Přes bludný kořen a dál

Další pitomý hrad, další pitomý princ…
Šárka si vážně myslela, že tentokrát uspějí. Vstoupí s Klárou do služby ke dvoru, princ pozná, že Klára je zakletá, zamiluje si ji i s vlčí hlavou, zlomí její kletbu…
Spíš byla pitomá Šárka. ZASE TO NEVYŠLO! Princ se totiž zakoukal do ní.
„Do toho,“ řekla teď Kláře, „prašť mě, kousni mě. Udělej, co chceš dávno provést.“
Klára se na ni podívala.
Napětí by se dalo krájet.
Klára zvedla ruku.
Šárka se připravila na úder.
Klára se začala zuřivě škrábat za ušima.
S urputností princezny, která se celý život ovládala, aby neporušila pravidla etikety.

Šárka utrpěla škrábance od zatraceného ostružiníku. Spadla a odřela si dlaně. Navíc ji svědila kůže na temeni tak, že měla podezření na klíště.
Posledních pár desítek metrů šplhala po skále.
Když se vydrápala ke sluji, opatrně se vkradla dovnitř. Jako princezna si vyloženě koledovala.
Jenže… draci tu nebyli. A vypadalo to, že hodně dlouho.
Možná by se jí ulevilo, kdyby dračí vejce nutně nepotřebovala na výměnu za zrušení sestřina prokletí.
Pak jí pod nohou něco křuplo.
Skořápka.
Když poukáže na to, že se o náplni vejce nikdo nezmínil…
Pustila se do sbírání úlomků.
Čekala ji nejhorší skládačka, jakou kdy sestavovala.