DMD č. 26. pro 26. 4. 2017. Téma: Překovat meče v pluhy

Devan si otřel pot z čela. Už celé týdny s dalšími kováři usilovně pracoval, aby z tisícovky mečů vytvořil monumentální trůn pro nového krále.
Z těžké práce mu umdlévaly paže a žár dračího dechu, který meče tavil do tvárnosti, byl téměř nesnesitelný. I ostatní kováři už téměř padali vyčerpáním.
Devan považoval králův nápad za hloupý. Vždyť kolik užitku mohly osiřelé meče přinést? Kolik seker, pil, lopat nebo pluhů by z nich bylo možné vyrobit?
A Aegon promrhá tolik dobré oceli na hloupý trůn! Navíc příšerně nepohodlný. Možná král zjistí, jaká pitomost ten trůn je, až se pořádně řízne do zadnice...

Deset let byl pryč z domova, deset let bojoval v královské armádě.
Meč v jeho rukou páral protivníky, on však viděl, jak zaráží pluh do ornice.
Sudlicí nabral jezdce ze sedla, viděl se vidlemi rozhazovat sušící se seno.
Sekerou rozpoltil lebku i s přilbou, viděl se štípat dříví na otop.
Válečným kladivem drtil kosti, viděl se sedět na střeše a přibíjet došky.
Kopím připíchnul nepřítele k zemi, viděl se sázet stromy v sadu.
Chrstnul písek do očí, viděl se krmit slepice.
Shlížel na bojiště, ale viděl jen lán zlatého obilí.
Usmál se vzpomínkám. Jednoho dne se vrátí domů. Jednoho dne…

Vše bylo připraveno. Všichni aktéři zaujímali své pozice, připravení udeřit. Agent Smith s obrovskou kartonovou krabicí plnou lžiček číhal na vhodnou chvíli. Do budovy právě vcházeli Neo a Trinity, tváře zachmuřené, Neo epicky odhalil kabát napěchovaný lžičkami. Týdny tvrdého tréninku. Po zuby olžičkovaná skřetí armáda se chystala vypochodovat z bran Mordoru, proti ní tisíce Gondorských a Rohanských, kteří nadělali lžičky i z podkov, vepředu mával Aragorn svým Andúlžičkorilem. Harry, blbec, si svoji lžičku zlomil, takže jednu šlohnul Dracovi a teď s ní dramaticky zaměřoval Voldemorta.
A pak přišlo téma číslo 26, Překovat meče v pluhy, a všichni měli po lžičkách.

Meč, milí žáci, dokáže zranit, ba i zabít. Často bolestně a bez užitku.
Nepoužívejte meče.
Ptáte se, jaký je rozdíl mezi mečem a jakoukoli jinou čepelí? Je v hlavě. Je třeba, abyste právě tam všechny meče překovali v pluhy.
Protože právě pluh je ten správný nástroj. Pluh nezraňuje, pluh obdělává. Zúrodňuje dosud pustou krajinu.
Tou pustou krajinou jsou ti, kterým se dostane té ctí být obětí k větší slávě Slunečního Boha. A na vás je připravit je tak, aby zrno víry do nich vložené správně vzklíčilo.
Sledujte pozorně, kudy vést brázdu.
Na těle obětovaného pod dotykem čepele vytryskla první krev.

Kdysi žily dva národy lidí, které byly velmi odlišné. Měly staré spory, které často řešily pomocí mečů. Jednou však, přišel starý čaroděj a pravil: "Och, bláhoví lidé! K čemu jsou takovéto potyčky? Překovte meče v pluhy a věnujte pozornost svému živobytí!"
Lidé ho poslechli a spojili se. Zakrátko však začaly být mezi nimi rozdíly. Kmen s menšími lidmi si vedl dobře, žili poklidný život a nevšímali si okolí. Velcí lidé však pro toto nadání neměli a vznikl znovu rozkol.
Malí lidé odešli a od té doby se velmi změnili. Ale nakonec přišli do úrodné travnaté kopcovité krajiny. Do jejich Kraje.

„Hermiono, máte nějaký důvod, pro vaše rozhodnutí?“ zeptal se Lucius.
Zaváhala. Stále jí dělalo problémy si zvyknout na tohoto příjemného, galantního a vůbec ne arogantního Malfoye staršího. Navíc… v rozhodnutí o horcruxech jednala spíše intuitivně, nevěděla přesně, jak ho vysvětlit.
„Našla jsem jednu knihu,“ odpověděla váhavě. „Jsou v ní… nečekané informace.“
„Kterou, smím-li vědět?“
„Kterak překovat meče v pluhy a jaké jsou důsledky.“
Čekala výsměch. Lucius ale zbystřil.
„Propátrala jste naši knihovnu skutečně důkladně,“ poznamenal.
„Snažila jsem se najít cokoli užitečného. Tato byla v sekci zasvěcené temné magii, a i když její název tomu neodpovídá…“
„Je užitečnější, než většina ostatních.“

Oddělení MI5 slavilo.
Volldiemarter je mrtvý.
Jediný člověk, který znal kódy k trase lodi Producir, a který s touto lodí hodlal odpálit Londýn do stratosféry, zemřel.
MI5 ihned kontaktovalo kolegy z SAS, kteří právě mířili k Produciru, aby plavidlo zajistili.
Mise splněna. Či se splnila jaksi sama.
Zaměstnanci úřadu i spolupracovníci se mohli vrátit ke svým koníčkům a původním profesím. Zbraně vymění za knihy a vidle, pery, jimiž schvalovali ozbrojené akce, mohli podepisovat pohledy.
Jen pár si jich oddechnout nechtělo.
Brumbál poslal Hagrida na místo neštěstí a tamtéž uháněl Sirius na své motorce.
A Remus se začínal shánět po Petrovi.

„Tak kdo mi řekne, co to znamená zakopat válečnou sekeru?“ ptala se vyučující vyčerpaně. Pátek. Poslední hodina. Po obědě. Prostě katastrofa.
„Průmyslová revoluce! Jako že to říkali, když vymysleli střelný zbraně,“ poznamenal Lukáš, který se ještě nevzpamatoval z dějepisu.
„Tak já vám poradím. Je to něco podobného, jako překovat meče v pluhy. Kdo to umí vysvětlit?“
„Jako výroba kovů? Třeba elektrolýzou?“ navrhovala zase Zuzka, hlavu plnou chemie.
„Tak něco jiného. Jak si kdo ustele, tak si lehne,“ zkoušela učitelka.
Většina třídy už ji ale neslyšela. Spokojeně oddechovali na lavicích.
Pátek. Poslední hodina. Po obědě. Kdo ty rozvrhy do háje vymýšlel?!

Přestěhuj se sem, říkali. Ten barák je super. Samej umělec, žádná nuda.
Popravdě, po mým posledním bydlišti, který krom plísně na zdi zahrnovalo i poměrně hlasitej páreček, bych trochu nudy vítal, ale proč ne.
Hned první noc ložnicovou stěnu rozvibrovaly perkuse. Nejsem expert, ale hádal bych bubny odněkud z Nigérie. Chceš válku? řeknu si, vstanu a v klidu ohulím Godsmack. Bubny zmlkly. Tak to šlo pár dní. Pak se na rohožce objevila krabice. S djmebé a vzkazem, jestli se na to nechci vybodnout a přijít si zahrát. Slovo chlapa! Takže jsem šel. A přesně takhle jsem se seznámil s Alicí.

Surta vikinská zarputilost ani v nejmenším nepobavila. V očích mu zaplál strašlivý hněv a nad bojiště vyrazila s razancí nejmocnější vichřice další slova.
„Zabedněnci usoplení!“ vztekal se a krom páry z něj tryskaly i ideje, „jen co padnete, seberu a přetavím vaše meče na pluhy, těmi pluhy přeryji vaši zemi a tam, kde mohl by růst chmel, porostou jen kopřivy!“
Nikdo ho neposlouchal, všude nadále řinčel kov o kov, řvaly nestvůry a válečný ryk berserků přebíjel skřeky umírajících. Obra ten nezájem vyloženě otrávil a zápal kreativního ponižování pohasl.
„Ach jo, víte co? Nasrat. Prostě to tu všechno spálím a hotovo.“