Letmé setkání

Netrpělivě postává na rohu ulice a čeká na tu, která jí předá moc, voní bílou kávou a babiččinými buchtami, když ji lehce líbne na tvář. Pak jde městem, pomalu a líně, zlatí den, zvoní v tramvajích, miminko v kočárku polechtá a sama se zasměje. Popostrčí milence na zastávce, prohřeje vodu na koupališti, a pak už jen je: v tajícím eskymu, v rozteklém asfaltu, ve spánku beze snů...
Když později uvidí přicházet frajírka bez košile, s cigaretkou a smyslným úsměvem, pobaveně se rozesměje, a pak se nechá obejmout.
A Horké letní odpoledne tančí s Žhavou nocí smyslné tango nad prejzovými střechami.