DMD 2016

„Měl bys jít spát,“ pravila Gwyneth a vyprostila inkoustové pero ze sevření jeho vrásčitých prstů. „Víš, co říkal doktor Klein.“
„Doktor Klein vyslovuje doporučení. Bůh vydává rozkazy.“
Ve světle petrolejky na její rozkošně zestárlé tváři zatančil ironický úsměv.
„A ty ses je teď všechny rozhodl sepsat? Jestli ano, tak máš štěstí, že minuly doby, kdy se slova tesala do kamene.“
Zamyšleně sledoval její kroky do ložnice. Pak se znovu chopil pera.
Daleko nad obzorem začínalo svítat, když s pocitem lehkosti na prsou konečně ulehl.
Věděl, co přijde.
Nebál se.
Obálka nadepsaná Reverendu Rinovi ukrývala vše, co ještě bylo potřeba sdělit.

„Co provádíš?“ zeptal se Myšák.
Sovátko leželo na břiše, nohy pod sebou, jen občas hnulo ocáskem.
„Zen-kačistická poloha splývání. Deset minut nahradí hodinu spánku.“
„Nezkoušej to na vodě,“ zívl Myšák. „Nejsi kachna.“
„Mám snad čas letět k vodě? Večer bude frmol! Budou dopisovat, a teď si ještě vymysleli další téma! O hnátě nějakého hlodavce!“
„Máš něco proti hlodavcům?“ naježil Myšák vousky.
„Kdepak. Jenom jsem strašně unavené.“
„Podívej, až skončíš, dáme si tvoji oblíbenou vegetariánskou večeři...“
„Bude kuře!“ natěšilo se Sovátko.
„A teplé kakao, žádný další kafe!“
„A pak?“
„Půjdeme spát, Sovátko. Je čas si připomenout, jak se to vlastně dělá!“

Naše seznamka je zcela anonymní. Zaručujeme vám, že toho, koho si přes nás najdete, nebudete znát ani po dvaceti letech manželství.
Množství děkovných dopisů:
„Díky vaší seznamce žiji se svým mužem Modrovousem zcela šťastně.“
„Děkuji, seznamko! Zbavil nás sfingy, je mladý a chytrý!“
„Všech šedesát je fajn! Faraon.“
„Super! Nepoznal mne! Támar.“
„Mne taky ne! Myrrha.“
/„Je výborná, ale nemohl bys zkusit ještě jedno žebro?“
„Okamžitě to smaž a předepiš mu monogamii!“
Odpověď: „Vyřídí později kolega.“/ deleted
„Nevím, jak se jmenuje ani jak vypadá, ale strašně ho miluju! Psýché.“
Afrodíté odtrhla svého syna od internetu. „Nemyslíš, že to poněkud přeháníš?“

Barbarella se ladně složila do své plastové spací membrány. Letos nic moc, ale pevně věřila, že příští rok se jí bude dařit šířit lásku lépe.
Severus Snape si zalezl do svého lože. Byl rád, že v něm byl během letošního DMD sám.
Hagrid se přitulil k Olympě. Už v březnu postel vyztužil na větší nosnost.
Azirafal zcela neandělsky chrápal s jednou ze zachráněných knížek z British Library na břiše.
Pracovník ZSZP spokojeně popíjel čaj. 30. duben byl jediným dnem v roce, kdy jeho svěřenci opravdu dodrželi večerku.
Zavařené počítače všech autorů se přesně ve 24,00 samy uvedly do stavu spánku.

Dnes usínáš poprvé.
Svět už ti vnikl do očí a zůstává v jejich koutcích, i když spíš. Snem tě provází desítky barev, doteků a vůní objeveného světa.
Dnes usínáš po sedm a půl tisící. Polštář je mokrý. Budoucnost výhružně blýská očima a ty se na ni nemůžeš ani nechceš dívat. Jen uchopit minulost do dlaně a udržet ji, ale ta se vysmekne a mizí v nenávratnu. "Vrať se!" křičíš nesmyslně.
Dnes usínáš naposledy. Vše utichá. Rozechvěle se necháš pohltit temnotou a doufáš. Doufáš, že tam, kam míříš, už se nic neztratí, o nic nepřijdeš a nic krásného nikdy neskončí.
Prosím.

Geralt a Yennefer chvíli hledí na spící Ciri a pak odchází do vlastní ložnice.
***
Rogan přitiskne Milenu k sobě a rázem spí. Oknem je pozoruje jen Chors.
***
Elánius usíná při čtení Samíkovi. Ten vstane, pečlivě otce přikryje a vleze zpátky do postýlky.
***
Severus s povzdychem ulehá. To byl zase měsíc!
***
Steina trápí noční můry, Jaroš je spíš v bezvědomí. Matěj Barbarič to přehnal s vínem a tráví noc na záchodě.
***
Autor kouká do tmy a vrací postavy zpátky.
Nahoru Terry Pratchettovi.
Na Slovensko Juraji Červenákovi.
Do Polska Andrzeji Sapkowskimu.
Do Anglie J. K. Rowlingové.
Za rok si je zase půjčí.

Učitelé po čtrnácti dnech unavení a dychtiví návratu.
"Večerka prodloužena do jedenácti, ale pak spát! Žádná kanadská noc, jasný?!"
Všichni se vědoucně řehoní, do dvanácti budou ještě řádit, nějaké to pokřikování a návštěvy na pokojích.
On, samojedničkář, si dal budíka na půl třetí.
Povinnost je povinnost, tradice je tradice.
Vyplíží se, potichoučku, strachy sevřený. Schody vržou, jedno patro jde věky. Tady bydlí holky. Neslyšně otevřít, rozsvítit, pomalu zavřít. Bůhví, jestli se vůbec probudí. Žádný úprk, do postele svižněji, ale neprozradit se.
Nikdy se neodhalit, nikdy neodhalen.
Proč to vlastně dělal?
Chtěl zanechat stopu ve svých vzpomínkách.
Učení pomine, strach ne.

"Dál letí jestřáb,
už se tím netrap!"
Dokončila veršovanou pohádku Balfamína.
"A teď spát děcka. Už je čas."
"Néééééé, paní učitelko Míno. Chceme ještě slyšet něco o příhodách jestřába z Oktáva a Kuňky z tůňky," překřikovaly se děti.
"Paní učitelko, vy máte najednou nějaké velké oči," divilo se jedno z dětí.
Quantitatis somno, zašeptala Balfamína.
Rázem byl klid. Děti oddechovaly klidným spánkem.
~
"Já vás obdivuji slečno," zastavila Balfamínu na chodbě jedna ze starších vychovatelek. "Ty vaše pohádky je vždycky uspí. To já bych u nich marně seděla ještě nejméně hodinu a pořád by nespaly."
"To víte, kouzlo osobnosti." Mrkla čarodějka.

Mančinka je nýčko větší, pročež v jednom kuse vykřikuje já sama, já taky a podobně.
„Já sama!“ pravila a vyklopila misku dušené mrkve na kocoura Honzu, jenž úlekem vystřelil na dvůr.
„Já taky!“ dožadovala se, když jsme s klucima odcházeli do biografu.
Pročež jsem jí domlouval dospělým hlasem a ona soustředěně krabatila čelo, asi jako když nás pan Letovský, co je v městečku strážníkem, nabádá k pořádku.
Pročež zalezla do postýlky, a jak usnula, malounko se ze spaní usmívala.
A já vím, na co přitom myslela – že musí rychle vyrůst, aby nám stačila a co nevidět mohla chodit s námi…
***

„Chystáte se plout do Ameriky?“ otázal jsem se, když poslíček odešel.
„Co bych tam dělal?“ Holmes si růžkem palubního lístku zamyšleně poklepával o ret, „je člověk, který zabíjí, vrah?“
„Ovšem!“
„A jsou-li oběťmi jiní vrazi? Vrazi zabíjející rozlet, myšlenky, názory? Vybíjející si na bezbranných obětech vlastní zrůdnost? Ti, kteří vlastními činy křiví ostatní? Nemají takoví být odstraněni? A co se má stát s těmi, kteří je zastavili?“
„Nevypátral jste dosud onu ženskou vražedkyni.“
„Není lepší nechat některé věci prostě odplout?“
„Neodpovídáte mi.“
„Možná proto je spravedlnost slepá. A taky prý nikdy nespí. Na druhou stranu... může občas na chvilku zadřímat.“