DMD č. 7. pro 7. 4. 2020. Téma: Kopr

„Kdo o dítěti bude pochybovat,“ slavnostně deklamovala Johana, „bude vyloučen.“
„O dítěti pochybovat nebudeme,“ svorně opakovali Jakub s Vítem.
„Přísahejte!“ zvolala Johana mocným hlasem. Dole v ulici zacinkala tramvaj a roztržité rachtání z kuchyně ustalo. Skoro na sebe neviděli, těsnili se na pruhu koberce mezi komodou a konferenčním stolkem v Johanině starém pokoji. Hana s mobilem na uchu otevřela prudce dveře, přepásaná zástěrou. Přítomné polila omáčka světla:
Pokud nezmlknete, tak nevařim, naznačila neslyšně. S rozkoší natáhla do chřípí Tajná rada smetanovou vůni a Hana výhružně zašermovala zelenou snítkou.
„Koukejte okamžitě přestat rušit,“ rozkázal Vít sykavým šeptem, „tak co?! Máme ho?“

Adara pomalu přihazovala do polévky zeleninu, ale proto že měla pouze mrkev, brzy
jí došla. Prohledala celou kuchyň, přesto nenašla nic víc než deset banánů, těstoviny, maso, kaši, prášky a děravý hrnec.
„Drahoušku, můžeš přinést z balkonu tu krabici, minule jsem tam dávala jídlo, pro případ že by se obchodní loď zdržela."
Akona se odsunul od pracovního stolu a vydal na balkon, nebylo to daleko, ale jemu to trvalo asi půl hodiny.
„Ach jo, tady v naší železné zásobě není nic jiného než vysoký zelený (snad) jedlý plevel, ale no co přidám ho tam," povzdechla Adara.

Bohužel oběd nikomu nechutnal.

Hodgins dřepící u těla s vítězoslavným výrazem zvedl před obličej pinzetu: “Díky těmto vrubounům víme, kdy našeho neznámého zabili!”
“Jak? A proč tak smrdí? To je hov-?!” znechuceně se zašklebil Booth.
“Jo. Zavražděný chtěl vykonat potřebu. Když tady trůnil, někdo mu prostřelil hlavu. Kdoví proč mu znova natáhl kalhoty, ale zapomněl na pásek. Tělo pak zakryl větvemi. ”
“A co s tím mají ti vroubkouni?”
“Vrubouni. Jsou koprofágové.”
“A? Žerou kopr?” nechápal Booth.
“Ne, živí se výkaly. A podle jejich vývojového stádia to vypadá, že oběť tu leží asi čtyři týdny. Můžou to odvézt Brennenové do Institutu,” samolibě se usmál Hodgins.

„Anežko, prosím tě, pojď honem,“ vběhl do černé kuchyně malý Prokop od sousedů.
Dívka se polekala.
„Co se děje? Něco s maminkou?“ ptá se chvatně, „nebo s Martičkou?“
„Ne, ale Moureččino koťátko prolezlo do ohrádky ke kozám. Volal jsem je, ale bojí se té větší bílé. Musíš ji podržet a já vynesu kotě. Je to ten bílomourek, podobný Mourečce. Pospěš si,“ popohání Prokůpek Anežku.
Anežka, už klidnější, se snaží chlapečka upokojit.
„Už jdu, jenom zanesu mamince toto klubíčko, protože ho tady zapomněla. To je ten kocourek, kterého si chceš vzít domů?“
Prokop div nepláče. Bojí se o kotě. Konečně jdou.

"Tak co to tu máme?" sejmul detektiv klobouk u vchodu.
Místnost byla malá a špinavá.
"Feťácké doupě," poznamenal policista u dveří.
V hrncích na sporáku to vřelo. Kolem stála skupina techniků a odebírali vzorky.
Vzduchem se valila těžká vůně silic.
"Tohle už je čtvrté doupě za poslední týden," řekl znovu policista.
Detektiv jen pokýval hlavou a pohledem projížděl místnost.
Hledal stopy, které ostatní mohli přehlédnout.
Technik mu donesl balíček.
Detektiv ho otevřel a přivoněl si.
"Brrr!"
Odporem otočil hlavu.
"Co to je?" zeptal se bázlivě policista.
"Koprová omáčka!"
Všichni v místnosti strnuli. Tak vážné to nikdo nečekal.
"A je čerstvá!"

„A nechytíš, nechytíš!“ smál se Plusík a zběsile utíkal. Brácha mu byl v patách.
„Chytím! To se vsaď, že chytím!“

Potkal ho teprve nedávno, ale už od první chvíle mu bylo jasné, s kým má tu čest. Tohle je jeho bráška. Měli toho tolik společného!
„Já jsem Plusík,“ představil se.
„Mně říkají Mínusík,“ odpověděl druhý. „Odkud jsi?“
„Z kopru. Bylo to tam moc fajn. A ty?“
„Z máty, alespoň to tak říkali.“

Od té doby z nich byli nejlepší přátelé, neopustili se ani na chvíli.

Jó, kopr by fajn, usmál se (+)-karvon. Ale tenhle racemát ve zkumavce prostě nemá chybu.

"Pro co že stojí K.O.P.R.?"

"Krutopřísně obrovsky prďácká romance."

"Okay..."

***

Dick a Tim potají sledovali, jak Batman hovoří se Supermanem.

Batman nevěděl, že Clark Kent je Superman.

A Kent očividně nemohl Bruce Waynea vystát.

***

"Jak to mohou nepoznat?"

"Jsou hloupí."

"Okay."

***

"Jaký je váš postoj k Batmanovi, pane Wayne?" otázal se Kent.

Dick i Tim nastražili uši.

Bruce se ušklíbl. "Je sexy. Ale ne tolik jako vy."

"Myslíš, že to bude fungovat?" zašeptal Dick.

Odpověď dostali vzápětí. "Ale ne, moje oči!" zasténal Tim. "Operace K.O.P.R. je u konce! Opusťte loď!"

"Okay," povzdechl rezignovaně Dick.

Prague, 1 a.m., and I find myself on a couch, naked.

He thought it would make a fine beginning to a story. It had all the three components of a good rhetorical proposition.
A magical place. A fine hour at which the built up layers of reality start to peel off. And an erotic touch to it that would catch anyone who hasn't been intrigued yet.

The only thing that disturbed his senses, though, was a sweet smell coming from the windowsill. He looked at the flowerpot. This is going to be important. But he hasn't yet known how.

Cannonball šplhal jako opička po příkrém svahu. Chtělo to odvahu, mrštnost, sílu a taky trochu šílenství, aby se malý Chan Kong-Sang dostal až nahoru a rovnou na dvorek svého domova.
Musel nahnat čas, jinak by jeho tajemství šlo do kopru. Nechtěl, aby se mamka dozvěděla, že utratil drobné na autobus za nudle!
Už už se sápal po okraji, když vtom ho někdo popadl - TÁTA!
Silná ruka ho vytáhla nahoru jako pytel zelí a hodila ho rovnou do kůlny, kde ho za trest zamknula.
Dělová koule tam tak smutně seděl a říkal si: příště se musím nejdřív rozhlédnout, než přelezu okraj.

„Nasadil som do záhrady nejaké kaktusy,“ povedal Florián, zatiaľ čo odkladal do skrine lopatku a prázdne kvetináče.
„Nebude im tam zima?“ spýtala sa Silvia.
„Nie, tieto sú mrazuvzdorné. A navyše fungujú ako ochrana proti zlodejom. Dal som ich do rohu hneď vedľa plota. Rástla tam nejaká burina, ale tú som vykopal.“
„Do rohu,“ zopakovala Silvia znepokojene a vyzrela z okna. „Hm, a dajú sa tie tvoje kaktusy jesť?“
„Myslím, že plody sa dajú pridať do polievky... prečo sa pýtaš?“
„Aby som zistila, čo budeme variť. Kôpor si práve zlikvidoval, takže sa naučím robiť kaktusovú polievku. Dúfam, že ju máš rád!“