DMD č. 16. pro 16. 4. 2012. Téma: Jak na pevné boky

„Víš kolik zaměstnanců Torchwoodu je potřeba na výměnu žárovky?“ zavtipkoval Ianto, když se stoje na otočné stoličce snažil vymontovat doslouživší zařízení.
Gwen, která ho držela za boky, se jenom zasmála. Ianto seskočil dolů a cvakl vypínačem.
„Hotovo,“ řekl a povytáhl obočí, „Děkuji za spolupráci.“
„Nikdy jsem si nevšimla, jak máš hezký zadek.“
„Cože?“
„No jak jsem stála za tebou, prostě… hezký zadek.“
Ianto se rozpačitě pousmál a poškrábal se na temeni.
„To bude ten tělocvik,“ zamumlal.
„Nějaké speciální cvičení?“
„Jo. Zeptej se Jacka.“
„Jacka? Proč Jacka?“ Vytřeštila oči a zapomněla dýchat. „Ne!“
„A já myslel, že už to vědí všichni.“

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
„Nahoru!“
Vydechli námahou.
Kdo to říkal, že Přeměnění mají větší sílu a výdrž? Teď se cítili vyždímaní jako hadr na podlahu. Všichni bez výjimky.
Štíty s sebou nosili už celý týden. Dělali s nimi úplně všechno. Po prvním dnu si mysleli, že jim upadnou ruce. Teď to věděli.
„Vejš ten štít! Držet! Meče! A jdeme!“
Technika řadových bitev byla teoreticky sice už dávno překonaná, ale proti stávajícím protivníkům se pořád osvědčovala nejlépe.
Seržant je bude honit tak dlouho, dokud se pro ně boj s mečem a štítem nestane druhou přirozeností.
Tyhle jednotky budou v bitvě hlídat boky.
Nepřítel nesmí prorazit.

Narodila jsem se… tedy spíš postavili mě v Bostonu v roce sedmnáct set devadesát sedm v Harttově loděnici. Mám sourozence, ale jen já jsem se proslavila. Ale popořádku:
Jsem velmi elegantní, jak už tak trojstěžníky bývají. Že to zní samolibě? Možná. No a co? Pojmenoval mě sám George Washington, heč.
Šla jsem do spousty bitev. Porazila jsem takové válečné lodě, jako HMS Guerriere, Java, Pictou, Cyane a Levant. Když na mě Guerriere střílela, chtěla mi prorazit bok, ale přepočítala se. Koule se jen neškodně odrazila a mně od té doby říkají Old Ironsides. Jó, není nad pořádně postavenou dřevěnou loď.

„Pořád bereš někam ty mě, dneska vezmu já tebe.“
Když to Donna řekla, byl vlastně rád. Alespoň dneska nemusí nic vymýšlet. Ale proč zrovna Pilates?!
„Pevné pánevní dno!“ zavelela cvičitelka.
Bylo tam pár hezkých cvičenek, z nichž některá by se mohla stát jeho společnicí.
„Ramena od uší!“
Pochopitelně, nejdřív musí uškrtit Donnu.
„Držíme se na palcích!“
Bohužel, s hlavou vytrčenou ke stropu neměl moc příležitostí rozhlížet se po ženských.
„Rolujeme nahoru!“
Když mu vypovědělo službu druhé srdce a jeho Já na něj shlíželo shůry, zatímco byl resuscitován, učinil pevné rozhodnutí: Už nikdy žádný bodybuilding. A s Donnou už tuplem ne.

Pozn. Chcete pevné boky, máte je mít. Jaké téma...
Venku bylo zrovna poledne a v červí říši se odpočívalo.
„Co to máš? Snad ses nám najednou nedal na čtení? Nemáš nic lepšího na práci?“
„Náhodou, čtu odbornou literaturu. Jmenuje se to Zdechlina. Napsal to nějakej Bodlér. Ale je to na hovno, žádné tipy, jenom samé romantické žvásty.“
„Ukaž to. No fakt. Rozežrat, to je jasný, ale pořádné rady žádné.“
„A to nám ta kočka posledně dala fakt zabrat. Měla pěkně pevné boky. Napřed jsem vůbec nevěděl, jak na ně.“
„Jo, ta byla hrozná. Žádný tuk, maso jak sušené.“
„Zahoď ten papír. Radši dones nějaký návod, jak na pevné boky.“

A/N:
Kůň a jeho chlapec.
Uvědomuji si, že je to sentimentální klišé, ale já bych ty koně jinak z hlavy nedostala.
Když jsme se s Winkou rozhodli, že je načase rozmnožit rodinku, šlo to rychle a samo.
Naši malou klisničku jsme pojmenovali Bríza. A hřebečka Walek.
Když oba dorostli, Bríza byla pořád malá a slabounká. Walek, který byl mladší, ji převyšoval o celý kohoutek.
Proháněli jsme se s ní po loukách, aby jí zesílily boky.
Krmila se tou nejlepší trávou.
Ovsem. Křišťálovým ovocem.
Nepomáhalo to.
Byli jsme z toho s Winkou nešťastní.
Pak ale přišla krvavá bitva.
Šli jsme tam všichni.
A slabounká hubená Bríza byla jediná, kdo mohl malou princeznu Lunu, dceru Kora a Aravis, pronést uzounkou soutěskou do bezpečí.

A/N: Nesoutěžní kousek:-)
Kobyla má malý bok.
I ptám se sám sebe,
co s tím hřebec jak já svede?
Jak na malý pevný bok?
Kobyla má malý bok
Hřebec kráčí krok sun krok
Stále za ní skok a skok
Hřebec hnal ji přes potok
Kobyla má malý bok
Hřebci řžá: „Ach má záda“
Hřebec na to: „Žádná vada!“
Poslední je před ním skok.
Kobyla má malý bok
Hřebec ji dohnal zakrátko
Brzy přijde hříbátko.
To vím, ač nejsem prorok!
Kobyla má velký bok,
hříbě přijde napřesrok.
Jak se to vlastně celé stalo?
Že na hřebce prý šlo jaro!
Tak chtěl malý pevný bok!
Fandom: Ach, to jaro!

A/N: inspirováno shlednutím jedné kazety s Oglu Šípkovou a vlastním vztahem k podobným záležitostem. Pozor - těžce BJB!
A kick, a znovu, mambo!!!
Paní na obrazovce v upnutém trikotu provozovala za podivných výkřiků pohyby, připomínající epileptický záchvat. Usměvavé slečny v pozadí cviky snadno napodobovaly.
Prvních deset minut strávila pokusy nějak zkoordinovat své nespolupracující končetiny, ovšem marně. Jediné, k čemu si mohla gratulovat, bylo rozhodnutí pořídit si aerobicové cvičení na DVD. Předvádět tohle někde ve fitku, pomřeli by všichni okolo smíchy.
Po dalších deseti minutách to vzdala. Poté, co se zbrocena potem doplazila na postel a spořádala nouzovou zásobu čokolády, hluboce se zamyslela.
No co, že teď jsou v módě diety a oblé boky – špeky jsou taky pevné dost.

AN: Navazuje na předchozí kousek s názvem Naivka http://sosaci.net/node/1582
„Výborně!“ zajásala a hbitě schovala doručený balíček.
„Co to máš?“ zeptal se.
„Nic důležitého…“
……………………..
„Máš zpoždění,“ zamračil se.
„Promiň, nevšimla jsem si, že je tolik hodin,“ vysvětlovala.
……………………..
„Pojď už spát.“
„Potřebuju něco dodělat,“ usmála se omluvně.
……………………..
Měl nepříjemné tušení… V noci se nenápadně vykradl z ložnice.
„Musíme si promluvit,“ ozval se ráno a poklepal na knihu, kterou objevil.
„O čem? podivila se.
„Třeba o tom, že se chováš jako blázen? Nejdřív ten depilační nesmysl a teď…“ ukázal štítivě na přebal. „Jak na pevné boky?“
Hermiona se rozesmála.
„Ale Severusi… Klid, já na to jen píšu kritiku… Zdrcující,“ dodala s úšklebkem.

„Poďme, dievčatá, cvičíme! A makáme, tento cvik je výborný na vytvarovanie postavy!
Borovičková, ty nechceš pekné pevné boky? S hentakým zadkom si žiadneho frajera nenájdeš! Ukáž, že nie si taká lemra, ako vyzeráš!“
Odpovedala som, že frajera nehľadám a o pekný zadok nestojím.
Telocvikárka sa zamračila. „A o sólovú trojku z telesnej výchovy stojíš?“
Jej hrozba sa nenaplnila. Nie preto, že by mi tú trojku nedala. Ale medzi ostatnými, ktoré zapĺňali moje vysvedčenie od angličtiny až po zemepis, sa nemusela cítiť nijak osamelá.
Takže som telocvikárke ani nepriala, keď si pár dní pred prázdninami zlomila nohu pri preskoku cez kozu.