeptala se ta zkušenější z nich.
"Normálně bych to udělala, ale tohle je pošuk Roman. Skoro se bojím, co by pak udělal."
Všechny se společně zamyslely nad Romanem, který rád hluboce dýchal a zíral.
"Víš co. Tak udělej takovou tu pomazánku. Niva, česnek, chilli. Jako dezert si dej uzenou rybu. A nevyčisti si zuby. 100% ochrana, na žádné další rande už tě pak nepozve."