DMD 2022

Komisař šel s Alice Avrilovou, a viděl ženskou přesnou popisu paní Toddové, tak ji s Avrilovou zase začal honit, a chytil ji. Zeptal se: "Jste Eliza Dunnová?"
Žena odpověděla: Ano, jsem."
"Paní Toddová o Vás měla strach," řekl jí komisař Laurence.
"Strach? Ona nedostala můj dopis?"
"Jaký dopis?"
"Napsala jsem paní Toddové, že dávám výpověď. Dostala jsem dopis od pana Moreaua, že jsem zdědila po matce vilu v Austrálii za půl milionu franků. A potvrdil mi to i notář, pan Francois Delacroix."
"Aha. Děkujeme, paní Dunnová."
"Takže je s případem šmitec?" zeptala se Avrilová.
"Ano. I s Vaším novinovým článkem."

"Mám pocit, že jsme udělali chybu," poznamenal Kenobi.
"Můžeš to upřesnit?" zeptala se Gwen.
"No dovol, copak já dělám tolik chyb?"
Gwen pozvedla skepticky obočí a nadechla se, čímž Mistra uvedla do ještě větší deprese.
"Chceš to abecedně nebo chronologicky?"
"Gwen, nech toho, prosím."
"Dobře, dobře. A co teda je ta tvoje chyba maximálně jednou za deset let?"
"Ahsoka. Anakin na ni má špatný vliv, ty na ni máš špatný vliv, chová se čím dál... jako vy."
"No co, je ve vývoji, ovšemže přebírá chování okolních... organismů."
"Ve vývoji?"
"Jo... a taky ve vývinu, měli byste jí objednat nový šaty."

Sebranka v přístavní krčmě vypadala působivě. Kuchař, sporý snědý chlápek s vykulenýma očima, přešlapoval a nervózně si přitom pohrával se sekáčkem. Pak tu byl ještě ten blondýn. S modrobílým šátkem a skandinávským přízvukem a úsměvem lesní víly. Afričan s laskavým kulatým obličejem trval na tom, že nastoupí jedině s kamarádem - mlčenlivým vousáčem, co vypadal kapku nastydle. Nejzajímavěji a zároveň nejdivněji vypadal budoucí kormidelník - hubený pověrčivý Skot, duchem napůl mimo a s pohledem upřeným do tajemných dálav.
Stede Bonnet už nemohl být šťastnější. Měl loď. Měl posádku. Vždyť už byl prakticky PIRÁT.
Tak dobře... ve vývinu. Ale hodlal na tom zapracovat.

"Tak se na to podívej," spustil tatínek svou zase jednu poučnou rozpravu mezi námi "ty dva konce propojíš, sem a sem, a pak spájíš a pak to musíš zaizolovat, protože jinak by ti to co?"
Eeé? zračilo se v mých dětských očích.
"By ti to probíjelo. Tak. A teď už si jen dole natáhneš očko na tu pacičku - abys tomu rozuměla i ty - a co?"
Aaá stoupalo mé napjaté očekávání.
"A bude ti to svítit. Tak!"
"A tati?"
"Copak, broučku?"
"A proč já nemohu mít svíčku jako ostatní děti?"
"Protože jsi dcera elekrikářova, jasný. A konec řečí, hybaj na průvod!"

Než dozněl řev zvonců a šmytce dohladily struny, chtěl vědět trojí, dvojí seznal: Zhynul Daniel z vlastní vůle, nebo pomocnou ruku podala drahá polovička? Byl on, Vilém, pro Helenu kořistí, kratochvílí, příležitostným povyražením? Žije ještě Dahua Serpens?
Madam Šťastnou zradil houslista, kterého si nabrnkla; za výmaz superpotkana zazpíval, až drbny bledly závistí. Ptáček v hrsti poslušným nástrojem spravedlnosti, utopiv milou v mlýně u Božího Daru.
Helena tvrdší oříšek, ale i ten rozlouskl: vzal si ji, k vráně usednuv.
Jak blahobytněl, zaprodán, chcípl i šváb na mozku a brouk v hlavě, alias Dahua.
A tehdy v dálce zahoukalo a Vilém zakopl.

Ten odpal ramenem se povedl. Míč prolétl pravým kruhem nad hřištěm.
Kapitán protihráčů na to odpověděl sebejistým pohybem boků, při kterém se divákům zatajil dech. Míč vzlétl k obloze jako slunce, které symbolizoval. Spoluhráč ho loktem poslal k levému kruhu. Nechybělo moc a vyrovnal by zápas.
Davy šílely.
Míč se odrazil od posvátného reliéfu, na kterém byl vyobrazený osud, který čekal kapitána poraženého týmu. Velká pocta, samozřejmě, ale taky motivace.
Nakonec kapitán hostů triumfálně zvedl ruce nad hlavu a otočil se k odchodu a oslavám.
Vtom mu zastoupil cestu velekněz a přátelsky mu sdělil: „U nás ovšem obětujeme kapitána vítězů.“

Po hlavě se vrhnul na Křížový výslech, který začal slovy „To za mých mladých let se vyslýchalo lépe a důkladněji.“
Bublina a Červík na dubu věděli, že jsou Místa kde se nechceš probudit. A spolu už vůbec ne.
„Nehodí se používat Přísloví, když se jeden věnuje Mravenčí práci, zatímco jiní V rouše Evině zajdou Dál než jsme chtěli,“ poučili ho a on si dal říct.
„Neboj se rozkvést,“ pravil Zrzavec a nemyslel při tom na možné následky.
„Na hranici!“ skandoval dav a Největší fanynka o tom pořídila podrobný Deníkový záznam. „Není to málo?“ zeptal se a pokračoval „Kde jenom ty kytky jsou?“ Chtěl, aby zápis doplnila.
Záblesk v hlavě Módního experta měl za následek Čtyři strofy katastrofy. Naštěstí jen čtyři.
Hlasy z hlubin nechtěly, aby je nechal Na holičkách, ale on raději odešel.
Chtíč hnal Povinnou postavu dál a dál a nakonec ji donutil, aby vstala Jako fénix z popela.
Denní chléb prý sežrala Šelma, povídalo se. Kolovrátek se postaral o to, že se z tvrzení stala Pravda, která se dostala až K pramenům.
Co mi visí doma? Netopýr Ve vývinu.
Když napsal Sportovní drabble, zvolal: „Nikdy nepřestanu drabblit, nikdy! Budu psát dál! A šmitec!“
Kéž i my drabblíme dál!

Připravím se na startu a celkem se za ten hospodský výlet proklínám. Tradiční klání v magickém překážkovém běhu totiž vychází právě na ráno s kocovinou.
"Připravit ke startu, pozor, teď!"
Vyrazím celkem zpomaleně, ale můj soupeř v prvním kole má problém hned s první překážkou, bažinou. Já ne.
Další překážkou prostě proběhnu, oheň mi nic neudělá.
Menší tornádo je trochu problém a pocuchá mě. Vzdáleně slyším, jak Tichá sakruje. Letos na ni padla časomíra.
Běh není moje silná stránka, ale mám pocit, že letím. Za chvíli budu v cíli, poslední překážka je nadosah. A sakra. Je to doprdele vážně golem?!

Poslední kapka dopadla a týdny urážení se přetavily v jediný okamžik nezřízeného vzteku.
„Je voulais pas...“ vyklouzlo mu ze rtů, když se Stefanović sesul k zemi. Cestou to vzal o hranu stolu, z hlavy mu pomalu tekl pramínek krve.
Vyběhl na chodbu, drapl prvního lékaře a poslal ho za bezvládným sekundářem. Sám vystřelil ven. Tohle byl konec, Vídeň se změnila v nepřátelské území.
Venku se nadechl čerstvého vzduchu a pomyslel na Karoline. Mají schůzku u šelem. Miluje ho, dá mu peníze na cestu. Nenechá ho na holičkách!

Antoine Roche odejde ještě téhož dne a Linu Sternbachovou (nerad) vezme s sebou.

"So hey..." The man called Bruce was looking at her curiously. She was used to being intimidating, as a Valkyrie, but that had been a long time ago.

"What?" She'd gotten out of the habit of politeness.

"Thor said he was nearly 1500 years old. And you're... older than him?"

She smiled. "Do I look it?"

"No, that's the thing. When do your people, uh... mature?"

"Men?" She snorted. "Never." And he laughed. She could come to like him. "At around 1000 years old."

"Okay..."

"Loki is 1053. Barely of legal marrying age."

Bruce smiled, sadly. "That... explains a lot."