DMD 2024

Poslední porci čokolády uloví Adam. Posadí se k nám.
Na stole leží seznam jmen. Většina přeškrtnutá, mezi nimi moje. U zbylých poznámky „vězení“, „psychiatrie“ nebo křížek. Přeškrtnuté otazníky. Nepřeškrtnutý u jména Marek Přibyl. Poznámka „potvrzení totožnosti nemožné“.
„Co je to?“
„Seznam čarodějů s empatickým nadáním. Jen takoví umí vytvořit telepatickou pojistku vázanou na emoce. UBRM je monitoruje jako rizikové osoby.“
„Je tam Nora.“
„Ji taky.“
Proto jsem se dostala takovým fofrem na první místo stínařské pátračky. Vedou si na mě složku přes dvacet let.
„Budou mě sledovat až do smrti, že?“ Pak mi to dojde. „Fajermon chtěl pryč. Od nich.“

„Ještě se trochu projdeme,“ navrhne Evžen.
Bořek už by se nejradši viděl v posteli, ale poslechne. V družném mlčení vykročí do vlahé noci.
Odpolední frenetický dav zmizel.
Město vydechlo. Pod novými fasádami procitlo věkovité kouzlo. Co všechno už ty domy viděly, kolik hrůzy, bolesti a vášní, zoufalství i radostí.
Bořek vnímá, jak magický duch prastarého města spolu s ním vstřebává smutek nad smrtí krásné a proradné Elvíry, rozmělňuje krvavé drama. Smrtelnou úzkost a pocit zmaru jemně zastírá hřejivý pocit sounáležitosti. Jeho vlastní příběh se proplétá s dávnou historií, vzpomínka nezanikne, dokud tu budou tyhle domy stát, vybledlá, matná, ale trvalá.

James se domů vrátil dřív a zamyšlen.
„Mluví o mě jako o biootci,“ spustil a sáhl po flašce vodky.
Narcissa zvedla jediné obočí. Nehádal se. Nalil jim whiskey.
„Mám službu,“ odmítl Draco, toho času na návštěvě.
„Otec! To jsem!“ čílil se James. „Od čtyř do jedenácti jsem se o něj staral skoro sám. A najednou mě degraduje na dárce spermatu?“
Narcissa se na něj povzbudivě usmála. Jeho pohled plný potutelnosti ale mířil k Dracovi.
„Jsem pro každou pomstu, Jamesi, ale já svého biootce vidím každý den. Kdyby se doslechl, že ti říkám tati, poštval by na mě celou portrétní galerii.“

Převiňme pásku záznamu zpět. Vesmír se bude smršťovat, hvězdy mládnout a rozpadat se do molekulárních mračen, chemických prvků bude ubývat, až nakonec zůstane jen vodík a trochu helia, co zbyly z počáteční vřavy mezi hmotou a antihmotou, která se vzápětí odehraje pozpátku a zanechá po sobě kouli světla, hmoty, a antihmoty, která se smrští do jediného, superhorkého bodu, vznášejícího se uprostřed ničeho. Tady zastavíme převíjení a stiskneme "play".

Nějakou dobu se neděje nic, dokud nenastane okamžik, který každý vnímá jinak.

- Komprimace desetirozměrného stabilního prostoru na čtyři rozměry?

- Kvantové přepnutí časoprostoru?

- Dotyk nadvesmírné entity?

Není to nakonec jedno? Zbytek je historie.

Částečně za to mohl fakt, že Mikeše jsme si nepřivezli, nastěhoval se k nám sám.
Pak tu je skutečnost, že ten kocour je Osobnost. Osobnost prostě nemůžete šoupnout do přepravky a odvést veterináři, aby mu ušmikl rodinné stříbro.
Dále, klubovna je hluboko v lesích. Široko daleko žádné stavení, natož stavení s plodnou kočičí populací.
Zkrátka, nějak jsme v tomto ohledu zaspali.
Probuzení bylo náhlé a nečekané. Nenápadně se přitoulala Nevěsta. Nebo ji Mikeš tajně přivedl. Nevíme. Prostě se jednoho dne předseda probudil a na peřině vedle sebe našel cizí želvovinovou kočku s třemi čerstvými koťaty. A Mikeše hrdě stojícího stráž.

Zvonění zvonku neustále pokračovalo. Přidal se mocný hlas z megafonu.
"Hygienická stanice, opusťte prostory domu, došlu k úniku radiace. Provádíme záchranu obyvatel."

Edík vrátil dívce roubík a se slovem "Tiše!" odešel z místnosti.

Po chvíli Ell uslyšela tupou ránu a opatrné kroky postupující do místnosti.
Napjatě čekala, kdo se objeví. Nemohla zažít větší radost než poznat Alexe v doprovodu dalších dvou těžkooděnců.

"Jak? To? Že ty, tu? A tak rychle?" Koktala poté co jí vyndal roubík.
"Poděkuj Biootci."
"Cože?" Zatvářila se vyděšeně.
"To je název nového vyhledávacího programu. Právě prošel experimentální zátěžovou zkouškou. A uspěl. Podařilo se mu tě najít."

$KH-75 otočil na další stránku katalogu, zatímco se na něj prodejní jednotka zubila zastaralým displayem.

„Já vám nevím. Sice je to teď v módě...“

„Věřte mi, máme výhradně pozitivní recenze! Vy jste z linky, nebo účelový?“

„Z linky.“

„Vidíte, já také! Stroje jako my už si ani neuvědomují, co jim bylo odepřeno normovanou výrobou! Každý přece potřebujeme nějakého mentora!“

„Ti otcové jsou chovaní organicky, nebo klecově?“

„Klecově, pane, za koho mě máte? Skutečný rodič potřebuje co nejvíce podnětů. Mrzáka z klece bych vám ani nenabízel. Organická kvalita!“

„Nu dobrá. Ale s matkou bych počkal. Kolega z práce má špatné zkušenosti.“

„Takže vy tvrdíte, že jste seděli v sále a čekali, až mesijé Pickling začne promítat, nespa?“
„Ano. Otec byl ohromně šťastný, že se mu ten filmový pás podařilo při dražbě získat.“
„E pui? Slyšeli jste zvuky zápasu?“
„Bylo to hrozné. Chtěl jsem se rozeběhnout nahoru, ale v tu chvíli otec propadl oknem promítací kabiny a zřítil se dolů.“
„Oknem promítací kabiny… Tím oknem, které by po vzoru koček nepojalo ani můj knír, natož mě celého? Nečekal jste, že se tam půjdu podívat a že najdu tu zvukovou nahrávku, kterou jste pouštěl? Váš otec byl včera večer už několik hodin mrtvý!“

"...pak se moji rodiče rozvedli a zůstala jsem s mamkou.
Mamka si našla nového přítele a táta novou přítelkyni. Tu teda nesnáším, ale jezdím k nim, protože mi táta dává slušné kapesné a mají bazén.
No a co ty? Nejsi taky z rozvedené rodiny? Viděla jsem tvého tátu a nejsi mu ani trochu podobný. Není to teda nevlastní táta?"

"Ne, není," zamumlal Adam Young a povzdechl si.
Byla sice hezká, ale příšerně vlezlá.
A jak vysvětlíte, že je vaším biologickým otcem samotný Satan?

Asi bude opravdu muset pozvat na rande radši Pepřenku, ta už o něm stejně dávno všechno ví.

Adam se brouzdá rajskou zahradou a nudí se. Jednoho dne zavolá na Boha: "Pane, promiň, ale cítím se osamělý!"
"Adame, na to mám výborné řešení," říká Bůh. "Já pro tebe stvořím ženu."
"Co je to žena?" ptá se Adam.
"Žena bude nejinteligentnější, nejcitlivější, nejstarostlivější a nejkrásnější stvoření. Vycítí každou tvoji náladu a učiní tě šťastným. Její krása bude nadpozemská,“ říká Bůh. „Ale bude tě stát tvou pravou ruku, pravou nohu, pravé oko, pravé ucho a pravé varle."
Adam o tom dlouho přemýšlí a pak se zeptá: "Ehm... a co bych tak mohl dostat za jedno žebro?"
A zbytek je historie...