Listy v popelu

Nejdražší Jane,
doufal jsem, že zadržím svá slova. Avšak sám jsem padl do pasti, kterou jsem ti uchystal. Vidím, že se trápíš a tak to dále nesmí být. Věz, že jsem tě chtěl jen přimět vyslovit to, co denně vídám v tvých pohádkových očích. Chtěl jsem tě probudit, vyprovokovat silnou ženu ukrytou v hladké skořápce dívčí guvernantky. Blanche nebyla ničím, než prostředkem té "výchovy".
Ale věz, že bych raději zemřel, než bych se stal kořistí té hloupé slečinky.
V psaní osobních dopisů byl neobratný, neměl zkušenosti.
Zmuchlaný list odhodil ke krbu.
Za tu poslední myšlenku by se vlídného pohledu nedočkal.