DMD č. 22. pro 22. 4. 2025. Téma: Škrábej se

„Rosteš jako z vody. Jestli se nepřestaneš tolik cpát, nevejdeš se do lůžka…“ laškovně cepovala svého zeleného draka Arela.

„Vždyť nejím moc. Koukni na královnu, jí víc, než já“, protestovala Ereth.

„Možná, ale když porosteš moc rychle, popraská ti kůže. A víš, že to může být nebezpečné.“

„No jo. Asi máš pravdu,“ pustila dračice poslední sousto. „Trochu mě svědí bok. Naolejuješ ho? A podrbeš?“

„Na boku se poškrábej sama, tam si přece dosáhneš.“

„Teď teda ne, jsem přecpaná. A mám nafouklé břicho…“

„Vidíš? Říkala jsem ti to…“ drbala Arela poslušně zlobivé místo, zatímco se vracely do weyru.

„Ano… tam… nepřestávej…“

„Neboj, něco vymyslíme,“ vraceli se zklamaní kouzelníci od dívky v krystalu, „společně jí určitě zachráníme.“

„Ale jak? Tchýnin jazyk nebyl k ničemu...“

„Mám rostlin plný skleník. Většina je i magická. Něco určitě zaúčinkuje.“

„Myslíš?“

„Jasně, pojď se podívat…“

Crotus vzal Zimoře do svých tajných skleníků. Měl je izolované, aby magickou aktivitu nevyslídili členové Citadely. Mohl proto dělat s rostlinami všelijaké pokusy.

„Ty jo…“ rozhlížel se Zimoř zvědavě, až nacouval do velkého keře.

„Pozor na škrhavku!“

„Co?“

„Tys tomu dal! Rychle, musíš odrbat semínka z kůže, než zarostou. Když to neuděláš, změníš se v ještěra.“

„Cože mám dělat?“

„Rychle, škrábej se!“

„Aúúú, tys mě kopl do břicha! Dneska nejmíň potřetí!“
„Jauvajs! A tys mě už zase praštil do hlavy!“
„Škrábej se laskavě ve svém oku. Tohle je moje oko, rozumíš?!“
„A jak asi, když jsi mi přilehl ruku!“
„Posuň se trochu, musíš se na mě tak lepit?“
„Nezdá se vám, že je tady najednou nějak málo místa?“
„Nezdá. Ono tady už fakt není k hnutí!“
„Děcka, jdeme ven!!!“

Olympa se zavrtěla v křesle, jak pod sebou ucítila vlhkost. Odložila knihu Výchova trojčat v pohodě a bez stresu a vstala. „Hagrride, drrahoušku, podej mi prrosím sbalený kufřřík a přřenášedlo. Jedeme k Mungovi!“

Pozor, pozor, právě začal neplánovaný návštěvní den! Návštěva je malá, ale o to nemilejší...

Starší dívky si houfně barví vlasy. Převládají levné červené odstíny. Účinek zaručen! Snad to matky po příjezdu rozdýchají.
V ledovém potoce stojí skupina holčiček. Pláčou. Drbou si vlasy diffusilem. Smrad stejný jako u barvy, ovšem bez následné intervence šokovaných rodičů.
Kristina se češe kovovým hřebínkem. Kromě vší vypadávají celé chomáče dlouhých vlasů, jehličí a tráva.
“Proč zrovna já!” zaúpí.
“Se ošmikej!” odsekne Dáňa.
Krista stiskne rty. Pokračuje. Vlasy do pasu nedá.
Dáňa zahodí zrcátko. Zavře oči a střihne. Tady je každý hřeben marný. Dredy musí pryč.

Již za starých časů vědeli, že s písní na rtech jde práce od ruky. Někteří osvícenci zapisovali tyto služebné fláky do svých notýsků, tušíc budoucí využití v tržní ekonomice.
A tak se v jedné knížečce objevil tento skvost:

Škrábej, škrábej,
se zeleninou to půjde vždy líp,
škrábej, škrábej,
bramborové pyré dnes chceme mít.

Snad ty posledné řadky byly psány rukou chabou, že je čas nechal vyblednou jako první. Ovšem, vzal s nima zlomyslně i čárky...

Pár set let poté
"Poslyš, potřebuju pomoc... tady čtu Škrábej se zeleninou... Jak to jako autor myslel?? To byl nějaký rituál prěd spaním nebo co!?"

Na palubách obou lodí panoval čilý ruch, jaký obvykle provázel nakládání zásob, když se z hlavního stěžně Skřivánka ozvalo volání.
Charlotte a Atlas se blížily k přístavu.

Na stole byly rozložené mapy. Uniformy ve vlhkém parnu dusily. Pot štípal na kůži.
Kapitán Grenville si uvolnil knoflík u vesty.
„Doyle, jestli dobře vidím, vámi navrhovaná trasa je delší.“
„Při vší úctě, Grenville, kolikrát jste obeplul svět?“ opáčila Frances.
Grenville se poškrábal na zátylku. Mezi prsty rozmáčkl veš. K odpovědi se však neměl.
Debata byla u konce. Nikdo jiný námitky nevznesl.
O jednu loď přišli. Udělá všechno pro to, aby byla poslední.

„Á, můj drahý příteli, copak velkého Bena přivádí ke mně na návštěvu? Myslel jsem, že ti ostatní lidi lezou na nervy…“

„Člověk prostě občas musí opustit čistý vzduch své nory a jít se nadýchat smogu ostatních, milý příteli.“

„Dýchej zhluboka, takový zdravý smog jako u mě jen tak nenajdeš. Začnu si účtovat za terapie.“

„Myslel jsem, že ta tvá smetánka je zchudlá jak kostelní myš – o těch pár miliónků podle aktuálního akciového trhu.“

„Kontakty, kamaráde. Škrábat se po zádech ostatních můžeš, i když mají o halíř méně, jen pokud mají kontakty.“

„A už to vypadalo, že ses dal na altruismus!“

Poškrábej si to, napadlo jej vzadu v hlavě, ale to nemohl. Byl první, koho si Pán takto označkoval. Lucius dostal kýženou odměnu.

Dostali úkol. Nejtěžší ze všech. Lišil se od předchozích. Nešlo o mučení. Ani zabíjení. Šlo o kreativitu. Styl.
Pán zla si je svolal.
„Patetické,“ zhodnotil Pán Goylův návrh.
„Pastelky?!“ Crabbe si za použití mudlovského vynálezu vysloužil Cruciatus.
„Lebky?“ podivil se Pán nad návrhem Lestrangeové.
„Vzbuzují respekt a strach. Jako vy,“ odpověděla pokorně.
Lebky byly drsné. Lucius rychle upravil svůj design.
„Had odkazuje na vaše umění hadího jazyka,“ řekl Lucius úslužně.
Vyhrál. A odměna? Možnost ochutnat Pánovu kouzelnou hůlku.

Alena se celý večer snaží moc nevrtět. Hlavně nedat najevo, že je něco špatně. Pohoda. Žádné nepříjemné pocity.
U večeře to ještě jde, sedí způsobně na okraji židle. Ale v kině je to horší, strupy na rozdrásané kůži se hlásí o slovo a svědí.
Hlavně se neškrábat, opakuje si. Jak začnu, už se to nedá zastavit.
Ví, že to Mojmír udělal schválně. Podřekla se, že bude mít po čtrnácti dnech rande s přítelem, tak si ji pořádně označkoval.
"Děje se něco?" zeptá se Honza, když ji za ruku vede nocí domů.
"Ehm... strašně se mi zpotil zadek," zalže rudnoucí Alena.

Další pitomý hrad, další pitomý princ…
Šárka si vážně myslela, že tentokrát uspějí. Vstoupí s Klárou do služby ke dvoru, princ pozná, že Klára je zakletá, zamiluje si ji i s vlčí hlavou, zlomí její kletbu…
Spíš byla pitomá Šárka. ZASE TO NEVYŠLO! Princ se totiž zakoukal do ní.
„Do toho,“ řekla teď Kláře, „prašť mě, kousni mě. Udělej, co chceš dávno provést.“
Klára se na ni podívala.
Napětí by se dalo krájet.
Klára zvedla ruku.
Šárka se připravila na úder.
Klára se začala zuřivě škrábat za ušima.
S urputností princezny, která se celý život ovládala, aby neporušila pravidla etikety.