DMD č. 2. pro 2. 4. 2019. Téma: Příjemné dny

„Vzal si dovolenou.“
„Určitě?“
„To udělal poprvé…“
„Prý tu někdy i přespává.“
„Workoholik!“
„ Blázen je to.“
Rozejdou se po své práci, ale bez mladého Raddlea je v kanceláři hned lepší atmosféra, všichni jsou uvolnění, řeči se mluví, voda teče…
Z utroušených slov, pohledů a drobných vtípků se před vnímavým pozorovatelem rozkrývají vztahy a vazby, které ze ztuhlých tváří, odmítavých gest a ticha nevyčteš. Pozorovatel jako pavouk nad sítí sledovacích kouzel a štěnic zapisuje každé zdánlivě nepodstatné slůvko, skládá je dohromady a připravuje si cestu. Vydírání, udání i nevinná prořeknutí se staví za sebe jako schody nahoru.
Skutečně příjemně strávená dovolená.

Na školu vzpomínal rád. Na učitele a spolužáky, na společné debaty i osamělá rozjímání uprostřed skal. Na všechny lidi, které potkal, země, které procestoval.
Na nekonečné možnosti praxe. Doporučení od člena Rady otvíralo dveře kdekoli.
Využil je mnohokrát, ale vždycky se vrátil. Znal svůj domov a věděl, co chce.

Na školu vzpomínala ráda. Na trvalý přísun informací, nespočetné knihy na dlouhých policích, na vybavené dílny a sklady. Na skleníky a zahrady plné rostlin. Otázky, na které se ještě nikdo nepokusil odpovědět. Na takřka neomezený výběr oblastí ke zkoumání.
Pak jí to stačit přestalo. Narazila na hranici a pochopila, co chce.

Druhá hodina nového dne pozvolna míjí. Minuty se táhnou podobně jako poltergeistova levá noha. Ta je nyní již tak dlouhá, že se přízrak hlavou dotýká podlahy. Atomy prošlapaného linolea se chvějí vibracemi ektoplasmy.
Strážného ducha lechtá pod nosem soví pírko. Naštěstí pro vycpaného ptáka ztratil dotyčný duch schopnost kýchat již před poměrně značným počtem dní. Nemusí se proto obávat škody způsobené mocným poryvem vzduchu. Klidně stojí dál.
Noc zvolna spěje k ránu. Vleče se jak líný letní den. Obyvatelé sbírek mohou na příjemné letní dny již jenom vzpomínat. Nyní se však nacházejí v příjemném nebytí a další den je netrápí.

Minerva se pohodlně usadila a zvedla obličej k obloze.

„Je nádherný den,“ vydechla. „Vlastně všechny dny jsou teď nádherné. Kvetou kytky, zpívají ptáci, ve vzduchu voní magie. Harry si bere Severuse a já si za to beru zásluhy. No opravdu, ti dva jsou tak zabednění, že by kolem sebe tančili ještě bůh ví jak dlouho. Kdepak, žádné otálení, život je třeba užívat.“

Ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích vstala a položila ruku na hladký povrch bílé hrobky. Sevřelo se jí srdce a v očích se jí zaleskly slzy. Byly to nádherné dny… Jen kdyby se jí tak hrozně nestýskalo.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál... (ale vždyť to znáte).

"Tak se podíváme, co nám tentokrát řekne naše rosnička - meteorolóžka."

"Dobrý podvečer, vážení diváci. Jelikož nám nastává podzimní rovnodennost, a kolmé sluneční paprsky dokáží intenzivněji ohřívat vzduch, nad Brčálníkem se vytvořila mohutná a nehybná oblast tlakové výše. Podél této oblasti, zvané anticyklóna, proudí na sever, po směru hodinových ručiček, ještě teplejší vzduch ze Středozemí. Uprostřed takových teplých vzdušných proudů se nedokáže vytvořit žádná větší oblačnost, a důsledkem proto bude několikadenní až několikatýdenní slunečno, a téměř bezvětrno."

"No ano! Babí léto budiž pochváleno."

Každý si ten ukrutně deštivý týden užíval po svém.
Malena, místní vdova po poštmistrovi, si na každý večer domluvila dostaveníčko s jiným amantem. Postel, kterou rozvrzali snad už za Garbibaldiho, opět vytrvale úpěla do noci.
Strážmistr Vittorio se sice dušoval, že vypátrá zloděje kol, ale nakonec raději mastil karty s místním farářem. Laciné víno poskytovalo jen pramalou útěchu. Zkušený karbaník ho obral o týdenní gáži, ani se nestihl pokřižovat.
Promítačský učeň Vito odjel až do dalekých Syrakus na regionální sympozium cinefilů. Zmámil ho sladký život, poblouznilo ho město žen a bujarých večírků, a poprvé se doopravdy zamiloval. Do sedmdesátimilimetrového formátu.

Z dumání nad světly je vyrušil rámus.
Před bytovkou, ve které bydleli kluci, túroval nakrátko ostříhaný mladý muž lesklý stroj.
„Čumte, ta je fajna,“ obdivně vzdychnul Jožka.
„Ivan, kdes to sebral?“ křiknul Ruda. „Dyť si doma z vojny s bidu měsic.“
„Našetřil sem, no ni? Sem teď veduci dilny.“
„Jawa 250,“ zíral Jožka na motorku s posvátnou úctou.
„Chcete svezt, synci?“
Andulu naštvalo, že se Ivan obrací jenom na kluky. Ale byla ochotná mu odpustit. Dobře si pamatovala, jak jí věnoval Vlastu s velkým článkem o její milované gymnastice.
Však on sveze všechny.
Vypadalo to, že je čekají skvělé prázdniny.

Mám Československo moc ráda. Úplně nejvíc se mi líbí jižní Čechy. Gali mne učí plavat a pan inženýr mi říká, ať mávám do toho legračního přítroje, aby mne mohl natočit. Nevím jak to chce udělat, Naďa si natáčí vlasy, ale já ji jednou pozorovala a vypadala při tom úplně jinak než pan inženýr. A taky mi říkala, že se ten přístroj jmenuje kamera a že ze mne bude velká filmová hvězda. Ale pan inženýr potom říkal tatínkovi, že Naděnka chodí moc do biografu. Tatínek se smál, ale já myslím, že panu inženýrovi moc nerozuměl. Tatínek se totiž rusky teprve učí.

Život na malé rodinné farmě přináší nezapomenutelné chvíle. Třeba když pučí jaro, vzduch je prosycen zemitou vůní, přilétají vlaštovky a všude to bzučí. Ideální čas vzít náruč kolíků, palici a jít opravovat ohrady. Spadl strom? Nevadí, farmářka plná elánu soušku odklidí, opraví ohradu a pokračuje dál. Ohradník v roští? Dobrá, to zvládne. Nějaký vtipálek vytahal dvacet kolíků a naházel je do lesa? Zatne zuby a pokračuje. Po pár kilometrech plahočení toho má právě tak dost. Naštvaně sebou mrskne do trávy. Rozhlédne se a vidí zvlněné, zelené pastviny. Vdechne jaro, usměje se a ví, že tenhle svět by za nic nevyměnila.

Příjemné dny? Záleží na tom, na jak vytížené pracoviště se dostanete.

Pokud mají elektronový mikroskop na reprezentaci, většinu času prospíme jen tak mírně žhavené a připravené sloužit.

Pokud tam pracují od devíti do pěti, v devět ráno z nás začnou tahat elektronové svazky. Pak záleží na tom, co vlastně operátor chce. Pokud pěkné snímky, je to brnkačka, vystačí si s malými proudy a my se nepředřeme. Pokud chtějí zjistit, z čeho je vzorek utvořen, musíme pořádně zabrat, aby detektory dostaly dostatek signálu.

Nejhorší je věda a průmysl. Tam se maká i v noci na plný výkon. Od těch radši dál!