DMD č. 21. pro 21. 4. 2016. Téma: Fascinován zpět ve své kleci

„Pánové, chápete to? Vona dneska vůbec nepíše!“
„Jelikož furt tahá jakési mříže.“
„Já teda jenom valím vočadla…“
„Sem myslel, že bude vyprávět, jak tenkrát cirkusákům utekla ta cvičená vopice a sežrala Kozí Kuncce všechny pomoranče, načež vyšplhala na kostelní věž.“
„A my ji dostali zpátky do klece na pytlík buráků, což byl můj vlastnoruční vynález.“
„Pánové, nepůjdem jí s těmi mřížemi trochu helfnout?“
„Nepodlézej, šlejško!“
„Tak co za ni vymyslet to drabble?“
*
A zatímco chlapci týrali své mozky, já seděla mezi záhonky a fascinovaně zírala na čerstvě opravený plot.
Pročež teď už se mi do zahrádky žádní zatracení divočáci nedostanou!
***

Mžourám na rozmazaný monitor. Jako by nestačilo, že člověk musel po dvou měsících nastavit budík na šestou, hned první den se konají i opravné zkoušky. A teď si prý mám vzpomenout na aktuální heslo. To z března.
"Kryštofe, už to máte?" ptám se repetenta Pajdavého.
"Nó, jasně, jen dopíšu řádek."
"Tak sem s tím."
Pročítám, zpomaluji a s neuvěřením pozvedám obočí: "Kryštofe... Vy to máte... v podstatě dobře!"
"Nó, jasňačka, pane učiteli, ne?"
"Teda ale teď jste mne naštval!"
"Próč?"
"Když se to dokážete naučit na trojku sám, tak je jasné, že jste na to celé druhé pololetí jen kašlal!"

„Tak si s tím námořníkem promluvíme, ne?“ navrhnul Kingsley.
Lucius usoudil, že hodinu jim ten nápad vymlouvat není efektivní. Takže šli…
„Helemese, mladý Lucius,“ zahlaholil portrét.
„Pradědečku,“ uklonil se nepatrně, „prý pro nás máš dobrou radu.“
Snad jen Severus v těch slovech zaslechl nepatrný stín ironie.
„Pojďte do knihovny v jižním křídle,“ vybídl je a zmizel.
„Možná nevíš, že Tom Raddle v této místnosti rád pobýval,“ pokračoval, když se všichni shromáždili před obrazem andaluské krajiny, který momentálně okupoval.
„Tohle místo… vyzařuje cosi mocného,“ ozval se Bill a vysloužil si oceňující pohled.
„Můžeme tu na něj nastražit past?“ ujišťovala se Tonksová.

Bylo před úsvitem. Seděl jsem na hrázi s koleny pod bradou a potichu zpíval. Kalné vlny přinášely proměnlivé mozaiky odpadků.
Neviděl jsem ji přicházet. Najednou stála vedle mě. Vzhlédl jsem a zmlknul.
„Můžete mi pomoct?“ hlesla.
Neměla botu, přes tvář se táhla krvavá šmouha. Vypadala promrzle.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se, když jsem přes ni hodil kabát.
„Nic,“ vzlykla a popotáhla si sukni.
Byla krásná. Bledá pleť, černé vlasy, šedé oči. Nemohl jsem se vynadívat.
„Měla byste zavolat policii,“ řekl jsem.
Zavrtěla hlavou a skousla si ret.
„Ta píseň…“ zašeptala.
„Jsem slavík v kleci.“
„A já se jmenuju Rose.“

Předpokládal, že odmítnou. Podcenil lidskou bláznivost.
Pak čekal, že bude plakat a kvílet a on nabídne její výměnu za něco... praktičtějšího.
Jenže vypadala, jako by věznění skřetem byla celkem příjemná záležitost, což vrhá na její rodiče dost zvláštní světlo.
A začala se ptát. Usmívat. Měnit věci. Strhávat závěsy. Bylo to zajímavé. Cítil se téměř uvolněně.
Nakonec na něj prakticky spadla. Nelekla se, ani nevykřikla oporem. Jako by sletěla z toho žebříku schválně. Vyděsil se dřív, než domyslel. Zahlédl cenu, kterou by musel zaplatit, a rázně Bellu postavil na zem.
Rumplestilskin si svých mříží cení. Za nimi je v bezpečí, drahoušku.

Líbal ji. Líbal ji tak, až se jí podlamovala kolena. Bylo to fascinující. Nečekala, že tenhle pocit ještě zažije. Pak ji pustil a Yllanit věděla, že je zamilovaná. Věděla to už nějaký čas, stejně jako to, že důvody k častým cestám spáleneckého vladyky na Starmel byly jen záminkami.
„Vdej se za mne,“ řekl chraptivě.
Ztuhla. Starmel jí nikdy nepřipadal jako klec - snad jen zpočátku jejího manželství – ale teď…
„Vdej se za mne,“ zopakoval tak prosebně, až jí to rvalo srdce. „Jsi vdova už rok, můžeš.“
„Nemůžu! Musela bych tu nechat dcery.“
Trápila se tím přes čtyři měsíce.
Pak se vdala.

Magos explorátor si na lodi udržoval několik servolebek. Jedna z nich, jménem Fascinace, se ráda toulala v zapovězených místech.
Jednou Fascinace zabloudila do navigátorské sekce. Ladně proplouvala chodbami, vyhýbala se strážím, až v dálce zachytila zvuk tekoucí vody.
Pomalu vlétla do koupelny, a to právě ve chvíli, kdy navigátorka vylézala z vany. Když servolebku spatřila, rychle si přitáhla ručník k tělu a zpražila ji pohledem. „Koukej odsud vypadnout!“ zavřískla.
Fascinace vytřeštila oční důlky, otočila se a letěla pryč, až se jí za kabely kouřilo. Vlétla do magosovy dílny a do své klece, zabouchla za sebou dvířka a dlouho odmítala vylézt.

Sklonil se k ležícímu policistovi. Otevřel mu oko. Zornice na světlo zareagovala. Lehce se usmál. Mrtvých už bylo dost. Začal policistovi sundavat uniformu.
Dveře vězení se hlasitě zavřely, konečně se mohl svobodně nadechnout vzduchu. Třicet let na tento moment myslel. Svět se změnil, kolem chodili směšně oblečení neznámí lidé. Nelíbilo se mu to. Nevěděl kam jít. Tak dlouho věděl kde smí a kde nesmí být, a najednou byl svobodný. Policistova peněženka v jeho kapse mu navždy nevystačí.
Zabušil na dveře vězení. Policista na zemi se právě budil. Položil na něj klíče a posadil se v bezpečí a jistotě své cely.

Bořím zdi.
Postavila jsem si je kolem sama.
Z písku na pískovišti, kam sousedé chodili venčit psy. Z všeobecného vzdělání, které nám bylo servírováno na plátu s poznámkou: "Proč si nedáš, hlupáku? To je pro tebe dobrý." Ale vysvětlení, proč je to tak prospěšné, se nedostává. Z názorů, dohadů a polemik pronesených nad nedělním obědem u babičky.
Z hovorů zaslechnutých v jídelně. Ve třídě. Na ulici.
Slabé jsou základy zdí, kde se dostává pouze od jiných.
Stavím si proto klec. Tenké rámy mojí výchovy a průzory k pozorování okolního světa.
Žasnu.
Snad jednou budu létat.
Snad jednou zůstanou otevřené dveře.

Michal začínal byť nervózny. Nikto z jeho obľúbených umelcov už dlhšie nepredstavil nový hit a ani MTV nepredstavili žiaden nový talent. Časom sa to iba zhoršovalo.
Keď už bol v najhoršom, pozrel si aj nejaké rockové piesne. Zdali sa mu zvláštne, ale aspoň ich už nemal stokrát opočúvané. Skupina The Pretty Reckless ho celkom oslovila, tá speváčka Taylor Momsen bola fakt sexy. Skúšal aj ďalšie nemainstreamové žánre, ale chýbali tam sporo odeté baby.
Potom sa dočkal. MTV prišli s objavom desaťročia. Mal zas čo počúvať. Potom vyšli ďalšie hity. S radosťou sa vrátil do svojej klietky plnej hudby bez nápadov.