DMD 2024

Z úvah mi vyšla Monika. Míla by na takovou ránu neměla fyzičku. A ta hádka o prachy, když jsme poprvé přicházeli k Havlíkovic domu. Nevěděla, kam je Lukáš schoval. S tímhle závěrem jsem vyrazil za Ferdou.

Lukáš nespolupracoval a kluci nevěděli, co s ním. Ve výslechovce byl i naprosto nešťastnej Tonda: „Lukáš to určitě neudělal, on by mi to neudělal!“

Řekl jsem mu výsledek své dedukce. „Teď musíš Lukáše přesvědčit, aby řekl, co ví, jinak z toho Aleše nedostaneme. A kdo se bude starat o Toníka, když v base skončí všichni tři? Přece seš jeho táta, tak se trochu snaž!“

Lukáše sebrali, Tonik zůstal s mámou. Bibinka šel obhlídnout svůj rybník a Tonda někam zmizel.
Seděl jsem na stromě a snažil se srovnat si myšlenky.
Lukáš a Aleš, jeden průšvihy vyrábí a druhej je žehlí? To by asi šlo.
Vzal by Aleš na sebe vykrádačku za Lukáše? Aby Toník nebyl bez táty? Ale jo, to bych si představit dokázal.
Hodil by Lukáš na bráchu vraždu? Vzít si jeho oblečení a boty, jeho hasák v rukavicích? A pak schovat prachy do společné schovky z dětství? Tam by to přece Aleš našel. To mi vůbec nesedělo.

Tak nám zbývá – Monika nebo Míla.

Když uslyšel policejní sirény, skláněl se nad nádobkou s pařící se tekutinou a pipetou přidával jakousi chemikálii. Pokrčil obočí. Za hodinu třetí auto. Co se to venku děje?
Když odložil pipetu, byl spokojen. Roztoky v bankách potichu bublaly, látky se pomalu míchaly.
Čekal už jen na poslední surovinu. Nedávno po ni poslal nového asistenta, ale ještě se neukázal.
„Kde jsi byl?!“ skříkl na něj, když se konečně ukázal.
„Promiňte, pane. Chvíli mi to trvalo.“
Nádobka s ledem, kterou od asistenta převzal, byla lepkavá od krve. Při pohledu dovnitř ztuhl.
„Když jsem řekl: 'Dones čerstvé kusy babského ucha', myslel jsem šalvěj!“

„Takže jaks to říkala, Snape je Harryho matka?“ ptá se San, která dotyčné dílko* nečetla.
„Jasně, skrz mnoholičnej lektvar,“ zkazí jí iluze Gwen. „Žádnej slash.“
„Nebuďmež troškaři,“ vezmu si slovo. „Proč jen matka, že...“
„Prosimtě a co ještě, matka, učitel, pojišťovací agent?“
„Tak si představte, jo, že Snape v záchvatu pudu sebezáchovy bere obraceč času, pink, jsme před lety, hele Lily, no to je láska, opravdová, vypadá vážně dobře, ale nějak moc se baví s Potterem, není problém, bims ho do hlavy, tudle je křoví a po kapsách běžně nosím mnoholičnej lektvar... zase...“
„Takže Snape...“
„Je nakonec i Harryho otec.“

Mám ho rád. I když nechce vyprávět o tom, jak bojoval s Rebely. Učí mě chytat ryby a když nechtějí brát, kreslí mi do písku matematické úlohy. Je taky hodný na mámu. Chová ji na klíně, když pláče. Máma stejně utěšuje mě, když mě něco bolí, ale myslím, že otci bych to říkat neměl.
Otce mám taky rád. Na mámu není zlý, ale když pláče, nedělá nikdy nic. Naučil mě jezdit na koni a podestýlat kravám. Vypráví mi o zemi, ptácích a zvířatech. S radosí a pýchou se spolu staráme o růže.
Ty nejkrásnější nosím s mámou na tátův hrob.

Plukovník Connely pokrčil nos. Piesok. Všade iba piesok. Aspoňže oáza nebola ďaleko.
Žena za ním plakala.
„Nebojte sa, pani, vašu dcéru nájdeme.“
Nebol presvedčivý. Ubehli už hodiny a opatrovateľka, ktorá ju sprevádzala, mu toho veľa nepovedala.
„Tu zmizla,“ ukázala prstom, keď dorazili.
Priviedli policajného psa. Čoskoro mal stopu.
Plukovník sa zohol a z piesku vylovil farebnú gumičku.
Vzápätí spozoroval slabé zvyšky šľapají. Viedli k vysokej palme.
„Potlčená. Dievča sa bránilo.“
Zacítil benzín. „Bingo!“ Stopy kolies.

„K zemi!“
Plukovník vo vysielačke počul, ako kukláči vtrhli do domu. Po chvíli prišiel výstrel.

„Mama!“
Dievčatko pribehlo k autu a skočilo mame do náručia.

"Tady bych to upích," ukázal Bennar.
Prostor byl částečně stíněn stromem, tráva byla nízká, povrch poměrně rovný. Po vybalení nadměrného množství zahradního nábytku mohl piknik začít.
Kluci jedli, chvílemi se pošťuchovali, pak zase jedli...
"Dobrý den," ozval se tenký hlásek.
U kraje deky stálo dítě přibližně sedmileté.
"Dobrej," řekla Gwen.
"Krásně vám to tu voní. Dal bych vám svoji sušenku za to vonící."
Obchod byl uzavřen. Sušenka byla dobrá.
Ne tak dobrá byla reakce otce (zřejmě) onoho děcka.
"Co jste mu to dali? Taková ohavná, syntetická strava! Hulváti! Technokrati!"
Otec odkráčel.
"Trhni si, bydlenko," zamumlal Thon a shltl poslední amaroun.

„Ako sa darí pacientovi?“ opýtal sa Dr. Strážaj, keď vošiel do sálu.
Muž vo vysokom sklenom valci nejavil známky vedomia. Hadičkami, ktoré mu ovíjali polovicu tela, prúdila akási zelená tekutina.
Sestra zbežne pozrela na monitor. „Všetko v norme. Pokračujeme v detoxikačnej procedúre. Organizmus sa postupne zbavuje následkov nekvalitného životného štýlu.“
„Pre istotu zvýšte prísun minerálov. A nezabudnite na pravidelné ožarovanie slnečným svetlom. Keď si náš pacient zaplatil kompletnú biokúru, tak ju aj dostane.“
„Áno, pane.“
„Má rodinu?“
„Podľa dokumentácie – manželku a tri deti.“
„Iste budú spokojní. Keď im ho vrátime, môžu ho volať bioocko. Len dúfam, že prehodnotí svoju životosprávu.“

"Tento výrobek, náš produkt, byl vyroben podle zásad ekologického zemědělství. Když přijde na věc, je zcela recyklovatelný a bez žádných poplatků navíc," řekl obchodník hrdě.
Žena se zamyslela. "Je dokonalý, vidím, že všechny proporce jsou udělány podle mých poznámek a kritérií..."
"Viďte, slečno!"
"Ale bude dobrým otcem pro mé dítě... a pro mě manželem?"
"Ach, vidím, že máte obavy. Nebojte, to je normální. Mnoho zákazníků pochybuje, ale mohu vás ujistit, že nahrané vědomí splní vaše očekávání. V nejhorším případě, vaší nespokojenosti, nám ho bez žádné úhrady zase vratíte."
"Dobrá, aktivujte ho."
Biootec se probudil. "Má ženo, jsem tu pro tebe."

Rosie jsou čtyři, když poprvé zkoumá záhadu jménem Sherlock.
Začne, jak ji sám učil, u toho, co už ví.
Tak hlavně - ví, co o Sherlockovi říká táta.
Sherlock je idiot. Jeho idiot. Sherlock je génius. Sherlock je blázen bez pudu sebezáchovy, biologický hazard, nezodpovědné individuum a postrach Londýna. Rosie si není jistá, co z toho je dobře a co ne. Možná, že táta to taky neví.
Rosie o záhadách mluví ráda. Lucy ze školky si myslí, že je Sherlock jako její taťka. Paní učitelka si myslí, že je zmatená.
„Měli byste to s ní probrat...“
***
„Rosie, kdo je Sherlock?“
„Rodina?“