Moje články

Oči Willa Turnera se rozšířily překvapením. Hledal toho piráta všude možně, ale tady ho nečekal. I když, je to Jack Sparrow. Kapitán Jack Sparrow. U něj není překvapení nic. Dokonce ani sezení na trůnu kanibalistického kmenu.
,,Jacku, ani nevíš, jak rád tě vidím," vydechl Will uvázaný rukama i nohama na větvi.
Jack těm kanibalům něco říkal řečí, která vyzněla, jako kdyby si jí právě vymyslel. Pak Willa i ostatní odnesli pryč.
Nakonec se jim podařilo utéct. Dokonce i Jackovi, na kterého si nejvíc brousili vidličky.
,,Wille Turnere, nikdy se nesnaž bejt kapitánem masožravek. Né fšechno maso je dobrý, kapiš to?"

Snažil se ze všech sil usnout, ale nešlo to. Henri hlasitě pracoval na vylepšení Castabota.
,,Henri! Nechceš se ztišit?" zavrávoral.
,,Pff, spánek je jen pro lidi. Počkat, ty jsi člověk. Smůla," řekl pobaveně. ,,Nemohl. Tohle je důležité!"
,,Co je na tom důležitého?"
,,Noooo...."
,,Zapomeň na to, jdu k Raphovi," řekl a zmizel.
Byla tma a on byl moc unavený, aby dával pozor. Hodil sebou na první věc, co vypadala pohodlně. Za chvíli ho probudil hlasitý řev. Raph se probudil z hrozivého snu do hrozivé reality. Už byl zase v jeho posteli a tentokrát doopravdy.
,,Pssst," zamumlal Visiteur a spal dál.

Chcete vypadat mladě?
Chcete mít krásnou a vlhkou pleť?
Chcete mít ploché břicho?
Řekněte nikdy více vráskám, tuku a jizvám!
Přijďte na kliniku krásy v Novém New Yorku!
Nechte si natáhnout pleť a vybělit krev a odsát tuk.
Inspirujte se Lady Cassandrou O’Brien.
Stačí přijít k nám a říct:
NAVLHČIT!

Hawkeye a BJ seděli v baru. Atmosféra byla spíše ponurá.
,,Někdy si říkám, že válka je prostě jedna velká mlátička," řekl Hawkeye. ,,Kdo uteče, je hrdina. Ostatní jsou zapomenuti pod vlnou jejích ran."
,,Co jsme pak my?" zeptal se BJ.
,,Sešívači a opraváři. Koho mlátička dostane jen napůl, tomu pomůžeme, aby se mohl vrátit a dostat to plnou ranou," řekl Hawkeye. ,,Po chvilce zjistíš, že jediný způsob, jak otevřít pusu bez toho, aniž bys křičel, je vtipkovat o tom."
BJ se smutně usmál. ,,Třeba se někdy dostaneme domů."
,,Není nic, co mi bude chybět," řekl a odmlčel se. ,,Kromě tebe."

,,A opakujte po mně: A, E, I, O, U," řekl profesor Higgins zřetelně a při každé samohlásce udělal zdůrazňující gesto rukou.
Eliza obrátila oči v sloup a pisklavým hlasem samohlásky zopakovala. Samozřejmě nedostatečně.
,,Ne! Takhle ne. Copak v tom neslyšíte ten rozdíl?"
,,A co na tom tolik záleží? Dyť to sou jen písmenka!"
,,Ty písmenka, slečno Doolittleová, jsou samohlásky. Je to základ jazyka. Jeho silný duch. Jazyka, který tak nepovedeně parodujete až se sám Shakespeare s hrůzou obrací v hrobě!" rozhořčil se. ,,V následující hodině si zopakujete samohlásky," řekl a odešel.
Eliza za ním vyplazila jazyk. ,,Jen počkej, 'Enry 'Igginsi!"

,,Merline!" zařval Artuš.
,,Co je?" odsekl Merlin, na což mu Artuš věnoval jeden ze svých královských pohledů. ,,Chci říct, ano pane?"
,,Včera jsem ti říkal, že chci polévku s mrkví. Kde je?"
,,Zkoušel jste někdy sehnat mrkev v zimě?"
,,Ne. Ale ty to zkusíš. V téhle zimě mi vždy polévka s mrkví udělá nejlépe."
,,Ale to je nemožné."
,,Kdepak, jako můj sluha musíš vědět, že pro tebe není nic nemožné. Tak jdi!"
Merlin se otráveně vydal hledat mrkev. Ale mrkev v zimě nebyla zrovna moc k mání. Nezbývalo mu, než zase trochu podvádět. I když kouzelná mrkev chutnala trochu divně.

Zvedl telefon. ,,Ano? 23-805," řekl do sluchátka. ,,Jo, 805. Je to stejné."
Dveře se otevřeli a Visiteur vešel dovnitř. Henri zvedl hlavu od své práce a kývl na pozdrav.
,,Jak to šlo?" zeptal se.
,,Normálka," odpověděl. ,,Všechno by mělo jít podle plánu."
,,Jak se tak koukám, vzduch venku se vyčistil od helia," informoval Henri.
Visiteur si dopřál krátký vítězný taneček, nad kterým Henri pouze pobaveně zavrtěl hlavou.
,,Co dál?" zeptal se.
Visiteur rozprostřel na stole svůj plán. ,,Prošel jsem všechny proměnné. Zabráníme chlápkovi natrhat kytky," ukázal na první bod. ,,A v roce 2250 bude nezávadná voda," ukázal na poslední.
,,Logický."

Bylo jich tam dohromady sedm. A všichni vypadali úplně stejně. To je snad nějaký špatný vtip, pomyslel si Harry. Člověk sotva touží vidět sebe sama v zrcadle, natož se vidět tváří v tvář. Ještě ke všemu šestkrát. To vážně vypadám tak přihlouple? zeptal se sám sebe. Jeho domněnka se potvrdila, když se začali všichni převlékat. To je ještě horší, než převlékání se na tělocviku na základní škole, pomyslel si Harry.
,,Bille, nedívej se na mě," řekla Fleur. ,,Vypadám hrozně."
Harry by se taky nejradši nedíval. Pohled na sebe sama, jak si sundavá podprsenku se mu totiž ani tak moc nezamlouval.

,,Ten nápis na dveřích má pravdu. Co to smrdí?" zamračil se Radar jakmile vešel do Bažiny.
,,Chtěli jsme Franka umýt už dávno, ale on kouše a vrtí se," utrousil Hawkeye a napil se ginu.
,,Hawkeye vymyslel novou příchuť ginu," vysvětlil Trapper. ,,Až na ten závan to má grády."
,,Oproti Frankovo ponožkám je to božská vůně," řekl Hawkeye.
,,A kde je Frank? Mám pro něj dopis," zeptal se Radar.
Frank zrovna vešel dovnitř. ,,Kdo vyvěsil na dveře moje tričko a napsal na něj 'Vstup na vlastní nebezpečí'?"
,,Franku, museli jsme lidi varovat než vstoupí a uvidí tvůj ksicht," usmál se Hawkeye.

Dopis se před Harrym sám rozrvřel a četl.
,,Nejdražší Harry, tímto jsi zván do našeho nového domu na kouzelnickou párty, abychom oslavili tvůj vztah a požehnali tobě i tvé," odmlčel se a přeměřil si Ginny. ,,Ehm, krásné slečně. Pac a pusu ti posílají Lupin a Black, alias Náměsíčník a Tichošlápek."
Pak se roztrhal.
,,Lupin a Black?" divil se Harry.
,,Krásné slečně?" zopakovala Ginny.
,,Kouzelnická párty? Jedu s váma!" vetřel se Ron.
,,Nikam nejedete," řekla Hermiona.
,,Cože?" vyhrkli.
,,Pac a pusu? Krásné slečně? Nezdá se mi to."
,,Na tom není nic divného. Vlkodlak a pes. Tak pac a pusu," řekl Harry.

Hazel se probudila. Připadala si, jako kdyby spala celou věčnost. Snažila se rozpomenout na sen, který se jí zdál. Byl tak živý. Měla rakovinu. Potkala chlapce. Jak se jmenoval? Nemohla si vzpomenout. Ale pamatovala si, že se do něj zamilovala tak, jako když usínala. Pomalu a pak najednou docela. A on měl rád metafory. Usmála se. Vlastně to byl docela hezký sen. Pak si vzpomenula na konec. Povzdechla si.
,,Hazel jdeme do kostela!" zavolala matka.
Občas měla kostelní chvíle. Jindy tam nechodili.
Hazel se v kostele protlačila dozadu. Vrazila do někoho.
,,Pardon."
,,Moje chyba," řekl Augustus Waters a usmál se.

,,Sněz mě, stálo na lístečku u malého dortíčku."
,,Už si zase čteš Alenku v Říši Divů? Musíš to číst nahlas?"
,,Rose! Nechápeš, jak je ten příběh naprosto fantastický? Říše Divů. Fantastické. Jednou jsem tam byl víš?"
,,Doktore, Říše Divů je výmysl. Pouze příběh. I Alence se o ní jenom zdálo," protestovala.
,,Kdepak. To si jen myslela. Mají tam dokonce její sochu. Někdy tě tam vezmu, ale najít cestu tam je těžké, pokud jí hledáš."
Rose se zasmála. ,,To bych tedy ráda viděla."
,,Uvidíš," řekl a podal jí kousek dortíčku.
,,Co je to?"
,,Sněz mě," řekl Doktor a sám si kousl.

,,Proč je to vlastně policejní budka?" zeptala se Donna. ,,Marťani mají vždycky okázalejší vesmírný lodě."
,,Kolikrát ti mám říkat, že nejsem z Marsu?" ohradil se Doktor. ,,Okázalejší? To si myslíte vy lidé, protože jste žádné lodě neviděli. TARDIS může měnit vzhled podle toho, kde se nachází. Aby zapadla do okolí. Jenže to se porouchalo. A mně se stejně policejní budka líbí nejvíc."
,,Porouchalo? Cha! Že mě to nepřekvapuje. Takže se z ní mohla stát třeba taková pumpa?"
,,Proč pumpa?"
,,No, když lidi teď vidí policejní budku, tak se diví. Ale nikdo se nebude ptát proč tam stojí tamta pumpa," řekla.

Lupin vrazil do učebny. ,,Budu ignorovat, že jdete pozdě, když vy budete ignorovat, že já jdu ještě později," řekl.
Třída mlčela.
,,No tak? Proč se nesmějete? Vždyť jsem přece vtipnej a cool."
,,Mám dojem, že to bude kvůli mně," ozval se za ním Snape.
Lupin leknutím odskočil.
,,Ale přece by ses nebál. Co to máš na tváři za ránu. Porval ses s pejsky?"
,,Abych se neporval s tebou, ty zadková trubko!"
,,To bych to pak nahlásil Brumbálovi a dostal bys padáka. A nejsem zadková trubka!" vykřikl a utekl pryč.
,,To je ale přizdisráč."
Děti si zakryly uši.
,,Zbabělec," opravil se.

,,Vážně ses s ní chystal oženit?" ptal se John pobaveně.
,,Ano," odpověděl Sherlock. ,,Koneckonců, i ty ses oženil. Tak proč ne já?"
John se zasmál. ,,Ty vážně nemáš páru o tom, jak věci chodí."
,,Tebe to snad ještě překvapuje?"
Jen zavrtěl hlavou. ,,Jak sis představoval, že to bude fungovat?"
,,Fungovat? Vždyť by se tolik nezměnilo. Akorát by se mnou zase někdo bydlel."
John se velmi dobře bavil. ,,Sherlock Holmes. A ženatý. To bych moc rád viděl."
,,Už neuvidíš. Byl bych radši znova mrtvý, než abych ti udělal takovou radost."
,,Protože tvoje představa mrtvého člověka je jiná než představa normálních lidí."

Zaklepání na dveře. Otevřu.
,,Měl bych na vás pár otázek," řekne.
Vyděsím se. Sherlock Holmes má otázky. Jistě pozná, že jsem se ráno neučesala a že ten makeup je laciný jako moje ponožky.
,,Jste v pořádku? Sherlocku vyděsil jsi jí," vyčte mu John Watson.
,,N-ne. To je dobrý. Jste tu kvůli-."
,,Vraždě vašeho spolubydlícího," přeruší mě Sherlock. ,,Co nám o něm řeknete?"
,,Měl hlavu jako vejce, ale paradoxně je neměl rád," řeknu.
,,Zajímavé. Víte, že než ho zabili, házeli po něm vejce?" zeptá se.
Zavrtím hlavou.
,,Vypadá to na vaječný případ," řekne John.
,,Spíš jako pěkně zamíchanou omeletu," podotkne Sherlock.

,,Harry! Rone! Proč tu sedíte? Za chvíli začíná obrana proti černé magii," vyhrkla Hermiona.
,,Pff. Supluje nám Snape. Ten není cool jako Lupin," odfrkl si Harry.
,,Ale musíte tam jít, jinak nám strhne body."
,,No tak jo no."
Vešli do učebny. Profesor Snape už tam byl.
,,Slečno Grangerová! Jdete pozdě. Mínus deset bodů!" řekl.
,,Dík, Hermiono," zvolal Harry s Ronem.
,,Profesore? Kde je profesor Lupin?" zeptal se Harry.
,,Jste snad jeho matka, Pottere? Řekněme, že profesor Lupin musel poslechnout volání přírody."
Za pár hodin se Lupin probudil vedle mrtvého jelena.
,,Blah, vlkodlačí opice," povzdechl si. ,,Ta příroda mě jednou zabije."

Z jídelny se ozýval bujarý smích.
,,Stačilo trochu zakřičet a už se strachy schovávali," zasmál se.
Loki seděl dál od ostatních a snažil se Thorovo radostnění nevnímat. Bylo to tak ubohé. A všichni ho tak zarytě poslouchali, jako kdyby tvořil legendu.
,,Loki!" vytrhl ho z rozjímání. ,,Proč se k nám nepřipojíš?"
,,Tvé nesmyslné šarvátky mě nezajímají. Jednou se Asgardu akorát tak vymstí a bude to jen tvá vina."
Thor se zasmál. Loki jen obrátil oči v sloup a otočil se k odchodu.
,,Moje vina bude, až se k nám všem obrátíš zády."
,,Možná ano, bratře," zamumlal si Loki a odešel.

,,Už jste vybrali jméno?" zeptal se Sherlock.
,,Ne, ještě jsme o tom nepřemýšleli," odpověděl John. ,,Tebe to zajímá?"
,,To zrovna ne. Ptal jsem se ze slušnosti. Takže už vás asi tak často neuvidím."
,,O čem to mluvíš?"
,,No, budete mít dítě."
,,Ale Sherlocku. Už jsme se o tom s Mary trochu bavili. Jsi můj nejlepší přítel a pro to dítě budeš něco jako strýc."
Sherlock se pěknou chvíli díval do prázdna. ,,Strýc? Copak já se s tím dítětem uvidím?"
,,Ano. Jestli budeš chtít. Myslím, že bude skvělé, kdyby se vídal více se strýcem jako ty," řekl.
Sherlock se rozpačitě usmál.

,,Navlhčit!" rozkázala Cassandra.
Poskoci poslechli.
,,Víš, Doktore, jaké vlastně máš štěstí, že jsi pořád mladý," řekla.
,,To nevím, Cassandro. Mně to občas připadá jako utrpení. Asi záleží na úhlu pohledu."
Cassandra se zasmála. ,,Příští týden mě čeká bělení krve. Ach, je to tak těžké udržovat se v kondici, ale to je cesta každé ženy, která chce vypadat dobře."
Rose vedle Doktora vybuchla smíchy. ,,Já nevěděla, že cesta pravé ženy je stát se trampolínou."
,,Ne, Rose, ty se takovou cestou prosím nevydávej," zasmál se.
,,Jen počkej, Doktore. Jednou ti to tvoje mládí seberu!" vyhrožovala Cassandra.
,,A jak to uděláš? Navlhčíš mě?"

,,Jacku? Jak dlouho tu budeš?" zeptal se Doktor.
,,Nevím."
,,Jistě tě Torchwood postrádá," pokračoval.
,,No, možná. Ale oni se beze mě obejdou."
,,Nevím, Jacku. Jistě jsi moc důležitá součást. Což mi připomíná, provedl jsi už tu transakci?"
Jack se zamyslel.
,,Jakou transakci?" zeptala se Donna. ,,On ti za něco platí?" vyděsila se.
,,Databázovou transakci, Donno. Chtěl jsem, aby veškeré údaje o mně vymazal z jejich databáze."
,,Na to jsem zapomněl," řekl Jack.
,,Tak to upaluj udělat!"
,,Dobře, tak zase někdy, Doktore," mrkl na něj.
,,Ty vždycky víš, jak se ho zbavit, co?" řekla Donna, když sledovali Jackova vzdalující se záda.

Ve Velké Síni se to hemžilo studenty. Noví studenti čekali na rozřazení a ti starší čekali, až jim konečně magicky vyčarují večeři.
,,Nesnášim tyhle malí děti. Neumí nic než se hemžit kolem," zavrávoral Ron.
,,Rone, vždyť jsi jen o rok starší. Ještě před rokem jsi se tady hemžil sám," řekla Hermiona.
,,Ale to bylo před rokem, trole. To jsme se hemžili s Harrym."
,,Jo. A já jsem úžasnej, takže všechno, co dělám je taky úžasný," přidal se Harry.
,,Jak myslíš. Naučil ses vůbec něco za ten rok kromě hemžení?"
,,Alohomora a Lumos, víc stejně letos potřebovat nebudu," zasmál se Harry.

John se pomalu vracel domů. Vešel dovnitř a vyšel schody nahoru. Otevřel dveře od obýváku. Paní Hudsonová zrovna odnášela prázdné šálky od čaje. Když prošla kolem Johna, tak podivně se usmála. Sherlock seděl zase v tom křesle, ale otočil se na Johna. Cítil, že mu tady něco uniká.
,,No, tak já vás nechám o samotě," řekla paní Hudsonová a odešla.
John si sedl naproti Sherlockovi.
,,Děje se něco?" zeptal se.
,,Paní Hudsonová už o nás ví," řekl Sherlock.
,,Co o nás ví?" vyděsil se John.
,,Že jsme kolegové, co spolu bydlí. Nevím, co si myslela, ale nemohla tomu uvěřit," řekl.

,,Sherlocku? Co to čteš?" zeptal se John.
,,Diář té dívky, co je pohřešována. Poslední záznam je ze dne před dnem zmizení."
,,A co píše?"
,,Olověné kruhy se rozplývaly ve vzduchu."
,,Cože? Co to má znamenat?"
,,Na to se snažím přijít, Johne. Je to nesmysl!" mávl rukou.
,,A co tam ještě píše?"
,,Nic. Dny předtím jsou podobné. Zpovědnice, poprava pampelišek, říše."
John jen přikývl. Sherlock zavřel oči a přemýšlel. Za chvíli je otevřel.
,,No jistě," usmál se.
Několik hodin na to dívku našli u řeky, kde krmila kachny, hrála si s olověnými kroužky a něco zapisovala.
,,Zase to DMD," zamumlal Sherlock.

Můj milý deníčku,
hází tu se mnou jako na kolotoči. To je samé: Jsi moje pravá ruka, Severusi, ale buď pravá ruka i Temného Pána. Už mě docela vytáčí. Vedle něj vypadám jako největší parchant světa. A to po mně ještě chce, abych ho zabil. Neříkám, udělám to s radostí, ale zase budu vypadat ještě hůř. Ach jo. Mám tolik starostí, že si ani vlasy nestíhám umýt. Já nevím, kde to ty lidi napadá, že mám ještě čas na to, sbírat někde kopretiny. Při měsíčku. To je spíš Lupinův obor. Ještě, že mám něco, kde se mohu vyzpovídat.
Tvůj Snape.

Raph se procházel parkem. Byl krásný den. Na louce rostly pampelišky. Sehnul se, aby jednu utrhl.
,,Raphe!" ozval se hlas zdálky.
Už byl tady zase.
,,Netrhej tu pampelišku!"
,,Proč?"
,,Poslouchej, co se stane! Budou chodit další trhači pampelišek. A jeden z nich si pampelišku vylisuje. Ta ale bude skrývat virus, který se vyvine za tisíc let. Za tu dobu se z ostatních pampelišek vyvine nová rasa. Virus se rozšíří mezi lidmi a obviněny z toho budou pampelišky. Což povede k jejich hromadné popravě. Ostatní květiny se vzbouří a vyženou lidi do podzemí!"
Zmizel.
Raph si povzdechl a nechal pampelišku žít.

Lord Voldemort seděl v křesle. Cítil se osamělý. K čemu tolik smrtijedů? Ani jeden nebyl schopen mu přivést toho zatraceného Pottera. A vůbec. Jsou s ním jenom proto, aby si zachránili své vlastní čarodějné zadnice.
Povzdechl si. Jeho obrovská temná čarodějná říše stále nebyla dokonalá. Ne dokud ten chlapec, na kterém nebylo absolutně nic úžasného, žil. A ještě k té doknalosti chybělo něco. Nebo spíš někdo.
Voldemort se přemístil do Azkabanu.
,,Quirelle?" zvolal. ,,Pořád jsi naštvaný, že jsem tě téměř neúmyslně zradil? Protože jestli ne, potřebuji někoho na pomoc při vládnutí mé říši."
,,A dokoukáme ten film?" usmál se Quirell.

,,Jarvisi?"
,,Ano, pane?"
,,Máš nějakého oblíbeného superhrdinu?" zeptal se Tony.
,,Vás, pane."
,,Ale no tak. Nemusíš mi podlízat."
,,Ne, myslím to vážně, pane," řekl Jarvis. ,,Všichni ostatní superhrdinové jsou superhrdiny díky nějakým schopnostem. Vy jste superhrdinou díky sobě."
,,Vynalezl jsem tě jako hlubokomyslného?" divil se Tony.
,,Chtěl jsem říct, že mi to připadá jako umění."
Tony se zasmál. Zrovna se za ním šla podívat do dílny Pepper.
,,Co se děje?" zeptala se. ,,Proč se směješ?"
,,Podle Jarvise dělám umění," řekl Tony.
,,A děláš?" usmála se.
Tony se na ní zadíval.
,,Proč bych měl? Když jedno umění už mám doma," řekl.

,,Vstávej!"
Artušovi na hlavě přistál polštář.
,,Merline! Nemůžeš mě budit trochu ohleduplněji?"
,,Ne. Nic jiného tě totiž neprobudí," řekl Merlin. ,,Tak vstávej! Donesu ti snídani."
Artuš mu hodil polštář zpátky, ale Merlin se stihl vyhnout. Za chvíli se vrátil se snídaní.
,,Co to je?" divil se Artuš.
,,Tohle? Přece tvoje snídaně."
,,Ne, Merline. Tohle je tak tvoje snídaně. Vždyť je to jen kousek chleba."
,,No dovol. Moje snídaně? Já na rozdíl od tebe nepotřebuji držet dietu."
,,Chceš mi snad říct, že jsem tlustý, Merline?"
,,To ne, ale minule jsi přeci nemohl dopnout pásek."
Artuš přemýšlel, proč ho ještě vůbec zaměstnává.

,,Takže ten lupič bude hobit?" podivil se Thorin.
,,Ano," přitakal Gandalf. ,,Máte s tím problém? Myslím, že hobiti jsou snad už jediní, komu nevadí trpaslíci."
Thorin mu věnoval jeden ze svých dotčených královských pohledů.
,,Hobiti. Jsou malí. A oškliví. A jistě to nejsou nějací hrdinové. A vsadím se, že nejsou zvyklí na spaní na kamenech."
Gandalf se zasmál. ,,Jistě jste ještě mnoho hobitů neviděl. Až poznáte pana Pytlíka, předsudky necháte stranou."
,,Ale jestli bude naříkat kvůli zapomenutému kapesníku, nebudu mu shánět nový."
Bilbo Pytlík nakonec prokázal, že hobiti jsou sice malí, ale rozhodně ne oškliví. Nýbřž roztomilí a odvážní tvorové.

John vešel do obýváku. Sherlock už zase seděl v tom křesle. Za celý ten čas se ani jednou nepohnul. Vypadal jako nějaká socha. John si povzdechl.
,,Děje se něco, Johne?" zeptal se Sherlock.
,,Ne, nic," odpověděl John s podivem, že si ho Sherlock všiml. ,,Nad čím přemýšlíš?"
,,Nad případem. Nějaký muž si vyhlídne ženy, přesvědčí je, že je jejich spřízněná duše a pak je zavraždí. Snažím se přijít na to, co mají společného. Samozřejmě kromě toho, že jsou natolik naivní, aby věřili na spřízněnou duši."
,,Však ty jednou taky nějakou najdeš, Sherlocku," řekl John pobaveně.
Sherlock se na něj usmál.

,,Mwahahaha. Vítá vás Dr. Horrible!" vyhrkl hrůzně do kamery. ,,Dlouho jsme se neviděli. Naposledy můj blog přerušil Captain Hammer. Musel jsem si dát pauzu," odmlčel se. ,,Kvůli rekonvalescenci," dodal.
,,Mrkneme se na dopisy. Za tu chvíli se jich tu pár nahromadilo. A první tu máme od Punkové Nutrie!" podíval se do kamery. ,,Punková Nutrie? Vážně? S takovým jménem nikdy neprorazíš," řekl a začal číst.
,,Zdravím Dr. Horribla. Jsem Punková Nutrie a jsem věrný přítel Captaina Hammera. Střes se , jelikož my tě dostaneme znova. Sleduji tě, doktore."
Dr. Horrible se dlouze zadíval do kamery.
,,Co uděláš? Uhlodáš mě za zvuku punku?"

Merida nasedla na Anguse. Byl čas vyrazit na cesty. Už dlouho chtěla navštívit Elsu. Do Arendelle byla dlouhá cesta a musela se pořádně vybavit. S Angusem se "nenápadně" vetřou na loď a bude.
Elsa si s přípravami na návštěvu Meridy nedělala hlavu. Jediné, co jí stačilo byla čokoláda, které tu bylo dost od té doby, co si Anna vzala Kristoffa. Už jí totiž tolik neujídala. Elsa se na Meridu těšila. Konečně bude mít pokoj od vládnutí a vyrazí na nějakou dobrodružnou cestu s někým, kdo také nepotřebuje muže.
,,Jsem tady! Cestou jsem potkala živýho sněhuláka. Divný," vyhrkla Merida při příchodu.

Ten nůž byl do zad zabodnut s takovou přesností, jakou viděl jen párkrát. Hned první rána byla smrtelná, ale vrah si chtěl užít nějakou zábavu a pro jistotu jich udělal ještě několik kolem. Chápal to. Jedna rána by byla jako nic. Nuda.
,,Johne? Neviděl jste Sherlocka?" zeptala se paní Hudsnová.
,,Neviděl. Asi ještě ani nevstal z postele," odpověděl. ,,Proč?"
,,Nemůžu něco najít. Jsem si jistá, že to sebral."
,,Sherlocku? K čemu máš tu kachnu?" vyhrkla Molly, když vešla do laborky.
,,Ležela na stole v kuchyni s kudlou v zádech. Zkoumám, kdo je pachatel."
,,Kdo?"
,,Nebudeš tomu věřit, ale paní Hudsonová."

Ticho. Klid. Ani hlásek.
Sherlock seděl v křesle a přemítal. Podíval se na hodinky. Čtvrt na pět. John měl zpoždění. Hlavně klid, on brzy přijde.
Ticho začal narušovat tikot hodin. Tik ťak. Tik ťak.
Už měl velké zpoždění. Nebo ne? Jak dlouho trvá koupit mléko?
Sherlock začínal být nervózní.
Tik ťak.
John otevřel dveře od obýváku. Sherlock seděl v křesle v té samé pozici, co předtím. Asi si ani nevšiml, že odešel.
Jistě by si nevšiml, kdyby ho unesli přímo před jeho očima.
Sherlock se na něj podíval. Byl to snad úsměv? Hlavně klid, Johne. To se ti nejspíš zdálo.

,,Doktore! Počkejte na mě!" křičel Jack Harkness zdálky.
,,Počkáme na něj?" zeptala se Donna.
Doktor se chvíli zamyslel. ,,Máme na výběr? Stejně by se zase zavěsil za TARDIS," řekl a zpomalil krok.
Jack je doběhl zrovna když došli ke dveřím modré policejní budky. Chvíli oddechoval po tom běhu.
,,Páni, chvíli jsem myslel, že na mě nepočkáte," vydechl Jack.
,,Tady pan Kostnatý Zadek o tom i uvažoval," řekla Donna.
,,Oi, Donno! Ty si to asi nikdy neodpustíš, co?"
,,Donna jen nepozná dokonalý tvar, Doktore," mrkl na Doktora Jack. ,,Ale jsou tací, kteří ho poznají," usmál se.
,,Ehm," odkašlal si nervózně Doktor.

Quirell se snažil dostat do pokoje co nejrychleji
,,Pospěš si, ty kůže líná!" ozval se přidušený hlas z turbanu.
,,Trpíte samomluvou, Quirelle?" zeptal se Snape.
Kde ten se tu sakra vzal?
,,N-n-ne, Se-seve-severusi. V-vy jste něco za-za-zaslechl?" vykoktal.
,,Naznačujete, že mám slyšiny?"
,,N-ne. T-to bych si ne-nedovolil."
,,Dejte si na mne pozor, Quirelle," zamumlal Snape.
Byl pryč. Z toho chlapa šel strach. Z Quirella strach nešel, i přesto, že sdílel kůži s Voldemortem.
Doběhl do pokoje. Sundal si turban. Zadní část jeho hlavy se rozkašlala.
,,Ten turbanu je zatuchlý! Nemůžu se dočkat, až se téhle cizí kůže zbavím," řekl Voldemort.

Podíval se na kompas. Rafička se dlouho točila dokola. Odfrkl si a kompas zaklapl. Opičák vedle něj zapištěl.
,,Sklapni, Jacku! Vim, kam plujem!" odsekl kapitán.
Napil se z lahve rumu a opilecky vytančil na palubu.
,,Pane Gibbsi," zvolal. ,,Odstupte od toho kormidla."
,,Ale kapitáne. Řek ste, abych kormidloval."
Kapitán se znova napil rumu.
,,To moje minulý já! Teď tady velíme my."
,,Vy?" divil se Gibbs.
,,Já a rum," řekl a napil se.
Gibbs jen zavrtěl hlavou a pustil kapitána ke kormidlu. Jack Sparrow se chopil kormidla a znova se napil.
,,Dejte vědět, až se rum vzdá velení, kapitáne," řekl Gibbs.

TARDIS přistála.
,,Kde to jsme?" zeptala se Martha.
,,Na Plutu," odpověděl Doktor.
Vyšli z TARDIS.
,,Půjdeme někoho navštívit," oznámil. ,,Rose by se tu tak líbilo," dodal.
Martha jen protočila panenky. Vešli do jedné budovy.
,,Doktore!" zvolal nějaký pluťan. ,,Jistě neseš dobré zprávy o naší smlouvě."
Doktor se panicky otočil na Marthu.
,,Na tu smlouvu jsem zapomněl, připrav se na útěk!" zašeptal.
,,Jak to vypadá s naším přátelením se Zemí?"
,,No. Vlastně. Ehm. Vás tak trochu vyškrtli z planet sluneční soustavy," vykoktal.
Pluťan se zamračil.
,,Pluto je vyspělá planeta! Doktore, porušil jsi naší smlouvu! Chyťte ho!"
,,Martho! Utíkej jako o život!"

,,Milý Santo. Nemohl by ses Doktora na něco zeptat? Proč je nebe modré? Nikdo mi to nedokáže vysvětlit."
Doktor se usmál. Tyhle Ameliiny modlitbičky poslouchal rád. Teď ho ale napadlo, že si zaslouží odpověď.
Amelia se probudila. Vedle postele ležel balíček. Otevřela ho. Bylo v něm nějaké těžítko a dopis.
Milá Amelie, bohužel jsem nemohl přijít osobně. Sám jsem na odpověď nemohl přijít. Skončil jsem u toho, že modrá barva je cool. A proto Ti snad bude útěchou ten kousek nebe, co Ti posílám.
Tvůj otrhaný Doktor
Amelie se usmála a koukla na těžítko. Zářilo modře a uvnitř svítily hvězdy.