DMD č. 6. pro 6. 4. 2011. Téma: Pořádná kára

„Já dostanu za maturitu tu naší Škodovku,“ pochlubil se Pepík partě.
„Pche,“ odtušil Lojza. „Mně dá táta Žigulíka.“
„S tím se jdi vycpat,“ poradil mu s pohrdáním Hans, „ta kraksna je už přežitá. Já mám vod fotra novýho Golfa.“
„To se nepočítá, tvůj táta je Němec,“ pípnul Karel.
„Sklapni, chudáčku. Ty v životě pořádnou káru mít nebudeš.“
„Vsaďme se!“
„Do roka a do dne,“ dělali si z něj legraci.
Rok poté:
Před hospodou stojí udržovaná Škodovka, nablýskaný Žigulík a nabořený Golf. Jejich majitelé s otevřenými ústy hledí na delší limuzínu hranatého tvaru se znakem slavných vozů ze Zwickau na kapotě.

varování: nespisovné, se záměrnými chybami ;)
Tahle kára by měla něco vydržet, hlavně dneska. A taky musí ňák vypadat.
Je z dobrýho pevnýho dřeva, hezkýho, aby mi nedělala vostudu. I volejem sem jí napustil, aby se leskla, a pak vyleštil flanelovým hadrem. Trochu moc komfort, ale vím, proč to dělám.
Kolo, který minule skřípalo, jako kdyby v něm byl schovanej satan, sem vyměnil. Pořádně upevnil a promazal.
Herky sou připravený už vod rána, ten randál, co dělaj, slyším až sem, ale to není moje starost. Starám se jenom vo tu káru.
Ale stejně si tak ňák řikám, že ta Antoji...Antoňá - Antoníneta to asi moc nevocení.

fandom: historie (s přicmrndnutím známé písničky)
A/N: Opět se místním historikům omlouvám...
„Náááš lodivóóód už je zááás jak kááára...“ ozvalo se příšerné skřípění v temnotě Portsmouthského přístavu.
„U Poseidona, co je to tu za kravál!“ zahřměl Royal Sovereign a mrzutě zaskřípal kotevními lany. Takhle nemilosrdně ho probudit! A to se mu zrovna zdálo o mírné bríze v plachtách.
Malý Sirius ustrašeně sklopil ráhna, když se k němu Royal Sovereign otočil s vražedným výrazem.
„Ona se stará Victory dozvěděla, že ji povede admirál Nelson... A trochu to přehnala s oslavami“ zaševelil plaše.
„Trochu!? Pořádně!!!“ zahřměl znova bitevník „Neptun s námi... Teď s ní nebude k vydržení“ dodal a s útrpným výrazem protočil ráhna.

Fandom: Mrňousci (konkrétně: http://www.youtube.com/watch?v=wiq2XXm5YRc&feature=related)
Vážení posluchači,
vracíme se k přímému přenosu výročního závodu o Zlatý kontryhel!
Ve vedení máme slunéčko sedmitečné, známého bouřliváka, a mouchu domácí, kterou doma rozhodně neuvidíte! Daleko za nimi se velmi pomalu blíží hlemýžď zahradní, outsider závodu.
Zbývají poslední metry!
Co to? Beruška zpomaluje!
Ale ne, je to jen trik!
Moucha to neubrzdila a narazila přímo do milníku.
To bylo opravdu nesportovní!
Slunéčko se dalo unést a skončilo ve STOPce. Kdo jinému jámu...
Všichni závodníci jsou mimo hru!
Moment! K cílové rovince se blíží Zahradník!
Překonává cílovou pásku!
Kolosální! Bombastické!
Tady, milí posluchači, vidíme, že pořádná kára opravdu není vše!

„Je nám líto, ale znáte to, je krize…“
Propuštěna pro nadbytečnost.
„Sorry brouku, neklapalo nám to…“
Odstěhoval se k holce o deset let mladší.
„Slečno, mě vůbec nezajímá, že jste se zpozdila jen o den…“
Výpověď z podnájmu.
V tomhle městě už ji nic nečeká…
Seděla v kabině stěhováckého auta. Z radia se ozvalo:
Každej tu černou káru svou si táhne sám…
Povzdechla si.
Nesměle zazvonila.
„Mami, mohla bych u vás zatím bydlet, než si něco seženu?“
„To víš že jo, holčičko.“
Osud jí toho v poslední době naložil pořádně, ale možná na tu káru přece jen nebyla úplně sama…
AN: Tu písničku jsem měla až do dneška spojenou s Karlem Plíhalem a Zuzanou Navarovou, ovšem před chvílí jsem zjistila, že je to nějaké komplikovanější... No ale v každém případě, moc pěkná, tahle Černá kára.

„Mal by si si kúpiť poriadne auto.“
„Čo sa ti nepozdáva na tomto?“
„Všetko...“
„Zaujímavé. Nikdy si sa nesťažoval, keď som ťa vozil.“
„Nooo, keď ma má niekde odviezť, tak je dobré.“
„A inokedy?“
„Na svete sú aj lepšie autá.“
„To moje je najlepšie.“
„Prepáč, ale nie je.“
„Už nikdy ťa nikam nevezmem.“
„Nevadí, našetrím si a kúpim si vlastnú, poriadnu káru.“
„Ty tak maximálne dvojkolesovú káričku.“
„Moje auto bude mať aspoň motor...“
„Fred! Pôjdeme?“ zaznelo volanie Vilmy.
„Sedíš vzadu... dopredu si už v živote nesadneš,“ zavrčal Fred.
„Aspoň raz budeš mať káru s poriadnym zadným pohonom...“ zaškľabil sa Barney.

Dlaň klouže po chladném povrchu. Slabé osvětlení se leskne na černém laku karoserie. Bez jediného zaskřípání otevře dveře a stejně tiše je zavře. Kožená sedačka vydá tichý šoupavý zvuk, jak se usadí.
Otočí klíčkem, aby se ozvalo tiché vrnění. Zlehka sešlápne plyn, aby se ozvalo hlasité předení. Při tom nádherném zvuku, který neslyšel desítky let, vycení zuby v úsměvu, až se ostré špičáky zalesknou v matném osvětlení.
„Skutečně nádherný auto. Jen škoda, že ty už si ho neužiješ,“ pohlédne na zemi ležícího muže. Naposledy sjede pohledem na dvě ranky na krku, než se ozve zaskřípění pneumatik a hlasité zařvání motoru.

Čekala mě návštěva u Lautuse a já přemýšlela, jak se tam dostanu. Hodila by se pořádná kára. Ale o tom jsem si mohla nechat jen zdát.
Naproti mi šel Trivet a vedl černého hřebce. Strachem jsem couvla. Tohle nebyl dopravní prostředek, který bych si vybrala. Hřebec se vzepjal na zadní a hlasitě zaržal. Chtěla jsem se tvářit klidně, ale strachy jsem couvla.
„Rád bych ti představil tvého koně,“ usmál se Trivet, když si všiml mého zděšení. „Můžeš si ho pojmenovat, jak chceš,“ dodal klidně a podal mi otěže.
Sice jsem nebyla originální, ale tohle se vysloveně nabízelo.
„Ferrari,“ vydechla jsem.