DMD č. 8 pro 8. 4. 2011; Téma: Světlo

Slunce se vyhouplo na obzor. Lehký vánek mírně čeřil klidnou hladinu Středozemního moře. Na východě se rodil nový den a bledé světlo jitra přebíralo vládu nad temnotou noci. Vysoko nad lesklou hladinou kroužilo hejno racků. Nebe na horizontu splývalo s mořem. Všude vládl klid a mír. Zdálo se, že ten okmažik potrvá věčně, jako by ho nikdo a nic nemělo narušit.
A přece! Dvě řady plachet blížící se od západu a třetí roztroušená o něco východněji naznačovaly, že se něco chystá. Světlo přebíralo moc nad temnotou. Rodilo se jitro 21. října 1805 a u Trafalgarského mysu se schylovalo k bouři.

A/N: Volně inspirováno Písní o Viktorce Jaroslava Seiferta. Je to totiž skvělá věc.

Pozorovala jsem svatebí obřad, který se v mnohém lišil od mých představ. Předně. Nikdy bych si nenechala dát na hlavu věnec upletený z malinovníku, i kdyby to byla jediná rostlina na světě. Ale nevěsta nevypadala, že by jí to vadilo. Ani ženich si nestěžoval na korunu z ostružiní.
Oba si klekli na zem a muž, který před nimi stál, začal přednášet. Báseň byla nádherná, ale nezapamotavala jsem si jediné slovo. Ve chvíli, kdy začal vyjmenovávat neznámá jména se to stalo.
Poslední, které jsem zaslechla, bylo Frundor. Tehdy z mého těla vytryskl modrý pramen světla. A tím pro mě vše začalo.