Moje články

Sirius seděl na židli a vykachličkovanou místností se ozýval zvuk tatérské jehly a klimatizace.
Když těsně utekl před výbuchem Petrovy bomby (zabila 13 lidí), věděl, že mu nikdo neuvěří, že ty lidi zabil "mrtvý" Petr a ne on.
Hned po incidentu proto uháněl na letiště a koupil letenku do Konga. Jako rodilému Britovi mu chladno nevadilo, ale slunce měl rád.
"Il est fait," prohlásil tatér.
Sirius se podíval na svou paži. Skvěla se na ní vytetovaná růže, ve které se ukrývala písmena J, L a H. Kořen růže nahlodávala krysa.
Tetování kvůli různým událostem měl několik, ale tohle bylo nejdůležitější.

Sirius stál přimrazený na místě, hlavou mu letěly myšlenky a nebyl schopen se pohnout.
Pak vzlykající Petr třesoucí se rukou švihl nožem.
Strašlivě vykřikl.
Dva články prsteníku jeho pravé ruky mlaskly na chodník.
Lidé na ulici se otáčeli a hleděli na ně. Viděli vysokého muže v kožené bundě mířícího na menšího člověka v kšiltovce.
Petr vzlykal a choulil se kolem krvácejícího zbytku prstu.
Pak stiskl spínač na náloži a hodil ji k přijíždějícímu autobusu. Sám skočil do otevřené kanálové šachty.
Sirius udělal jedinou věc na kterou měl během pěti vteřin čas. Vrhl se k rohu domu, který měl za zády.

"Petře!" rozlehl se ulicí hrubý hlas.
Pettigrew se zastavil uprostřed pohybu s poklopem kanálu v rukou.
Sirius stál tři metry od něj a mířil na něj pistolí.
Měl hroznou chuť Petra zastřelit, prohnat mu kulku tělem, vidět ho, jak trpí.
Zároveň ale znal toho človíčka přes 15 let. Zažili toho spolu tolik. Na střední spolu šmelili školní obědy, koukali na holky ve sprchách. Pak prošli tím peklem přijímače k MI5.
V Petrově hlavě dle výrazu i slov běželo totéž.
Siriova ruka se začala trochu třást.
Petr začal vzlykat a pak zalovil ve svém batohu, vytáhl nůž a balíček s tlačítkem.

Franka a Alici přivezli Moody a Aberforth.
Najít je jim trvalo jen krátce, ale i přesto bylo příliš pozdě.
Longbotomovy uneslo z jejich bytu několika následovníků Volldiemartera. Moody soudil, že buď chtěli získat informace o Rätselovi, nebo šlo jen o pomstu.
Pak si je vzala do parády Rätselova bestie, Bellatrix Lestrange. Eso na mučení.
Věci, co jim provedla, musely být opravdu příšerné. Oba už nikdy nebyli jako dřív.
Alici během těch dvou dnů zešedly vlasy, oba vůbec na nic nereagovali, krom vrzání dveří. Na to dostali oba hysterický záchvat a nenechali nikoho přiblížit.
A neměli být posledními oběťmi bývalého SSmana.

Petr horečně balil.
Bylo mu jasné, že Sirius, Remus i MI5 mu budou brzo na stopě, jakmile si uvědomí kdo jediný mohl prozradit úkryt Potterových. Musel tedy zmizet.
Když mu finančník Malfoy nabídl spolupráci s Volldiemarterem, Petr odmítl. Skrytý pocit méněcennosti ale nakonec zvítězili.
Litoval, že jeho informace znamenaly smrt přátel.
Zároveň ale cítil zadostiučinění. Konečně předvedl, co v něm je.
Jediný čin znamenal sebevědomí, strach i lítost.
Teď do sbaleného batohu přidal ke svým věcem, pistoli a noži i jedno dvoukilové balení semtexu s časovou rozbuškou.
Pak si hodil batoh na záda, nasadil kšiltovku a spěchal pěšky na nádraží.

Když se Sirius setkal v domě s Hagridem a leknutím se málem zastřelili na schodech, vyšli raději ven.
Chvíli se venku dohadovali o Harryho, ale Hagrid byl neoblomný.
"No tak jo," zafuněl nakonec Sirus. "Vem si ale moji motorku, budeš u Čmeláka mnohem rychleji. Ta věc skoro lítá."
Hagrid vykulil oči. "Seš si jistej Blacku? Dyť ty ten vehikl úplně miluješ."
"Jo, jsem. Já ji už nebudu potřebovat."
Snad ti to nezůstane pomyslel si, když sledoval Hagrida nejistě vybírajícího první zatáčku.
Pak z budky zavolal pohřební službu, přes dráty nastartoval Hagridovu Toyotu a vyrazil do Londýna. Přesně věděl kam jet.

Hagrid, člen MI5, dobromyslný člověk vysoký 2,5 metru, kterého jste mohli naštvat jen jednou, zastavil svou Toyotu Hilux před zbytky domu Potterových
Dveře visely na jednom pantu, okna se vysypala.
Hagrid vstoupil, obešel Jamese, a když prohledal přízemí, vystoupil do patra. Zde našel v nyní rudě vymalovaném pokoji ztuhlou Lily, zbytky Rätsela a malého chlapce v postýlce.
"Téda, to je poctivá škuba. Jen ať ti to nezůstane," broukl Hagrid k chlapci, který zřejmě usnul vyčerpáním a bolestí. Jeho čelo rozsekly střepiny granátu a vznikla tak rána trochu připomínající blesk.
Vzápětí venku zaburácel motor a ze svého stroje slézal Black.

Oddělení MI5 slavilo.
Volldiemarter je mrtvý.
Jediný člověk, který znal kódy k trase lodi Producir, a který s touto lodí hodlal odpálit Londýn do stratosféry, zemřel.
MI5 ihned kontaktovalo kolegy z SAS, kteří právě mířili k Produciru, aby plavidlo zajistili.
Mise splněna. Či se splnila jaksi sama.
Zaměstnanci úřadu i spolupracovníci se mohli vrátit ke svým koníčkům a původním profesím. Zbraně vymění za knihy a vidle, pery, jimiž schvalovali ozbrojené akce, mohli podepisovat pohledy.
Jen pár si jich oddechnout nechtělo.
Brumbál poslal Hagrida na místo neštěstí a tamtéž uháněl Sirius na své motorce.
A Remus se začínal shánět po Petrovi.

Před vrátky zastavila limuzína. Vystoupil muž v černém kabátu a klobouku.
James vyhlédl z okna a zbledl.
"Našel nás!" zakřičel. "Utečte Lily!"
Střelecký reprezentant SS, terorista Thomas Volldiemarter Rätsel vykopl dveře.
James vylovil svoji pistoli a vyběhl do předsíně.
Střelba.
Ticho.
Plačící Lily vyběhla po schodech k Harrymu.
Kroky.
Lily zvedla židli a stoupla si vedle dveří připravená udeřit.
Vzápětí stěnu i Lily provrtal výstřel. Mladá žena padla k zemi.
Pak muž v černém vstoupil do dětského pokoje.
Namířil revolver na Harryho.
Vzápětí explodoval zaseknutý náboj, odpálil granát v Rätselově kapse a sedm osmin jeho majitele se rozletělo po pokoji.

Když ležely loňské sněhy, koupili Potterovi domek. Chtěl v něm vybudovat bezpečný domov pro svou rodinu.
Když ležely loňské sněhy, teprve začali něco tušit o problémech, které by mohlo přinést jejich nové povolání.
Když ležely loňské sněhy, věřili všem svým příátelům. Věřili jim i dlouho poté.
A než začal padat nový sníh, ukázalo se, že po Prewettových chtějí teroristé zlikvidovat právě je. Potřebovali, aby někdo vymazal jejich adresy z rejstříků i úřadů. Aby je někdo ukryl.
Původně byl jasná volba Sirius. Ale je-li Sirius jasná volba pro nás, bude i pro nepřítele hlodalo jim v hlavách.
A proto vybrali Petra.

Další technik byl nalezen mrtvý.
Utonutí technika společnosti obchodující s plynem je tragédie, ale jen členové řádu věděli že je to přímo katastrofa.
Kódy k lodi PRODUCIR a zabezpečení jejího nákladu měl nyní pouze Volldiemarter. Poté co jeho lidé loď obsadili a nahradili posádku, nikdo nevěděl, že se plán plavby změnil. Cílem už nebyl Portsmouth, ale Londýnské centrum.
Situace začínala být vážná. Občas se zdálo, že se i Brumbál drží za hlavu a neví co dál. Všichni se cítili jako v bludném kruhu, jako by teroristé byli stále o krok napřed.
A smrt Prewettových vzala všem i poslední zbytky elánu.

Na pohřbu Fabiána a Gideona Prewettových bylo hodně lidí. Nejen jejich sestra Molly s manželem Arturem, ale také přátelé.
Vzpomínali, co všechno spolu zažili. Prewettovi byli skvělí muži. Bylo na ně spolehnutí a nikdy nezkazili žádnou zábavu.
A byli smrtelně nebezpeční agenti.
Fabián říkal, že až to skončí, chce být u MI5 instruktorem infiltrace. Gideon začal nedávno randit s Emmelínou Vanceovou. Chtěl se s ní usadit.
Ačkoliv dělali nesmírně nebezpečnou práci, vědomí, že život půjde dál i po skoncování s Volldiemarterem jim pomáhalo jít dál. Vědomí, že to ve stáří všechno doženou.
Ale nejen bratři Prewettovi se nedočkali klidného stáří.

Bratry Prewettovi cestou zaskočila úplná přehlídka nepřátel. Byli tu snad všechny Volldiemorterovi bestie. Dolohov, Lestrangeovi, Macnai, Travers, Rookwood a další. V podstatě přehlídka lidských nestvůr. Ve třech autech.
Přiřítili se a vytlačili je ze silnice.
Fabián byl dobrý řidič, ale během chvilky narazili autem do stromu. Oba bratři hned vyskočili. Fabián se ukryl za stromem, Gideon za kašnou. Oba s pistolemi v rukou.
I teroristé vyskákali z aut a začali střílet.
Gideon se skoro nemohl hnout, ale přesto s jistotou trefil Macnaira i Traverse. Pak si všiml, že Fabian nestojí u stromu, ale ležící na trávě třeští oči do nebe.

Občas to bylo k zbláznění.
Radoval se ze své rodiny.
A strašně se o ně bál.
Když se brali, byli sotva ze školy a oba nastoupili k MI5. Život byl vzrušující a báječný.
Teď to viděl jinak. Viděl tu ohromnou zodpovědnost, kterou nesl, a která ho donutila velmi rychle dospět.
A víc než kdy jindy se teď bál. Aby byli všichni v bezpečí, aby je neodhalili, aby se jim nic nestalo...
A přesto, když mu Lily dala do ruky vařečku a řekla, "hlavně tu polívku nespal", byl strašně rád za tyhle krásné drobné starosti, které vždy zaplašily mnohem větší starosti.

Zase jednou seděli v oblíbeném baru.
Tentokrát tu byli jen ve dvou, Petr měl službu na ústředí a James dostal volno kvůli rodině, takže hospodskou pozici drželi jen Remus a Sirius.
Byli unavení a hlavy měli jak pátrací balóny z množství akcí a vstřebaných zážitků.
Ačkoliv si Sirius na únavu stěžoval málokdy, dnes měl i on dost. Po chvíli ucítil, jak mu něco drclo do lokte.
Kamarád mu podával banán.
Sirius se na něj nedůvěřivě zadíval.
"Co to má být? Vždycky máš přece sebe čokoládu."
"Čokoláda je nejlepší, ale když ani ta není, banány to jistí," mrkl na kamaráda Remus.

Když je na univerzitě oslovil plukovník britské tajné služby Albus Brumbál, jejich přednášející předmětu Bezpečnost státu, jestli by se nechtěli zapojit do speciálního programu, znělo to skvěle. Všichni kamarádi se přihlásili, a Petr nechtěl zůstat pozadu.
Přijímač do MI5 byl peklo. Týdny výcviku, výuky sledování, odposlechů, tvrdé dřiny, bahna, slz, slin, potu a krve. Všichni si sáhli až na dno, Petr sám nejčastěji. Nejednou ho tahali z bláta, párkrát ho doslova donesli na zádech do cíle. A on všechny je za to obdivoval ještě víc.
A když potom šli do skutečné akce, věděl, že s nimi půjde vždycky všechno skvěle.

"Přátelé," začal Brumbál instruktáž. "Díky informacím, které jsme posbírali, už víme co je cílem Volldiemartera."
cvak.
Promítačka ukázala narychlo načmárané schéma s popisky.
"Tento plán získal Severus. Ukazuje trasu argentinské lodi PRODUCIR, převážející stlačený ethylen."
cvak.
Nyní všichni viděli plány transportní lodi s plynovými zásobníky.
"Takto stlačený ethylen je extrémně hořlavý, ach děkuji!" Brumbál si ukousl z nabízeného sladkého pečiva, spolkl sousto a pokračoval.
"PRODUCIR nyní míří k Anglii. A na její palubě je několik pomocníků Volldiemartera.
A vzhledem k tomu, že Volldimarter spolupracuje s Argentinskou vládou, je tedy jasné oč jim jde. Rozmetal centrum Londýna od Oxfordu po Dover."

Dolohov se hnal ulicí, Sirius, Gideon a Fabián hned za ním.
Dolohovovi zřejmě během střelby u domu došly náboje, protože se nezdržoval další palbou. Tři pronásledovatelé nestříleli kvůli lidem okolo.
Dolohov vzápětí vběhl do kavárny, proběhl do vnitrobloku, přelezl plot a ocitl se na frekventované ulici. Agentů se přesto nezbavil.
Náhle před ním zastavilo auto. Dolohov naskočil.
"Plán B?" zafuněl Gideon.
"Ne, mám pořád jen jeden," odpověděl Sirius, zamířil a vystřelil.
Auto zastavilo. Ze strany řidiče vypadl zraněný muž a vůz se znovu rozjel.
Prewettovi doběhli ke zraněnému a odtáhli ho ze silnice.
Dolohov utekl, ale i tak měli úlovek.

Pět lidí se sešlo u adresy získané Fabiánem. Klasický anonymní dům v městské zástavbě.
Čekali okolo vchodu připravení zlikvidovat svůj cíl. Antonína Dolohova, pravou ruku Volldiemartera.
Pak z domu vyšli tři lidé. Dolohov uprostřed. A okamžitě poznal léčku.
"Kontakt!" rozlehlo se ulicí a teroristé vytáhli zbraně.
Členové řádu na nic nečekali a na ulici začala přestřelka.
Fabián a Gideon se kryli za autem přímo proti vchodu, Sirius pálil z beretty zpoza lampy.
Remus a Frank je podporovali zpoza telefonní budky.
Během dvou minut na ulici leželi dva mrví a Dolohov mizel za rohem, Sirius a Prewettovi mu byli v patách.

Vždycky, když přejížděl přes kopec, bál se jaký pohled ho čeká. Pod svahem se rozkládalo menší městečko a jejich dům stál u konce jedné z ulic vedoucích ven do krajiny. Koupili ho před rokem a půl, hned po svatbě, částečně i díky věnu. Od hlavní silnice ho částečně zakrýval vzrostlý smrk, ale James vždy dům spolehlivě poznal.
Oddechl si.
Ani dnes ho nečekal pohled na doutnající ruinu, ale na klasický venkovský hrázděný domek.
Utajit svoji rodinu se mu dařilo, ale přesto se o ně bál víc, než když byla Lily v akci s ním a on ji měl na očích.

"Takže jste z něj něco dostali?" Zeptal se James Fabiana Prewetta, když ho potkal na chodbě.
"Docela dost . Prozradil dva úkryty. A pořád opakoval jedno jméno. Volldiemarter," odvětil Fabian.
"A to je?"
"To je Thomas Rätsel," ozvalo se jim za zády. Byl to Brumbál. "Byl členem SS. Způsobil strašná zvěrstva a po válce uprchl do Argentiny.Teď podporuje tamní vládu. A vzhledem k tomu, jaká je situace mezi Británií, Argentinou a Falklandami, hodně nám to říká o motivu jeho počínání."
"To jsme rázem o hodně informací bohatší!" zavýskl James.
"Ano," přikývl smutně Brumbál. "Ale naše mise bude teď mnohem nebezpečnější."