DMD č. 9. pro 9. 4. 2012. Téma: Nezvedení mladí svišti

“Přikryjte se, kluci. Povím vám pohádku.”
Odpovědí jí byly tři protažené obličeje.
“Pohádky nás nebavěj,” prohlásil první.
“Pohádky jsou trapný,” přidal se druhý.
“Ferda nám nikdy nevypráví pohádky,” dodal třetí.
“Tak co byste chtěli dělat?”
“Když nás hlídá Ferda, můžeme rozbíjet šutrama ořechy,” prohlásil první.
“A nemusíme ležet,” přidal se druhý.
“A můžem lítat venku ve sněhu!” dodal třetí.
Vyčerpaně se posadila.
“Taky se můžem nechat chytit krysákama!” prohlásil první.
“A Ferda nás vždycky vysvobodí!” přidal se druhý.
“Tohle bude pěkně trapný hlídání,” dodal třetí.
Paní Ježková si ztěžka povzdechla. Hlídat mladé Oposumy po Ferdovi Kůstovi bude hodně nevděčná práce.

A/N: BJB ako vyšitý
Dúfam, že smajlíky sa medzi slová nerátajú, ale bez nich by to nešlo
Stredozem v dobe, keď všade vládol mier. Svet bol ešte mladý...
Legolas
Dnes o 21.00 SEČ na našom mieste!
Používateľom Nintendolas a Ravensburgerlas sa to páči
Nintendolas Ty vole, to zas bude mejdlo
Ravensburgerlas Like:D:D:D
Legolas Máme všetko, čo máme mať?
Nintendolas Jasne, kámo... matroš je fajn
Ravensburgerlas Like:D:D:D
Legolas Len aby nás neprichytili naši starí:P
Nintendolas Tí chytia akurát tak nádchu, ale nás nie!
Ravensburgerlas Like:D:D:D
Elrond Varujem vás! Keď máte v pláne zase prísť vytrieskať všetky okná v Roklinke, tak si to vybavím s vašimi rodičmi. My proste nemôžeme za tú maličkosť, že vy v lese okná nemáte:P:P:P

Druhá část Ságy o Šikovném Bonbónu. Psáno speciálně se zřetelem na přání Aries, Danae, Dangerous, Kleio, Neviathel, P.M.d.A a Profesora (v abecedním pořadí). Snad nebudou příliš zklamány/zklamáni. Ostatní zájemce o předchozí díl odkazuji na Vyslyšená modlitba.
Na hřebenové části túry se se Šikovný Bonbón rozhodl, že je čas změnit prostředí. Vyklouzl z kapsy chlapečkovy bundy a zakutálel se do kosodřeviny.
Starý svišť si všiml lesklého obalu. Nevím, co jsi, ale vezmu tě domů těm svým nezvedencům, pomyslel si. A učinil tak.
Mladí svišti byli nadšení. Vylezli před noru, kutáleli si s ním, vyhazovali ho do vzduchu a zkoušeli na něm své rostoucí řezáky. Zahnal je až varovný hvizd jejich otce, oznamující blížící se nebezpečí.
Ti svišti se dnes podezřele dobře baví, pomyslel si skalní orel a slétl dolů, aby si blýskavou věc také prohlédl.
Pokračování příště.

„Nezvedení mladí svišti
si to sviští po strništi.
Svobodně se dostanou
všude, kam si zamanou…“
„Zmlkněte,“ okřikla své potomky paní svišťová. „Víte přece dobře, že ta písnička je zakázaná.“
„A proč?“ otázal se celkem logicky její nejmladší.
„Nevím,“ připustila paní svišťová. „Prostě je zakázaná a tak si ji nezpívejte!“
„Ale nám se líbí,“protestoval ten prostřední.
„Tak si ji pískej.“
„Pořád jenom pískat! To je otrava, my se chceme normálně bavit a zpívat si,“ vypísknul nejmladší.
„Jo, to je pořád tohle se nesmí říkat a tam o tom se nesmí mluvit…“
„Správně. A proto u nás u svišťů pořád jenom pískáme.“
------------------------------------------------------------
Poznámka: inspirováno forbínou V+W "Být či nebýt"

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Varování: smrt
Ano, je to stejný Cedrik jako v Mořském chlapci
Čekání se vyplatilo.
Starý svišť vylezl z nory, postavil se na zadní a začenichal. Neucítil žádného nepřítele a začal se popásat. To neuniklo jeho mláďatům, která se k němu s nadšením připojila. Pokračovali ve zdárně započaté likvidaci jeteliny.
Cedrik si znovu olízl prst, vztyčil ho a přikývl. Vítr foukal proti nim. Než ale stačil sám natáhnout prak...
Svist...
Ciaran ho předběhl.
Jedno z mláďat se překotilo a zůstalo ležet.
Svist...
Cedrik se nenechal zahanbit. Než zbylým svišťům došlo, co se děje, skolil i on svou oběť.
Jásot obou lovců se nesl po celém pobřeží.
Kamarádi na život a na smrt.
____________________________________________
Tohle jsem prostě napsat musela, protože jsem právě nedávno popsala, jak malý Ciaran vyniká v lovu svišťů prakem.
Kdo mi to tu leze do hlavy?

Věnováno A., stvořitelce onoho místa, s úctou ;-)
Párek malých svišťů utekl matce. Měl je k snídani.
Vychrtlý a nahrbený. Mluvil nesrozumitelně, slintal.
Z domova ho vyhnali, když mu bylo šest. Předtím ho nemilosrdně týrali.
Samota byla horší.
Přežil.
Byl chytrý a obratný.
Ale nikdo to nevěděl.
Přežíval dál, blízko místa, po kterém toužil.
V trýznivém vedru dní, v mrazivém chladu nocí.
Byl věrný a odhodlaný.
Ale nikdo o jeho oddanost nestál.
Lehával tváří k zemi před branami.
Věděl, že o něm vědí.
Nebyl hoden.
Ale jeho touha byla veliká.
Protože dotek nože na hrdle je pořád ještě dotek.
Protože žádný novic v Chrámu nežije a neumírá sám.

Oscar se snažil nechovat se jako školák, ale nešlo to. Pili, seděli na nábřeží, smáli se vlastním plandajícím nohám. James prohodil cosi o tom, že jim boty spadnou do Temže. Oscar se smíchy převážil a skončil na špinavém chodníku.
„Skvělá dvojice mladých talentovaných umělců představuje variaci na téma Škrpál v Temži. Namaluj to,“ spiklenecky na něj mrkl, „já o tom napíšu báseň.“
James se rovněž zaklonil a rozplácl se hned vedle Oscara.
„Neboj, ten soudní spor s Ruskinem vyhraješ.“
„Pořád si říkám, jestli to nebyla chyba. Co bys dělal ty, Oscare?“
„Jestli někdo urazí moji čest, taky skončí u soudu...“
---------------------------------
Je zajímavé, kolik inspirace přinese náhoda. To si tak hledám, jak se vlastně řekne svišť anglicky a hle, on je to whistler. A pak už je jenom krůček k malíři Jamesi Whistlerovi, úžasnému inovátorovi, který stál u zrodu diskuse, co že je to vlastně umění. Mimochodem, ten soudní spor vyhrál, ale soudní výdaje ho přivedly na buben.
Whistler dlouho dobu pobýval v Londýně a měl několik věrných dandyovských přátel. Doufám, že tušíte, kdo je Oscar.
Díky za přečtení.

Mistr Yoda studoval rozvrh hodin.
Zase změna. Nepřehledný stav.
Učedníky informovat musí.
„Bacha, Yoda!“
Kluci překotně naskákali do lavic.
„Paniky netřeba, já změnu rozvrhu oznámiti přišel,“ zahájil Yoda.
„Změnu?“ osmělil se jeden z Padawanů. „Změna přec hlášena byla.“
Na Mistrovu mluvu záměrně přešel.
Kluci zamrkali, tušili taškařici.
„Změna změnila se, neboť změna změny nastala,“ vysvětlil Yoda.
Třída zahučela.
Malý filozof protáhl hubičku: „Mistře Yodo, já v sdělení vašem tápu. Jak změna změniti se mohla, když sama změnou ze své podstaty jest?“
Kluci se neudrželi, vyprskli smíchy.
„Nezvedenci!“ zeleným spárkem zahrozil Yoda. „Lépe houf svišťů odblešovat, než vám změnu výuky ozřejmovat!“

Letní tábory jsou neskutečný pytel inspirace :-)
----
„Áááá!“
Žbluňk. Žbluňk.
Dva nezvedení háčci letí přes příď. Na mojí lodi si nikdo na Titanic hrát nebude!
„Útóóók!“ velí ta starší. Než se stačím vzpamatovat sápou se po bocích lodi jako nějaké chobotnice.
Žbluňk. Žbluňk.
Středáci vyjeveně valí oči a prskají vodu. Spíš než posádku lodi Jeho Veličenstva, připomínají zmoklé krysy.
„A teď kapitána!“ houkne druhý háček. Dva páry rukou se jako chapadla ovíjí kolem bortu. Loď se povážlivě naklání. Vlastní vahou (a pádlem) se snažím zabránit katasrofě.
Plesk! Třísk!
Kapitán svou loď nikdy neopustí.
„Co to je todlecto!? Vy zbabělci zbabělí! Piráti mizerný! Lot...“
Žbluňk.
„Tohle je vzpoura.“

Mírně stupidní humor. A tentokrát to nemám historicky podložené, ale možné by to určitě bylo. :)
------------------------------------------------------
Robert Dudley věděl, že Její Veličenstvo je dobrá herečka, ale nyní ji musel obdivovat, protože přes všechnu tu troufalost trapné situace nehnula ani brvou. V první chvíli se bál, že snad dostala šok, ale při troše zkoumavého pohledu zjistil, že opravdu jenom zachovává dekorum. Dokonale.
Italský velvyslanec byl bledý hrůzou.
Pár dvorních dam začalo omdlévat. Pánové zkušeně odvraceli zraky. Dvě pážata v rohu se zcela nevhodně pohihňávala.
„Mám je... ehm, oddělit, Vaše Veličenstvo? Nebo snad zakrýt?“ zeptal se Dudley.
Královna mírně naklonila hlavu: „Hrabě, jak že se jmenují ta aktivní dovádivá stvoření, která jsme dostaly jako dar?“
„Svišti, Vaše Veličenstvo.“