DMD č. 15. pro 15. 4. 2014. Téma: Poprava pampelišek

"Držte se zpátky. Tentokrát neustoupím." Bělovlasý si na podporu svých slov schoval meč zpět na záda.
"Ya, má pravdu, cérko. Tady bys mohla snážej dojít k úhoně. Řikam ti, skov se na vůz, ty kozo." Trpaslík si naposledy přeleštil sekeru. "Já ale ne-utrální, či jakési pindy, zůstat nemůžu, Geralte. Svojí stranu sem si vybral."
"Chápu, Yarpene a rozumím ti. Co nechápu, je, že se elfové nepoučí. Tolik jich už padlo... Veverky, Poštolky... Vzpomeň na precedentní veřejnou popravu zbojníků z Pampelišek. A oni to stále zkoušejí. Stále jsou ochotní položit život za Bílou růži."
Trpaslík se jen smutně usmál. Stmívalo se.

Vězení tady na edinburgském hradě je jako všechny ostatní – vlhké, tmavé a plné krys. Dal nás sem uvěznit vévoda z Cumberlandu, ten arciďábel v lidské podobě. Snad jenom samotné horoucí peklo mu pomohlo před půl rokem u Cullodenu. Jak mohlo jeho vojsko odolat útoku našich horalů, v jejichž čele útočil náš klan Pampelišek. A nakonec po bitvě většina našich vojáků zůstala ležet mrtva.
Teď místo vyznamenání od našeho skotského krále Charlese Stuarta nás odsoudili ti prašiví angličtí psi k smrti. Za vlastizradu Skotska – nás, věrné odkazu sira Williama Wallace!
Jediné, v co teď doufám, že naše zítřejší poprava proběhne rychle.

Za nevlídných dnů během podzimu a zimy probíhala výuka Tobina a Kiho v pevnosti. Ale sotva začalo jaro, přemluvili Arkoniela, aby se mohli učit na louce.
Často se spolu požďuchovali, takže nálada byla různá, ale málokdy smutná nebo vážná. Ani krutá historie nevypadala na rozkvetlé louce tak děsivě.
A když jim Arkoniel vyprávěl o popravách, které následovali po uchvácení trůnu, využil toho Ki k malému představení. Vzal svůj nůž a ladně začal stínat hlavy pampeliškám s podrobným popisem, koho to vlastně odsuzuje k smrti.
Arkoniel tušil, že dnes se chlapci toho moc nenaučí a tak jim dovolil, aby se vzdálili.

"Tamyjapánové, pamprésor, moje dotázka zní: jaký ví-znám má poprava pantpelišek?"
"Pampeliška je druh rostliny se žlutými květy," vysvětlil profesor Parkhill, "zatímco poprava je nejtěžší trest, odnětí života. Například poprava oběšením."
"Odblešením?" podivil se pan Matsukas.
"Co sem táhnete popravy," zlobil se pan Schmitt, "dámy na to nemaj žalud!"
"Kaplan nemá serce," naříkala slečna Tarnofská.
"Spojení těch slov je neobvyklé, mohlo by znamenat posečení nebo vytrhání plevele," váhal profesor. "Snad byste nám mohl říci, pane Kaplane, kde jste se s tímto slovním spojením setkal?"
"Mílerad: je to přečítek na nákladáku." Potom pan Kaplan vykroužil na tabuli nápis: "DOPRAVA: p. Ant. PELÍŠEK."

„Už je to tady, všichni poslouchejte! Nastal soudný den.“ Tráva se zavlnila, jedna po druhé se z ní vynořovaly krásné žluté hlavy pampelišek a kývaly se ze strany na stranu. Otáčely se a šuškaly si se svými sousedy. Ozývaly se nechápavé, bázlivé i rozzlobené hlasy.
Nejvyšší pampelišky natahovaly krky, aby zjistili, co se děje a předávaly tu zprávu květinám pod sebou. „Je to tak, je s námi konec. Kat se blíží…“
Pampeliška pampelišce potřásala listem, loučily se a dodávaly si navzájem odvahy.
Ozvalo se mechanické vrčení "Dej světu sbohem, pampeliško!"
Všechny pampelišky hleděly vstříc neúprosně se přibližující sekačce na trávu.

Kruege seděl u stolu a nevěřícně koukal na talíř, ve kterém plavaly žluté květy.
"Bídáku, je tohle doufám vtip!" zařval přes lokál.
"Když se ti to nelíbí, tak mi polib prdel," zavrčel Bídák.
"Tuhle sračku ani pivo nezachrání. Mě by jen zajímalo, co ti ty kytky provedly, že ses rozhodl je popravit a připravit z nich tuhle šlichtu," stěžoval si dál Kruege.
"Neser mě. Sám sis řek o dietí žrádlo, tak tady ho máš. Taky ti můžu zamezit přísun piva. To tvoje panděro to stejně potřebuje," odsekl mu Bídák.
"Ale proč pampeliškovou polívku?" posteskl si Kruege a nabral první lžíci.

Lady Anne se kochala pohledem na pozlacené louky u řeky. Věděla, že bude muset ta kvítka nechat setnout, než se stanou stříbrem. Ale v dnešním slunci byly překrásné.
Na druhý den se podivila. Pampelišky citelně prořídly. Vykročila do ranního salonku.
Chodba galerie zářila desítkami sluníček. Husté huňaté kytice nahradily sofistikované kompozice.
"Synu, co jsi to provedl s květinami?" pohlédla přísně na mladého pána, zatímco si podávala džem.
"Mamá?"
"Ty pampelišky všude. Jsou krásné. Ale Reynoldsová bude řádit."
"Pampelišek jsem se nedotkl, mamá." Nezpochybnitelně pravdomluvný, nemělo cenu pochybovat.
"Maminko...," pípla maličká Georgie.
Nosík měla žlutý, šaty už nikdo nevypere. Nevinná vražedkyně.

Ingredience pro tento recept je ideální opatřit za slunečného dopoledne, ještě než oschne ranní rosa.
Natrhejte několik pampeliškových květů. Poté mnohem více pampeliškových listů. Mohli byste použít i rukolu, ale to pak musíte dojít do obchodu.
Zelený salát není tak zábavný jako barevný. Nasbírejte ještě několik jahod a jahodových listů.
Doma nasekejte pampeliškové listy. Jahody nakrájejte na malé kostky. Přidejte jahodové listy a promíchejte v míse. Část salátu můžete oddělit pro býlo- či všežravé domácí mazlíčky do jejich misky.
Salát určený pro lidi lehce dochuťce medem a kapkou olivového oleje a případně kapkou limetkové šťávy. Podává se ozdoben pampeliškovými květy.

„Kubíku, pamatuj si, nejsou nic buřeň, prostě jenom plevel, kterej proniká všude tam, kam nechceš. Máš všechno spořádaný a najednou bum, vyraší jedna a za chvíli jich tam máš jak naseto. Někde jim zkoušej sekat ty jejich hlavičky, dobrý nápad, ale to nefunguje, musíš je vyrvat i s kořenem. A jak vypadaj! Nejdřív takový sluníčkový parády, ale šáhneš na ně a potřísní tě bílým svinstvem. Když jsou starý, že je i vítr odfoukne, to jsou nejnebezpečnější, svoje semena šířej všude, třeba na hřišti, kde si hrajou malí kluci jako ty.“
„Ale já mám pampelišky rád…“
„Jaký pampelišky?! Říkám buzny přece!“

Darth Vader vyšel před císařský palác, když vtom se ozvalo:
„Nechť jsou všechny bytosti šťastny.“
Vader se musel sklonit, aby zjistil, komu hlásek patří.
Malá holčička mu podávala pampelišku.
V druhé ruce jich držela celý svazek.
„Nechť jste šťastný i vy, pane,“ zašvitořila.
Vader zavrčel.
Nesnášel tyhle bláznivé nápady.
Všelidové veselice, pouštění draků, veřejné bruslení, rozdávání kytiček.
Úderem Síly vyrazil holčičce kytici z ruky.
„Odejdi!“ zaburácel.
Jediným dupnutím proměnil pampelišky ve žluté fleky.
Dívenka polkla slzy: „Rozšlapal jste štěstí, pane.“
Vader couvl o krok.
Prstíkem ukázala na rozdupané kvítky, které už nikoho nepotěší:
„A nejen sobě, ale taky dalším lidem.“