DMD č. 18. pro 18. 4. 2021. Téma: Mrtvá schránka

Moje matka byla zahrnuta péčí a přepychem, oblékala se do hedvábí, jedla sladké rýžové koláčky a byla krásná a oblíbená.
Dokud neporodila syna.
Dokud nepochopila, že První dáma je stín, Třetí dáma bezduché stvoření, zatímco Druhá dáma není laskavou přítelkyní, ale jedovatým pavoukem spřádajícím sítě v temnotách.
Dokud nepochopila, že ona je jen Čtvrtá žena, nic víc než pouhá kurtizána, že dítě, které porodila nepatří jí, ale Druhé dámě.
Tehdy její duše umřela a zůstala pouhá skořápka.
Tehdy si moje matka připravila sladké rýžové koláčky, posypala je opiem a jedla a jedla, dokud svoje prázdné tělo nenaplnila až po okraj.

Byl jednou jeden špion. A ten měl uložit na jedno místo zprávu. Bylo to teda dost zajímavé, protože si to pak přišel vyzvednout jiný špion a ti dva špioni se ani neznali. A já vím, proč! Aby ten jeden špion nemohl prozradit toho druhého. A pak, když si to tam přišel vyzvednout, uviděl ho policista a ptal se ho, co dělá. Špion řekl, že to je tajné a nemůže to prozradit. Tak mu to policista věřil. A byl to Hamáček. Policista pak šel hlídkovat jinam. Špion si tu zprávu přečetl a ještě k tomu připsal, že ho málem načapal Hamáček.

Mrtvá schránka, kde si Gabriel vyzvednul zásilku, byla neoriginálně poštovní schránka. Obálku, kterou z ní vytáhl, otevřel až v bezpečí bytu.
Obsahovala šest fotografií a soudě podle podlouhlé úzké obálky jeho kontakt přiložil i negativy. Obrázky byly ostré, obličeje na nich jasně rozpoznatelné. Mladičká rusalka sotva překročila osmnáct let, což se rozhodně nedalo říct o muži, který ji líbal a tiskl k sobě. Koneckonců mladých poslanců bylo málo.
Gabriel fotografie vrátil do obálky. Pokud chtěli prosadit zákon na podporu Nepřirozených, potřebovali každý hlas, a pan poslanec potřeboval připomenout, že jeho konzervativním, antimagicky naladěným voličům by se jeho přítelkyně jistě nelíbila.

Sekretářka se nahnula do dveří a omluvně se usmála. „Paní starostko, je tu Lubomír Haterijský.“ Zvedla se od stolu. Včerejší noční SMSka, že akce přinesla ovoce, zaujala její pozornost.
Velitel útvaru pro potírání unitářských aktivit vešel dovnitř.
„Prosím, rovnou k věci, jistě toho máte i vy momentálně spoustu,“ vybídla ho.
„Našli jsme box pro předávání materiálů.“
„Kde?!“
„U Kněžské louky 45. Je tam zvenčí poštovní schránka. A je to nedaleko hranice s devítkou.“
„Jak jste to vypátrali?“
„Ta schránka je na jméno Bonaventura Kolibřík.“
„No a?“
„Opravdu máme v záznamech občanů člověka s tímto jménem. Ale zemřel před třemi lety.“

Stála u okna své komnaty, ruku položenou na ozdobné schránce plné dopisů.
Psala je celé roky stýskání a bolesti, aniž by měla šanci je odeslat.
Její syn. Opustila ho, aby ho zachránila. Nechtěla pro něj život otroka na hradě jeho otce. Otroka, jakým byla zpočátku i ona.
Když si stýskala tak, že málem umřela, naléhal, aby ho zprostila slibu, že jí kluka přiveze.
Vždy odmítla. Chtěla, aby vyrůstal v bezpečí u babičky, v normálním světě.
Království pro ni dlouho nebyl normální svět.
Vyprávěla o něm Darenovi a Kaitlyn, aby věděli o svém bratrovi.
Artuši, chlapečku… Poznám tě někdy?
Odpustíš mi?

I přes tvrdou ránu jednou rukou ženu stále držel a druhou zachytil další úder.
„Co jste za člověka?!” vykřikla.
„Prastrýc? Dárek od Führera? Příklad árijské geniality?” Zahodil tyč za sebe.
„Geniality? Blázne! Jak vůbec můžete být bratr mého dědy? Copak nestárnete?”
Stáhl ji dolů.
Ta tepna u krku byla tak blízko!
„Máte ledové ruce. Proč žijete v hrobce? Proč…” Žena vytřeštila oči. „Jste mrtvý.”
„Jen tělo je mrtvé,” alespoň tak mu to vysvětloval ten Himmlerův poskok. „Uvnitř žiju.” Tělo jako schránka pro tu nenasytnou část duše. Schránka, která se udržuje v chodu na úkor ostatních.
Déle to nevydrží. Odhalil špičáky

Plel záhonek ve skleníku za domem a vybíral suché listy z rostlinek. Držel mrtvé schránky v rukou a myslel na to, jak se za pár dnů obnoví. Slunce svítilo každý den silněji.
Jaro bylo ve vlhkém vzduchu, kypřilo půdu a lidská srdce.
Posadil se na kraj záhonku a slastně se nadechl.
Nevšiml si siluety, která se najednou vynořila za stěnou mléčného skla. Měl zavřené oči a vnější svět byl od něho daleko.
„Zase ses tu zapomněl,“ pronesl laskavý hlas a jeho ramene se dotkla teplá dlaň.
Neville otevřel oči a uviděl, jak se Luna zasněně usmívá.
„Oběd je na stole.“

Tvrdým dopadem na kámen sklo hodinek prasklo. Ručičky se zastavily. Bylo dvanáct minut po třetí. Na pláži se rozhostilo ticho moře.
Mincay hleděl tvrdě a vážně na bílé ruce obemknuté kolem násady oštěpu. Díval se do vyhaslých očí a přemýšlel, proč ho tahle mrtvá schránka vlastně znepokojuje. Protože jen krátce před smrtí zpívala? Protože se mohla bránit a nebránila? Protože se přes všechnu zdánlivou bezmocnost zdála silnější než oni?
Pátral v mrtvé tváři po stopách strachu, bezmoci a falše, musela tam přece být... Nebo?
Na chvíli se mu zazdálo, jako by zvítězili ti druzí, a pocítil nad tím překvapivou radost.

Nález té kovové krabičky v dílně před prodejem domu mi otevřel nový vesmír. Už tu nebyl jen vlídný pán, který i s jízdenkou, kde už byla jenom konečná stanice, spřádal plány na další cesty a vymýšlel situace, u kterých chtěl ještě být, všechno sice zahalené do černého, ale humoru. Najednou tu byl i kluk v příliš krátkých kraťasech, co si kreslil zátiší u potoka, psal dlouhatánské vážné dopisy a lehával v trávě, v jedné ruce cigaretu, v druhé dlaň drobné, nosaté dívky. Kluk, jehož úsměv mě bolel i hřál, protože už ho neuvidím. Možnost ho zadržet, než ho nechám jít.

„Prý jste zatkli nového faráře?“
„Ano, je to tak.“
„Proč? Jistě máte nějaké důkazy.“
„Samozřejmě. To nebyl žádný duchovní, bylo to krytí. Skoro dokonalé. Dosadila ho sem jistá organizace.“
„Jaká?“
„O tom zatím nemůžu mluvit.“
„A zrovna když zemřel předchozí farář. Byla to náhoda?“
„Žádná náhoda. Dodatečně se zjistilo, že mu s odchodem na onen svět někdo pomohl.“
„Hm. Souvisí to nějak s těmi nedávnými vraždami?“
„Vidíte tu schránku?“
„To je kasička, kam lidé házejí peníze na podporu kostela.“
„Ano. Ale kromě toho měla ještě další určení.“
„Opravdu?“
„Byla to mrtvá schránka. Házeli do ní vzkazy pro faráře. Jména obětí.“