DMD 2016

"Prečo sa o ne tak staráte? Ľudia si vytrpeli dosť, potrebujú... "
"Potrebujú vieru."
"A tú im dajú zvony?"
"Až priletia a až sa rozoznejú."
"Budú len zvolávať ľudí do chrámu."
"Tam ľudia nachádzajú nádej."
"Sotva majú čo jesť! Ich domovy boli zničené, rodiny sa rozpadli."
"Preto potrebujú vieru."
"Majú snáď žiadať o zázrak? Nezmysel."
"Majú si uvedomiť, že nie je všetko stratené."
"Nie je?"
"Môžu smútiť. Uvedomia si ale, že niečo zostáva, že niečo sa nemení a že majú na čom stavať. Budú mať silu vstať a ísť."
"A čo to zostáva, nemení sa?"
"Ľudský život, synu. Je stále rovnaký."

- Zázrak!
- Kdybyste alespoň neužíval lehkomyslně teologických výrazů, bolí mě to.
- Drabble je můj osud.
Drabble je můj osud.
Drabble je všecko, co neznal jsem dosud.
Drabble je první i poslední můj hřích,
nepoznat Drabble, nemiloval bych.
Drabble je motýl. Drabble je včela.
Drabble je růže, vhozená do kostela.
Drabble je všecko, co neztratí svůj pel.
Drabble je rozum, který mi uletěl!
Drabble je dítě, Drabble je stoslovná kráska.
Drabble je první i poslední má láska.
Drabble, ach Drabble, Drabble proti nečasu!
Drabble je moje umřít pro krásu…
- Drabble je všechno, co chcete v dubnu?
- Byť proto nespím a týdny blbnu!

Včera mi zavolala maminka, aby popřála pěkné svátky. Během hovoru jsem po očku projížděla facebook. Tuhle velikonoční přání, tamhle velikonoční přání. Samý beránek, vajíčko, tuhle létající zvony. Mezi výměnou přání a informací o letošních vajíčkách (barvených v cibuli), se hovor sklonil na dnešní den. Jaké že to mám plány na Velikonoce.
Úklid.
"A to si ani beránka nekoupíš?"
Beránek se mi po jednom dni přejí a pak skončí v koši.
Velikonoce pro mě jsou prostě trochu jiným svátkem. Svátkem, kdy si dělám čisto v pokoji i v duši. Den jarního úklidu.
Jak tak mydlím okna, dolehne na byt zvuk zvonů.

V inzerátu stálo, že je chlapík k světu,
schůzku tenkrát měli v parku na Stromovce,
nežli mu stihla říct úvodní větu,
omráčil ji vizuálem ostříhané ovce.
Tvrdil, že je za vodou,
vážně nelhal? Kruci?!
Pod mostem jen náhodou,
běhaj čtyři kluci.
Nožičky do X mu náramě sluší,
postavou malý však duchem je král,
taky mu úžasně odstávaj uši,
prostě se sezdali, nač čekat dál.
Dřív nežli zvony se vrátily z Říma,
nevěsta pod čepcem konečně byla,
bezďáčka opustil kašel a rýma,
i láska slepá je obrovská síla.
A tak si maminka tatínka vybrala,
tak už jí odpusťte, že trošku šilhala.

Když jejich kapitáni odešli, seběhli se francouzští dráčci do kroužku a začali dělat to, co draci vždy dělají, když je jich více na jednom místě. Drbat.
"Slyšel jsem, že prý maj Briti nového draka! Těžkou váhu!"
"Kde by ho prosím tě vzali?"
"Já ho viděl, já ho viděl!" volal s nadšením jeden z kurýrních draků. "Takový druh určitě neznáte, celý černý, obrovský, a chrlí létající zvony!"
Ostatní draci na něj zmateně pohlédli.
"No, on když přiletí a zakřičí, to je jak všechny zvony najednou! Hrooooozný zvuk!"
"Takže má hodně hlasitý jekot?"
"Tak hlasitý, až se dřevo bortí a dělají vlny!"

To je nespravedlivé, mudroval Mach, všechny zvony v Římě, a Šebestová řekla, kvůli tomu nemusíš koukat, jako by ti uletěly včely, a Mach řekl, zvony, ne včely, popadl sluchátko a povídal, prosím, já bych chtěl, aby zvony přiletěly sem, načež se sluchátko zeptalo, všechny? a Mach plácl, jasně! Šebestová se podívala z okna, žádné zvony neviděla, jenom Horáčka s Pažoutem, jak jdou ulicí, pak se obloha zatáhla, ozvalo se bimbání a cinkání a dunění, zvony se tlačily na okna, kroužily nad střechou, tisíce a stovky zvonů, zvonků a zvonečků, a Šebestová ječela, Machu, ty jsi úplnej šílenec, dělej něco, a Mach křičel do sluchátka, jenže sluchátko řeklo, co prosím, já vás vůbec neslyším, hrozně vám to tam zvoní, jeden zvon už rozbil okno, další se tlačily za ním, bylo to prostě příšerné, najednou se rozlétly dveře a Pažout zařval, co to tu provádíte, Mach a Šebestová otvírali pusy, ale slyšet nebylo nic, takže se Pažout radši zmocnil sluchátka a zvolal, ZVONY! PRYČ! HNED! A sluchátko řeklo, skvělé, teď vás slyším výborně, zvony odletěly a bylo ticho, a Pažout do toho ticha zavrčel, takový kníkání hubenýho brejlouna nic nevyřeší, a Mach řekl, Pažoute, zachránil jsi situaci, ale toho brejlouna si vyprošuju!

Pozoroval kraj.
Pole a luka, v dáli hradbu lesa.
Ticho...
Patřilo k tomuto času, k zamyšlení a k modlitbě.
S jarem chvátala naděje, o to větší, že bylo první po Velké válce.
Zaváhal, když zaslechl kroky.
Sejít dolů?
Zůstat?
Těžko by našel vhodnější místo.
"Jdeš ztěžka bratře poručíku," převaloval na jazyku nezvyklé oslovení. "Takže nevezeš."
Prošedivělý poručík Italských legií neodpověděl.
Nechtěl plýtvat slovy v prázdné zvonici.
Nevezl.
"Teď už mě trápí jediné," řekl farář unaveně. "Že z našeho zvonu nadělali děla. Že zabíjel..."
Legionář mu podal láhev vína a trochu trpce se usmál.
"To jediné, pane faráři, vás trápit nemusí."

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či sa na ďalší mesiac chystáš.
- Jáj, starý môj, nechystám. Nechce sa mi.
- Pištík môj, ale toto by si nám urobil?
- A to akože komu?
- No ako komu? Ľudu predsa! Všetkým, čo tu naše príhody čítajú.
- A čože ma je po ľude, keď aj tak sa do výberov nedostaneme?
- Jáj, Pištík môj, to nie je len o výberoch. Sledovanosť treba. Veď vieš, že bez toho nám predseda ovečke nekúpi.
- Ale aspoň je ticho. Celô leto to tu bľačalo a zvoncami zvonilo. Aj to krepô psisko pred nimi nakoniec do hory zdrhlo.
- Ale oštiepke a guláš by si jedol. A bez ovečiek to veru nebude. A ak predseda salaš zruší, ťažké časy nastanú.
- Pravdu vravíš Jarík môj. To radšej aj to bľačanie prežijem. Ale zvonce by sme im už dávať nemuseli.
- Kľud, Pištík môj, zvonce nebudú. Veď vieš, že všetky rozobral malý Dodo. Vraj sa v krčme vsadil, že na Valentína bude mať zo všetkých najviac srdcí. Ale aj tak nevyhral, Anča si karty kúpila. Predseda síce nové zvonce objednal, ale kým sem z Číny doletia, tak už zasa budeme bez ovečiek.

(slyšíš útržek cizí konverzace)
>... a kdyby se to podařilo? Kdybychom se jednou vrátili na povrch?
>>To se nestane. Předpovědi, jak se podzemí opět vyprázdní, jsou přinejlepším naivní řeči snílků. A pokud jsou pravdivé, bojím se, že neznamenají nic dobrého. Legendy slibují, že odejdeme, ale neříkají kam.
>Král se přece snaží hledat způsob, jak nás zachránit. Až se to povede, znovu zažijeme oblohu nad hlavou! A pak...
>>Asgore truchlí, žije v iluzích. Proč se tam vlastně chce vrátit? Kvůli svobodě? Nebo pro válku?

Echo-květina dopovídala. Cítíš příliv odhodlání. Květiny v tomto světě ztratily naději, ale temné období se chýlí ke konci.

Domovní zvonek se ostře rozdrnčel.
Vytrhl z dřímoty starou paní. Lekla se.
Už zas?
Namáhavě vstala z křesla, navyklým pohybem hmátla po holi a štrachala se ke dveřím. Pekelné řinčení zvonku zmlklo, teprve když zasunula klíč do zámku.
Na ulici nikdo. Ale za nejbližším rohem zmizely dva rozšklebené klukovské obličeje.
Darebáci nevynechali jedinou příležitost ztrpčit jí život.
Zuřivě za nimi zahrozila holí.
Vzdálený výbuch smíchu přehlušil tiché kletby drcené bezzubými dásněmi.
Druhý den zvonek tichounce cinkl a dost.
Paní blaženě vychutnávala ticho.
Už bude klid, s vyzváněním je konec.
Tamtěch dvou nových holubů si nikdo nevšimne.
Kdo by je počítal.