DMD č. 18. pro 18. 4. 2014. Téma: Hemžení

“I think we’ve found her,” Mithra says tightly, and sends me ahead into the greenhouse.
The stink warns me in time to prevent me from losing my breakfast.
It’s not the first time I’ve seen a dead body. Killing is included in my job description. I’ve see death agony and what it does to people – convulsions, involuntarily relaxation of sphincters, arterial sprays… Occasionally, death is even uglier than life.
Like right now.
The victim was a young woman. She’s been dead for days, and left in a place resembling a tropical forest. You can imagine what the cadaver looks like.

Zpočátku ho samozřejmě nesnášela. Pořád chodil jako kakabus, míval jedovaté poznámky, zejména na ni. Samozřejmě, záviděl jí, že učí obranu proti černé magii.
Ale časem objevila jeho osobní kouzlo. A tušila, že mu také není lhostejná. Jenom to pořád maskoval arogancí.
A tak si znovu našla záminku, aby ho navštívila.
„Co potřebujete?“ uvítal ji mile jako vždy.
„Já jen - och, co to je?“ vypískla mladá profesorka.
Snape měl v kabinetu několik přikrytých kádí. Hemžily se v nich žáby, zmije, dokonce - fuj! - tlustočervi.
„Nové přísady,“ odvětil profesor stručně.
Znechuceně odešla. Ještě si promyslí, jestli má opravdu smysl usilovat o jeho přízeň.

Anthony s Crisem stáli v místnosti po pas plné žížalami.
"Myslím, že vidím východ," řekl vesele Cris.
"Mám žížaly v botách," stěžoval si Tony.
"Ještě kousek a budeme tam," mrkl na něm.
"Ah! Teď je mám i v kalhotách!" zakňoural.
"Chceš je pomoct vyndat?" navrhl mu šťastně Cris.
"Akorát bys mi tam hodil další..." odmlčel se. "Doufám, že to opravdu je východ, protože to strašně lechtá! Kdyby se aspoň nehemžily!"
"Ani nevíš, jak těm žížalám závidím," řekl polohlasně Cris a odtrhl od něj pohled.
"Kdyby se alespoň nehemžily v mých kalhotách!" vykřikl zoufale Tony.
"Už jsme u východu! Vyklepej je!"

Ron procházel zahradou a nevrle brblal.
„Potvory mrňavý, každou zatracenou chvíli, co z toho vůbec mají, akorát se hemží v těch záhoncích, pořád se otravně hemží - a koušou!“ naštvaně nakopl drn.
Drn, totiž Hliňvoň zachumlaný ve svém travním kabátku, si mnul záda a vztekle prskal.
Ronovi se zdálo, že leží v díře plné hnusných osminožců, jeden obzvlášť vykrmený mu vylezl na hrudník a...
„MLADEJ! Nás to taky nebaví, a co teprv ty rehabilitace, víš vůbec, jaký to je! Ubližuje ti naše hemžení nějak? Neubližuje!“
„Ne, pane pavouku,“ vykoktal rozespale, „klidně se hemžete, jen mě nežerte!“ zakníkal.
„Si rozmyslím,“ zabručel Hliňvoň.

Hemžily se všude kolem něj. A příšerně ječely a vřískaly. Dvě z nich do něj narazily, vykulily oči a pak utekly.
Severus přemýšlel, zda by na ně nemohl použít jednu z Kleteb, které se nepromíjejí. Nebo Petrificus totalus. Nebo alespoň umlčovací kouzlo.
Dvě z nich ho zatahaly za lem dlouhého černého hábitu, a když se na ně podíval svým typickým přísným pohledem, jedna se rozbrečela a utekla s křikem: „Zlý, zlý pán.“
U Merlina, čím jsem si tohle zasloužil?
Severuse by nikdy nenapadlo, že větší úzkost než banda Smrtijedů v čele se samotným Voldemortem, mu způsobí návštěva kouzelnické mateřské školky.

Bylo to šílené, zběsilé hemžení.
Plno lidských duší, co se přimělo k pohybu. Byly vystrašené, smrt to dokázala vycítit. Ale také odhodlané, bojechtivé. Chtěly toho tolik. Chtěly dál žít či jen bojovat...
Všechny ty pocity se mísily. Některé odeznívaly. Rok za rokem, tím, jak lidé umírali, nebo i jen cosi spatřili. Smrt přátel, rodiny. Krutou pravdu schovanou za zástěrkou lží a propagandou.
A pak přišla další vlna.
Zamíchala tím vším, hemžení se zrychlilo. Pocity mizely, panika, strach se šířila všude možně.
Lidé umírali a bylo to na smrti, aby je všechny sebrala. Aby je odnesla dál, když podlehli španělské chřipce...

Jarle: "Támhla je kobra!"
Leželi natažení na malé loučce vzadu za psychiatrickou léčebnou, byla středa, návštěvní den.
Jarle: "Už jsem v tom vážně dobrej."
Oblak ve tvaru kobry se pomalu rozplýval ve větru.
Yngve: "A nezkoušel jsi někdy nechat ty oči zavřené?"
Jarle: "To bych neviděl přece nic" přetočil se na pravý bok, rukou si podepřel hlavu a prohlížel si opatrně Yngveho, který ho se zavřenýma očima neviděl.
Jarle: "Takové oranžové, červené a fialové světlo, je to jako bys byl znovu v lůně."
Yngve se přetočil zpátky na záda a pevně sevřel oči.
Jarle: "Takové jemné hemžení tisíců hoblinek prachu."

Proč musím být Vyvolený?
Ovace mě rozčilujou.
Všichni na mě spoléhají, všechny problémy musím řešit já.
Každou nakládačku v Matrixu cítím ještě pár týdnů.
Věštba, že za svobodu položím svůj život, také moc nepomáhá.
Ale co je nejhorší, nemůžu si pořádně vyhodit z kopýtka. Jít do Matrixu na rande, večeři při svíčkách, rychlé vozy, vášnivý sex?
Všechno to zní krásně, ale když se podívám zblízka, vidím jen hemžení kódu - nechutné zkrouceniny zelených patvarovitých zpotvořenin. Teď už šavli nehodím, ale i jednou to stačilo. Trinity se mnou pak týden nemluvila.
Jo k obrazu hrdiny prý nepatří promiskuita.
Proč musím být Vyvolený?

Prostoupilo jej vzrušení nadcházející bitvy. Stál v přední linii a nemohl se dočkat, až zazní signál k útoku. Cítil, že mnoho času nezbývá. Otočil se ke svým druhům:
"Přátelé, čeká nás dlouhá cesta, na které téměř všichni zahyneme, my však nesmíme klesat na duchu, ne, nesmíme, neboť jen ti nejodhodlanější mají šanci. Náš úkol je příliš důležitý...," slova z něj přímo prýštila a prýštila by dál, kdyby důkladněji nepohlédl na své bratry.
Tam, kde měly stát miliony silných spolubojovníků, krčilo se jen pár politováníhodných mrzáků.
"Nízká hemživost...," vydechl vyděšeně.
Proslovy byly zbytečné. Věděl, že úspěch záleží výhradně na něm.
Ejakulace.

Jaro je na zahradě u rybníčka bahňáku vždycky časem hemžení. Ovocné stromy a keře, obsypané květy, se pod náletem včel vlní před očima jako předzvěst bohaté úrody. Na trávníku není kam šlápnout, protože je úplně posetý stovkami malých žabiček, snažících se dojít k vodě, takže máte pocit jako na moři. Samotný rybník často vypadá, jako by se voda vařila, ale to jen nová násada kapříků bojuje o potravu, kterou jim ochotně připravila příroda ve formě líhnoucích se larev komárů. Ti, kterým se podařilo uniknout, se pak v téměř neprůhledných hejnech vznášejí ve vzduchu. A pak se začnou všude šmrdolit koťata.