51. Duchařina - Epilog první

„Dobrý den,“ zdravil Pavel vesele, „jdete si zkontrolovat tu pračku?“
„Jo, jo. A stejně jako posledně,“ Vacek zavřel dveře od bytu, „na ni radši sahat nebudu. Ale poznávací znamení jsem vzal zase,“ nadzvedl tašku.
„Jé, řízky! Ty voněj! Poslední řízkový hody jsem měl, když mi tu Ferdové s Evou a Karlem nachystali přivítání, jak mě propustili ze špitálu, a to už je doba. Furt se moc necejtim na nějaký trajdání, tak mám jen to, co nosí pečovatelky. Ještě že mi sem hodí Ferda občas na přilepšenou nějakej dobrej pozdrav od Evy. No, měl se trochu vzchopit a konečně už někam vyrazit.“
Zase si udělali kafe a sedli k řízkům s čerstvým chlebem.
„Chtěl jsem poděkovat za všechno, tohle bychom bez vás nerozlouskli,“ začal Vacek.
„Já jsem byl hlavně rád, že ty mladý předávkovaný trdla to tentokrát přežily všecky,“ řekl trochu smutně Pavel.
„Naštěstí je v nemocnici napadly ty amfetaminy velmi brzy. Ten první atypický případ s infarktem byl u člověka, který už v minulosti nějaké problémy s drogami měl, a když pak dorazily klasičtější případy předávkování, tak si to dali dohromady. Zpětně si říkám, že jsem to mohl tý záchrance dát vědět, ale v tu chvíli jsem zařizoval tolik věcí, prostě mě to nenapadlo...“
„Je otázka, jestli by vás někdo bral vážně a jestli by to nenapráskal Krízlovi, ten měl známý všude.“
Vacek kývl hlavou: „V tomhle jsem měl víc štěstí než rozumu.“ Odmlčel se: „Vůbec byl tenhle případ hodně o štěstí. Kdyby to s Krízlem nedopadlo takhle, tak bychom měli velké problémy mu cokoliv dokázat. Takhle v té zmatenosti těsně před smrtí navykládal před Ferdou a Jindrákem, kde má schovaný ten druhý mobil pro komunikaci s Lízlerem, i to, že věděl o těch dvou vraždách. To nám hodně usnadnilo situaci.“
„Už se ví, co mu bylo? Karel jen říkal, že můžou bejt Ferda s Evou v pohodě, že jak se Eva bránila tomu napadení, že tam nijak zvlášť závažnej úraz hlavy nevznikl, že to s tím úmrtím nesouvisí. Ale jinak, že to je stran příčiny smrti velmi nejasný.“
„No, vlastně to tak je stále. Cizí zavinění je ale s velkou pravděpodobností vyloučeno. Určitě to nebylo úrazové etiologie a toxikologie se dělaly velmi podrobně a zatím jsou všechny výsledky negativní. Ještě jsem teď domlouval jednoho renomovaného psychiatra, že detailně probere s Ferdou ty klinické projevy, jestli by byli schopní z toho něco dát dohromady.“
„Nikomu smrt nepřeju, ale tohle vyřešilo opravdu hodně věcí,“ řekl Pavel trochu zaraženě. Pak se nadechl a vzal to odjinud: „Chtěl jsem se zeptat, jak dopadl Patera. Tehdy jsem měl obavu to říct i před vámi, ale byl to můj hlavní zdroj…“
Vacek se usmál: „Pan Patera měl to hlídání areálu jako oficiální zaměstnání u té stavební firmy a výslovně má ve smlouvě, že zásilky pouze přebírá a uskladňuje a že neručí za jejich obsah.“
Usmál se i Pavel: „Za ty roky už v tom umí chodit…“
„A zrovna jeho jsem nechal jít s naprostým klidem, v rámci možností spolupracoval už na začátku a po smrti Krízla zcela otevřeně. Navíc podle těch dokumentů, co byly u Kulhánků v trezoru, měl z podnikání na začátku devadesátých let u Kulhánka velké dluhy, takže neměl volbu.“
„Myslel jsem si to.“
„Nakonec jsme neobvinili ani paní Vávrovou. Trochu jsem si to musel vyhádat, ale stojím si za tím. Nebyla hybná síla celého toho podniku a měla dlouhodobě s Macháněm spory kvůli kvalitě dodávaného materiálu, což potvrzuje i její manžel. A když byly po tom zátahu obnoveny dodávky zase ze stejného zdroje, tak se mnou začala spolupracovat otevřeně. Byla by ochotná proti Krízlovi svědčit u soudu a myslím, že si byla vědoma, jaká rizika by to pro ni neslo.“
„To si určitě uvědomovala.“ Pavel kýval hlavou. „A jsem rád, že je z toho venku. Byly to kamarádky s naší Věrkou, dost jsem na ni myslel, že když se člověk narodí do takovéhle rodiny, že už taky nemá moc volbu.“
„Souhlas. Učí jazyky na nějaké střední škole v Mostě, opravdu se snaží. Nevidím v ní nebezpečí pro společnost. Naopak mám zprávy z místního okrsku, že jim poskytla videozáznam z mobilu, když nachytala nějakého školního dealera v akci.“
„Má to nakoukaný, takovýho jedince pozná i poslepu a když to někdo strká dětem ve škole, tak ji to asi pěkně vytáčí. A jakpak to vypadá s ostatními?“
„Tak za Lízlera vám můžu jen poděkovat. Ty jeho fotky s baseballovou pálkou u vás před domem, pár minut před voláním záchranky, to byl poklad k nezaplacení. Ta paní, co volala záchranku ho bezpečně poznala. Vzhledem k tomu, že věděl, že mu z toho vašeho napadení hrozí opravdu vážné obvinění, tak sypal informace horem dolem, včetně kompletně archivované sms korespondence s Krízlem.
Horší to je s Macháněm. Sice mám poměrně pádné podklady pro tu vraždu profesora Varvařovského - pan Patera mi poradil koho kontaktovat jako svědky v té betonářské firmě, takže bychom i věděli, kde zhruba kopat, ale je to v tak nepříhodném místě, že by to znamenalo tak vysoké finanční náklady, že shora není vůle do toho jít.“
„On už Jindra asi nemá žádný příbuzný, který by na to tlačili, že?“
„No ano. A s kapitánem Čermákem to vypadá podobně. Pan Patera říkal, že na Macháňův příkaz měl být plot pod proudem, ale že to pouštěl, jen když věděl, že si to jde Macháň zkontrolovat.“
„Tomu bych věřil, Patera byl stará spolehlivá Kulhánkovic garda, žádnej poděs. Myslím, že nebejt toho, co věděl o Vářově smrti, tak by ten příkaz nerespektoval vůbec, takhle si prostě nedovolil neposlechnout. Právě ten nekorigovatelnej hloupej Macháň byl tehdy jeho důvod, proč se mnou byl ochotnej spolupracovat. Dal mi echo, když se měnil dodavatel.“ Pavel se opřel v židli a po odmlce pokračoval. „Stejně to byl teda pech. Dost možná, že kdybysme tam s Honzou lezli o pár minut dřív, tak si mohl tady dávat řizky s náma.“
„Je to smutný, ale asi to tak mělo být. Kdyby nebylo místo na vraždách, tak bych tam nedostal svého člověka a asi by se to celé nehnulo.“ Po chvíli Vacek trochu odlehčil situaci. „Jediné vážné mínus tohohle případu je to, že jsem přišel o nejlepšího člověka na práci v utajení.“
„Ferda už je v tuhle chvíli stejně provařenej,“ usmál se Pavel.
„Asi ano," povzdechl Vacek, „už to byla jeho druhá podobná akce, tak ho zná půlka republiky. A myslím, že tu bude na vraždách k užitku.“
„Taky si myslím,“ odpověděl Pavel. „Překvapuje mě, jak hodně toho mají s Honzou společnýho, určitě by si rozuměli. Prej jim Krízl v té své definitivní zblázněnosti nádával oběma.“ Pavel se odmlčel, vzpomněl si na zvláštní zážitek, jak mu tehdy Honzova máma řekla, kde se schází Krízl se Simonou. Jak moc se ten Krízlův stav mohl tomuhle podobat? Tohle zrovna Vackovi vyprávět nebude... Natáhl ruku po hrnku a vybral komentář z jiného ranku. „Ale docela to vypadá, že má Ferda větší štěstí na ženský než Honza. A to mu fakt přeju, Eva je moc fajn. Starají se o mne, jak o vlastního.“
„Nedivil bych se, kdyby vás co nevidět zaměstnali jako hlídacího dědečka.“
„Takový mimino by byla asi dost akční sledovačka,“ rozesmál se Pavel. „To bych se měl tý rehabilitaci asi věnovat opravdu vážně.“