Game of Thrones

Královstvím sedmi vládl král,
za mlada nikdy se nebál.
Když ale zestárl, začal se bát,
že mu drak roztaví brnění plát.
Za ženu zlatou lvici měl,
zahýbat jí se nestyděl.
Královna tím však netrpěla,
stejnou mincí mu oplácela.
Věř nebo nevěř, čtenáři věrný,
králův znak zdobil paroháč černý.
Jednoho dne, co jen čert nechtěl,
pobočník krále Jon Arryn zemřel.
Že bylo královi smutno až běda,
na hrad svůj pozval si přítele Neda.
Od truhly s tajemstvím našel Ned klíče,
v kolouším rouše že skrývá se lvíče.
Po smrti králově skončil Ned bez hlavy,
tím začal příběh tak dlouhý a krvavý.

..............................................................................
................Naš.............................................e os.................
................tří.............................................jso................
................u o..........................................str................
................á. Naše ostř..........................í jsou ostrá..................
................Naše ostří j.......................sou ostrá. N................
................aše ostří jso...................u ostrá. Naš................
................e ostří jsou................ostrá. Naše.................
................ostří jsou os.............trá. Naše os................
................tří jsou ostrá........Naše ostří j................
................sou ostrá. N....aše ostří jso................
................u ostrá. Na..še ostří jso................
................u ostrá. Naše ostří j................
................sou ostrá. Naše o................
................stří jsou ostrá..................
................Naše ostří js................
................ou ostrá. Naše................
................ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá..................
................Naše ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá. Naše o................
................stří jsou os...trá....Naše ostří j................
................sou ostrá.....Naše o.....stří jsou o................
................strá. Naše.....ostří jsou.....ostrá. Naš................
................e ostří jso.......u ostrá. N........aše ostří j................
................sou ostrá...............Naš..............e ostří jso ................
................u ostrá. N........................................aše ostří................
................jso.........................................................uo................
................st...............................................................rá..................
...........................................................................................

Dne 27. srpna 2017 opustil svět Petyr Baelish, přátelům i nepřátelům známý pod přezdívkou Malíček, lord protektor Údolí a bývalý mistr pokladny.
Drobný postavou, ale velký duchem, žil svůj život nenápadně a bez okázalých gest, ale o to trpělivěji a svědomitěji pracoval, aby dosáhl velkých věcí. A skutečně jich dosáhl. Dalo by se říci, že Západozemí by nikdy nebylo takové, jaké ho známe, nebýt Malíčkova vytrvalého úsilí přetvářet svět kolem sebe.
Ač byla jeho pouť předčasně ukončena dvěma zlovolnými scénáristy, v našich vzpomínkách a srdcích zůstane Petyr Baelish navždy zapsán jako malý velký muž Západozemí. Budiž Ti země lehká, Malíčku.

Mistr Cressen stál u okna a zamyšleně pozoroval pláž pod Dračím kamenem, kde si hrála Stannisova dcerka Shireen ve společnosti neveselého šaška Strakoše.
Dívenka klečela v písku a stavěla hrad, zatímco blázen se potloukal kolem a uskakoval před vlnkami hrozícími zmáčet mu nohy. Občas se na malou lady otočil a něco řekl. Něco nesmyslného, tím si byl mistr jistý.
Konečně Shireen dokončila poslední věž svého hradu. Vstala, aby si dílo prohlédla v celé jeho kráse. Vtom přišla nečekaně velká vlna a polovinu pískového hradu smetla.
Mistr si povzdechl. Ubohé dítě, kromě hranaté čelisti zdědila po otci i neúnavně pronásledující neštěstí.

Bouřlivý konec:
"Lorde Stannisi, tohle je poslední kyselé zelí. Ted už ty psy budeme muset jíst samotné."
Tábor Tyrellů:
"Dáte si kousek pečeně, lorde Maci?"
O měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Dneska jsem žádnou krysu nechytil, dokonce jsem ani žádnou neviděl."
Tábor Tyrellů:
"Ten broskvový koláč se přímo rozplývá na jazyku, dám si ještě kus."
O měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Cibule! A nasolené ryby! Já se snad zblázním!"
Tábor Tyrellů:
"Ještě víno!"
O další měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Posily! Sláva!"
Tábor Tyrellů:
"Zatraceně, Starkové!"
Po skončení obléhání:
Bouřlivý konec:
"Skutečně si k tomu kyselému zelí nedáte aspoň pohár vína, lorde Stannisi?"

"Stíny přicházejí tančit, můj pane..." Stannis zaskřípal zuby, když uslyšel přibližující se Strakošův hlas.
Neměl toho šaška rád. Připomínal mu bezmoc dne, kdy ve svých čtrnácti letech stál na hradbách Bouřlivého konce a sledoval, jak loď vezoucí jeho rodiče mizí v běsnících vlnách. Strakoš byl tehdy kromě změti bublin jediný, koho moře vyvrhlo živého. I v tomto štěstí ho však neštěstí dohnalo, když jeho život vykoupila ztráta rozumu.
Kdysi geniální šašek, který měl Stannise naučit se smát, už provždy provázel svého pána jako břemeno duše. Stejně jako hořkost a křivda, ty stálé společnice. Jak ironické... Jako vše ve Stannisově životě.