DMD č. 9. pro 9. 4. 2012. Téma: Nezvedení mladí svišti

Lapnout za kůži na krku. Poponést. Vecpat zpátky do hnízda.
Mezitím uteče jiný.
Doletět ho. Lapnout za kůži na krku. Poponést. Vecpat zpátky do hnízda.
Mezitím uteče ten první.
Přišlápnout prackou. Lapnout. Poponést. Vecpat zpátky do hnízda. Seknout křídlem po dvou dalších, shodit je z okraje bedny pěkně dovnitř.
Čtvrtý se zahryznul jediným zubem do horní latě.
Sundat. Přišlápnout a olízat.
Pátý a nezbeda první mávají schlíplými křídly. Nechat je, dokud nezačnou nadskakovat.
Tři další dostali hlad. Hledají cecíky. Lehnout si na bok a nespouštět oči z rádoby letců v rohu.
Ještě si myslíte, že mantichoří mamina má snadný život?

Pozn.: HRABÁK
(Niffler)
Klasifikace MK:
Hrabák je britské zvířátko.Toto chundelaté černé stvoření s protáhlým čumákem si vyhrabává chodbičky v zemi a má zálibu ve všem, co se třyptí.Skřeti často hrabáky chovají a nechávají je hrabat hluboko do země a hledat poklady.Hrabák je sice mírumilovný a dokonce přítulný tvor, může však působit škody na majetku a za žádných okolností by se neměl chovat v domě.Hrabáci žijí v doupatech až dvacet stop (cca 5,5m) pod zemí a v jednom vrhu mívají šest až osm mláďat. ZDROJ
Drabble bylo původně asi dvakrát tak dlouhé... Po zkrácení už to prostě není ono. :-/
„Tohle kdyby viděl otec...!“
„Malfoyi, nech toho, tvůj otec tady není...“
„Malfoyi, nech toho, zraňuješ moje city, protože já jsem nikdy žádného otce neměl...“ pitvořil se Draco.
Harry se zamračil. Tenhle trest měli stejně kvůli Malfoyovi. Kdyby ho nenapadlo poházet falešné galeony kolem bradavických pozemků, tak... Byl to velmi... dlouhodobý trest.
„Ty svišti nebo veverky nebo co to je ohavně páchnou,“ zabručel ještě Malfoy a odešel na druhou stranu louky.
Za chvíli Harry jen zdálky zaslechl. „Jé, hele našel jsem galeon!“ A vzápětí křik... „Áááá... zatracený svišti!!!“
„Jsou to hrabáci!“ zakřičel za ním a smečkou hrabáků, kterou měl v patách.

*hvízd hvízd*
"Donno? Už jsme tady. Slíbil jsem Ti něco mimořádného," volal doktor směrem do patra se šatníky.
"Už běžím," ozvalo se seshora. Donna měla na sobě dlouhé, splývavé šaty a snažila se tvářit roztomile.
*chrup chrup* Ze zdí se ozývalo roztodivné chroupání.
"Doktore! Od kdy máš na palubě KRYSY?!" zařvala Donna, mezitím vyskočivši na prostřední žbrdli zábradlí a vrávorajíc.
"Ale no tak, nedělej nám ostudu. Ty jsi se mnou ještě nikdy nebyla na planetě svišťů?" Doktor otevřel dveře, nasadil si brýle a zadíval se směrem dolů. "Ahoj, já jsem Doktor. Copak to děláte?"
"My jsme chtěli jen ochutnat!" *písk*
Nesoutěžní bonus:
Když potká svišť sviště,
postaví si hřiště.
Když se potkaj tři svišťi,
cvičištěm jen prosviští.

Nezvedení malí svišti poprali se na smetišti. Přidal se k nim bratránek, jistý krysák Hodánek. Byla z toho velké čina, že jim lidská člověčina do bejváku leze. „Překračujou meze“ vyjádřil se Edáček a spolk balík žvýkaček. Sádrový trpaslík Ludvíček zamrkal očima bez víček a koukal na dění jakoby v zasnění. Kdysi zdobil zahrádku, teď ho dali na skládku. Asi, že už vyšel z módy, to jen dřív mu pěli ódy. Jenže kdo se chopil rýče měl nejspíš rád jiné kýče, tak dnes děti, teto, strýčku, zříte jen ve Večerníčku, co kdys bylo chloubou zahrad, v změti bot a zubních náhrad.

‚Charlesi! Neříkala jsem ti, že k Temži nesmíš?!‘
Krčí rameny. Amy Dorritová je jeho kamarádka.
Maminka tuhle dobu nechápe. On ano.
*
‚Matko, proč jsem se nemohl jmenovat Ernest?‘ ptá se tmavovlasý chlapec otráveně.
Speranza ho plácne vějířem.
Nuda.
*
Arthur zastřelil zeď. Otcovou pistolí.
Potřeboval vědět, jak voní střelný prach.
Nespravedlivým výpraskem.
*
Malý lord čmáře ‚poeziji‘ po psacím stole.
Když ho objeví lady Douglasová, pokouší se o ni mdloby.
Bude hůř. Alfred je divoký.
*
Devatenácté století je jich plné.
Malých nezvedených svišťů,
z kterých se jednou stanou jména
a stovky popsaných stránek.
Kteří jednou porozumí světu
a obejmou ho
vůní knih.

Kulík, Bulík a Dulík společně se svým oddílem Mladých Svišťů napochodují do střeženého sektoru. Strážný u brány si je podezřívavě přeměří. „Důvod návštěvy?“ Kulík výmluvně zvedne kbelík se saponátem. „V zájmu posílení celkové morálky a zušlechtění okolí jsme se rozhodli vyčistit trezor strýčka Skrblíka. Samozřejmě zvenčí.“ Dodá honem. Strážný se jen ušklíbne a pustí je dál.
O chvilku později již mladí svišti pucují obrovský sejf. „Tak by mě zajímalo, jak strýček ucpává díry, které do sejfu udělají Rafani.“ Prohodí Kulík. Dulík jen pokrčí rameny. „Asi špunty.“ „Myslíte tenhle?“ Řekne Bulík a vyškubne ze zdi velikou zátku. „Jé, zlatý mincový vodopád!“

Pozn. aut.: opět série Jasná AU. Tentokrát s malým náznakem slashe.
„Kdes byl celý den?“ zeptal se Alexandr, když se Héfaistión vrátil večer do paláce.
„Na lovu. Aristotelés mne požádal, abych mu poslal několik těch perských mravenců, o kterých hovoří Hérodotos. Není pravda, že vypadají jako psi, spíš jako naštvaní syslové,“ vysvětloval Héfaistión.
„Mravenci? Vážně?“ ušklíbl se Alexandr.
Héfaistión položil na stůl bednu. Alexandr přistoupil blíž. Bedna byla prázdná a v její stěně zela díra. V šeru pokoje se ozval jakýsi šramot.
Héfaistión zbledl a nervózně pohlédl na Alexandra.
„Vyhoďte tu potvoru z mojí postele!“ ozval se jekot.
Bagoás, který vše slyšel, se usmál. Že by odedneška nemusel na nikoho žárlit?
Pozn. aut.: O mravencích podobných psům žijících v Persii se Hérodotos ve svých Dějinách skutečně zmiňuje (kniha 3, odstavec 102). Zmatení s mravenci vzniklo nejspíš špatným překladem do řečtiny. Ve skutečnosti jde pravděpodobně o sviště himálajského (Marmota himalayana). V Řecku byl v Hérodotově době tento tvor neznámý.

„Prý je viděli průzkumníci Noční hlídky v lesích severně od Zdi,“ hlásil pobočník králi. „Jejich malé stopy si nelze s ničím zaměnit. Ty staré samice vrhly mláďata. Většina jich byla poslušná a byla poblíž svých matek. Ty se povedlo pobít... ale, Vaše Výsosti, bylo nalezeno několik stop mířících směrem ke Zdi, kde končily. Zřejmě se jednalo o nezvedené mladé, kteří opustily své matky.“
Pobočník se na chvíli odmlčel a pak pokračoval: „Avšak další stopy pokračovaly jižně od Zdi.“
Král na svého pobočníka vyděšeně hleděl a v duchu se modlil k bohům starým i novým, aby nepropukla další epidemie Svištího moru.

Nesoutěžní pro Lejdynku (a jiné loďomilce) :-)
Netuším jestli nějací himalájští svišťové žijou, tak se předem biologům omlouvám ;-)
Inspirováno scénou z Pochmurného ostrova (P. O'Brian), kde se ovšem jednalo o krysy.
----
Jack byl za ty dlouhé roky na podivínství svého přítele zvyklý. Toho rána ho ovšem opět překvapil. Roztržitě pobíhal po palubě. Nadzvedával smotaná lana i kusy plachtoviny. Čas od času odchytil nějakého námořníka a horečně se jich na cosi vyptával. Odpovědí mu však byly jen nechápavé výrazy a lítostivé, kolozubé úsměvy.
„Stephene, stalo se něco?“ zeptal se Jack starostlivě, když do něj málem vrazil.
„Ztratili se“ odpověděl Stephen zkorušeně. „Moji vzácní himalájští svišťové.“
„Ztratili?“
Stephen nešťastně přikývl.
„Prohledal jsem celé podpalubí. Dokonce i sklad střelného prachu. Nikde nejsou.“
Jack soucitně pokýval hlavou. Pak jeho pohled padl na skupinku mladých kadetů.

Seděli na stromě. Doctorovy nohy se kymácely ve vzduchu. Donna všemi končetinami křečovitě objímala kmen, který se, k její nelibosti, příliš otřásal.
„Ale Donno, to je v pořádku, oni si jen tak hrajou.“
„Oni. Si. Jen. Tak. Hrajou?!“ zopakovala Donna naštvaně. „Ty potvory se pod náma snaží ten strom přehryzat! A ani to nejsou bobři!“
„Prosím tě, vždyť jsou to ještě mláďátka, to se jim přeci nemůže podařit,“ ujišťoval ji přesně v ten okamžik, kdy se kmen zlomil a spadli do vody.
„Svišti o velikosti medvědů. Špatný nápad,“ prohlásil, když vynořil hlavu. Donna neváhala a zatlačila ji zpět pod vodu.