11. kapitola: Podráždění

„Jak to, že je Rosmerta stále v čekárně? Proč panu Perkinsovi nikdo nevyměnil infúzi? Kde je karta Verity Malkinové? Pracuje tu vůbec někdo?“
Lily Potterová se proháněla pohotovostí jako vítr a pérovala každého, kdo jí přišel do rány.
„Hagride, urgoval jste laboratoř ohledně jaterních testů paní Polkissové?“
„Jasně, doktorko. Určitě tady každou chvíli budou.“
„Je vám dobře?“
Hagrid se k ní otáčel zády, aby neviděla, jak zarudlé má oči.
„Jasně, jasně. V pohodě.“
„Jestli jste v pohodě, tak zvedněte telefon a koukejte tu laborku seřvat! Grangerová!“
Hermiona, která potichoučku procházela kolem a modlila se, ať si jí doktorka Potterová nevšimne, leknutím upustila karty pacientů a honem je začala sbírat.
„Doktor Black mi před půlhodinou volal, jestli jste z chirurgie utekla dobrovolně nebo jestli jsem vás unesla. Co tu kruci děláte?“
„Já...“
Severus Snape vykročil ze dveří třetí vyšetřovny, prošel recepcí a zamířil na ARO.
Hermioně vyklouzla z prstů hromádka karet, kterou právě posbírala.
Lily se podívala tam kam Hermiona, protočila panenky a plácla se do čela.
„Svatá Marie na nebesích, to se mi snad jenom zdá.“
Grangerová příšerně zrudla.
„Nahoře už bylo všechno hotové, tak jsem přišla pomoct.“
„Ale vy jste praktikantka na chirurgii. Pokud vás sem nepošle váš vedoucí, tak tu nemáte co dělat.“
„Jde jen o pět pacientů.“
„A jde opravdu o ně?“
„Co – co tím naznačujete?“
Lily si povzdechla.
„Změnila byste ráda zaměření? Lákala by vás víc traumatologie? Nebo snad anesteziologie?“
„Chirurgie mi nevyhovuje a já se tím netajím. Je to banda arogantních šovinistických prasat. Myslí si, že zachraňují životy, a přitom jen soutěží mezi sebou. Jdou mi na nervy. Takže ano, odpověď zní ano. Už tam dál nechci ztrácet čas.“
„Hermiono, jestliže to takhle cítíte, můžete požádat o přestup. Nejdřív ze všeho si ale musíte promluvit s doktorem Blackem. Je to vedoucí vaší praxe, má právo to vědět. Až od něj získáte výstupní hodnocení a doporučení, zajděte za primářem oddělení, na které byste ráda přestoupila, a požádejte ho o přidělení místa ve studijním programu. Pokud už není vyčerpaná kapacita pro tento semestr, jistě vám rád vyhoví. A nezapomeňte informovat děkana.“
„Ovšem. Děkuji, doktorko Potterová. Máte už vyčerpanou kapacitu?“
„Co prosím?“
„Na pohotovosti. Máte tu ještě místo?“
„Myslela jsem, že máte v úmyslu...“
„Mezi chirurgií a pohotovostní medicínou jsem se rozhodovala. Anesteziologie byla taky ve hře, ale to teď není... vhodné.“
„Rozumím. Chci říct, myslím, že rozumím. Místo bych pro vás měla. Praktikovala byste pod mým vedením. Vyhovovalo by vám to?“
„Samozřejmě! Bože, to by byla nádhera! Jste báječná, doktorko Potterová, mockrát vám děkuju! Jdu to oznámit doktoru Blackovi.“
„Počkejte!“ zastavila ji Lily, než stačila vystřelit k výtahům. „Co těch pět pacientů?“
„Do oběda jsou hotoví!“ ujistila ji Hermiona a byla tatam.
„Doktorko Potterová, přišly ty jaterní enzymy paní Polkissový!“ zahulákal Hagrid na celý příjem a mával nad hlavou papírem z laboratoře.
„Výborně. Dejte je ke kartě, až se vrátím, tak na ně mrknu.“
„Doktorko Potterová, potřebuju váš podpis na lumbálku!“ křičela na ni Hannah Abbottová, Lily se však ani neohlédla a rázným krokem pokračovala směr ARO.
„Tak moment!“ pokusila se ji zastavit Marietta, když brala za kliku Severusovy kanceláře. „Doktor Snape vás očekává?“
„Vždy,“ odsekla Lily, vešla dovnitř a zabouchla staniční sestře před nosem.
Snape seděl v ušáku a s rukama za hlavou se snažil narovnat si záda.
„Ty spíš s Grangerovou?“
„Co?“
Otočil k ní tvář, na níž se skvěl jeden z nejluxusnějších nechápavých výrazů, jaké kdy viděla.
„Takže ne?“
„Grangerová, to je ta malá, drzá, s předkusem?“
„Vidím, že na tebe dělá dojem.“
Pomalu vstal, promasíroval si ztuhlou šíji a zamířil ke kuchyňskému koutu pro trochu čaje.
„Mám za sebou předávkovanou čtyřiadvacetiletou studentku, čtyřicetiminutový policejní výslech, krátký nekvalitní spánek v křesle a zablokovanou páteř. Takže laskavě odpusť, že nehodlám rozebírat tvé obskurní představy o mém sexuálním životě.“
„Jí ta představa zase tak obskurní nepřijde.“
„Vážně? V tom případě je zřejmě ještě větší cvok, než se povídá.“
„Kdo to o ní povídá?“
„Třetí patro. Čili opak je nejspíš pravdou. Pro řezníky jsme tady dole všichni vyšinutí... Je doma všechno v pořádku?“ změnil znenadání téma a podle jejího rozpačitého úsměvu, který připomínal spíše nervový záškub, tím Lily úplně rozhodil.
„Jistě. Samozřejmě. Proč se ptáš?“
„No, já nevím,“ protáhl. „Vtrhneš sem jako vichřice jen proto, aby ses ujistila, jestli jsem se nezapletl s Grangerovou. Takovou ráži bych očekával, kdyby šlo o havárii školního autobusu, umírající sestru, manžela s golfovou holí v břiše...“
„Haha. Myslíš, že můj zájem je osobní?“
Pomalu upíjel a zkoumavě si ji prohlížel přes hranu hrníčku.
„A není?“
Podrážděně zasupěla a vzala za kliku.
„Šlo mi o tvoji kariéru, blbečku. Ještě pořád jsme přátelé a mrzelo by mě, kdybys odsud musel odejít kvůli něčemu tak zbytečnému, jako je sexuální skandál.“
Ani ho nenechala zareagovat. Práskla za sebou dveřmi, až se otřásly v rámu, a vrátila se na pohotovost.
„Jak to, že tu ještě pořád sedí Rosmerta?“ rozkřikla se na Hagrida. „Už dávno měla být na vyšetřovně! Co dělá Diggory?“
„Krvácející hemeroidy.“
„McLaggen?“
„Děcko s arytmií.“
„Johnsonová?“
„Ta nastupuje až na vodpolední.“
„Podle rozpisu měla mít ranní.“
„Včera v noci volala, že má dopoledne něco urgentního.“
„Ano, to má. Zdejší příjem. Kdo za ni zaskakuje?“
„Harry.“
„Harry je medik. Nemůže přece –“
Z vyšetřovny 3 se ozval hlasitý výbuch, dveře vyletěly z pantů, přistály na stěně chodby a asi dvě vteřiny na nich visel Harry, než tvrdě dopadl na zem. Z místnosti se vyvalila oblaka dýmu. Požární alarm spustil poplach a trysky na stropě začaly chodbu i recepci zkrápět vodou.
„Ahoj, mami,“ pozdravil klidně Harry, zvedl se z podlahy a narovnal si plášť a stetoskop.
„Jsi v pořádku?“
„Já jo. Ale...“
Oba současně vyrazili zkontrolovat pacienta uvnitř.
Na lůžku uprostřed zdemolované vyšetřovny seděl v tureckém sedu vysoký, hubený chlapík v duhové košili, hořčicově žlutých kalhotách a špičatých botách z krokodýlí kůže. Bílé chomáče vlasů mu trčely na všechny strany, hranaté obroučky brýlí měl mírně nakřivo, v očouzené tváři lehce provinilý úsměv.
„Promiňte, nedošlo mi, že tu máte kyslíkové bomby.“
„Pane Lovegoode, jste v pohodě?“ ptal se Harry a okamžitě mu začal prohmatávat hlavu plnou prachu a omítky.
Lily poslechla jeho plíce a změřila mu tlak.
„Co se proboha stalo?“ chtěla vědět.
„Léčivé býlí,“ vysvětlil pan Lovegood a ukázal na dýmku ve svém klíně.
„Vy jste tu kouřil?“
„Chystal jsem se. Zápalka však způsobila...“ Paží opsal široký oblouk kolem vyšetřovacího sálu. „Moc se omlouvám.“
„Harry, ty jsi pana Lovegooda nevaroval, co se může stát?“
„Já to nestihl.“
„Bože. Pane Lovegoode, s čím jste přišel? Jaké máte potíže?“
„Pulsuje mi ve spáncích a cuká mi oko. Je to velmi nepříjemné. Nemohu se soustředit na práci.“
„Takže tepavá bolest ve spáncích –“
„Není to úplně bolest. Je to jen nepříjemné.“
„Dobře. Máte vyšší systolický tlak. 140/75. Berete nějaké léky?“
„Od farmaceutických společností ne.“
„Přírodní léčiva?“
„Piju lektvary, které jsem si přivezl z Ekvádoru.“
„Lektvary?“ Lily zdvihla obočí. S profesionálním klidem přešla Harryho uchechtnutí. „Co ty lektvary obsahují? Jak často a v jakém množství je užíváte?“
„Výluh z třezalky a prskavce před prací, ženšenový nápoj s extraktem z jaguářích jater dvakrát během dne, svařená křídla brhlíka nejmenšího se semeny kakaovníku a listy koky před spaním. Vše po kalíšcích velikosti slepičího vejce.“
Harry se přestal pochechtávat. Lily také zamrzl úsměv. Oba na něj hleděli jako na přízrak.
„A v té fajfce máte co?“ dotazovala se Lily.
„Tabák s orchidejemi a mletými termity.“
„Uděláme toxikologii, jaterní testy, kompletní obraz a glykémii,“ rozhodla a podala panu Lovegoodovi plastový kelímek s víčkem. „Do tohohle se vyčurejte, pošleme to na rozbor.“
„Pane Lovegoode, co děláte za práci?“ zajímalo Harryho.
„Já jsem vědec.“
„Aha. A v jakém oboru?“
„Antropologie a archeologie.“
„Takže cestujete hodně?“
„Ano.“
„Do exotických zemí?“
„Převážně Jižní Amerika. Věnuji se tamnějším indiánským kmenům.“
„Jste očkovaný proti malárii a meningitidě?“
„Při cestování do těchto zemí je očkování povinné, vím o tom.“
„Takže ho máte?“ trval na odpovědi Harry, zatímco Lily sama nabírala krev do zkumavek.
„Já vakcínám nevěřím, doktore. Pokud nevím, co všechno obsahují, přece je do sebe nenechám píchat. Byly zaznamenány případy propuknutí degenerativních onemocnění mozku a změny osobnosti. Co myslíte, že je cílem skupin, které vakcíny propagují, hm?“
„Hmm... Nemáte problém lít do sebe dryáky, které neprocházejí žádnou kontrolou a jejichž účinky na organismus nejsou zmapované, ale očkování proti smrtelným chorobám vám přijde nebezpečné, to je dost zvláštní přístup.“
„Chápu, že jako lékařům vám mé uvažování připadá podivné. Spolupracujete s pojišťovnami, jste pod vlivem farmaceutické lobby. Musíte být na jejich straně, dostáváte od nich peníze.“
„Já zatím od nikoho žádné peníze nedostávám, jsem medik. To, co dělám, dělám z dobroty srdce a touhy pomáhat lidem,“ pousmál se Harry mírně ironicky. „A taky mě za to pustí ke státnicím. Doufám.“
„Když máte na lékaře takový názor, proč jste nás vyhledal?“ chtěla vědět Lily. Odebrané krevní vzorky přelepila štítky, řádně označila a vložila do držáku.
„Správná otázka. Moje dcera Luna na tom trvala. Říkala, že by to klidně mohlo být něco vážného. Třeba aneurysma nebo tumor. Ona taky studuje medicínu. Je moc hodná. Víte, od doby, co jí zemřela matka, má o mě velkou starost.“
„Znám vaši dceru,“ řekl Harry. „Máte pravdu, je moc hodná a udělala dobře, že vás sem poslala. Trpíte závratěmi?“
„Občas se mi zatočí hlava, když udělám prudký pohyb, nic, co by stálo za řeč.“
Harry přikývl, požádal ho, aby se předklonil, prohmatal mu zátylek a krční páteř a opatrně otočil jeho hlavou napravo i nalevo.
„Šíje volná, C páteř pohmatem intaktní. Bolí vás při předklonu hlava?“
„Ne.“
„Co bolesti zad a krku?“
„Ne. Jen pokud dlouho sedím u počítače.“
„Trpíte migrénami?“
„Ne. Hlava mě nikdy příliš netrápila.“
„Nevolnost? Zvracení?“
„Ne. I když počkejte, včera se mi zvedl žaludek nad talířem vařené kapusty.“
„Nemáte ji rád?“
„Zbožňuju ji už od svého dětství.“
„Vážně? Tak to jste pro mě přírodní úkaz. Co brnění nebo necitlivost končetin?“
„Nejsem si vědom.“
„Poruchy vidění?“
„Ne. Prostě mi jen strašně nepříjemně tepou spánky a za okem to tak zvláštně škube.“
„Pane Lovegoode,“ vložila se do zjišťování anamnézy Lily, „jste ve stresu? Říkal jste, že vám zemřela žena.“
„Už je to šestnáct let,“ objasnil. „Nemyslím si, že bych zažíval větší stres než většina lidí. Moje práce je náročná, ale vcelku klidná.“
„To tepání ve spáncích je s největší pravděpodobností způsobeno vysokým krevním tlakem, který mohla vyvolat konzumace vašich speciálních lektvarů. Zkusila bych je na nějaký čas vynechat. Každopádně si ještě počkáme na výsledky laboratoře. Zajděte si prosím na WC a doneste nám vzorek moči.“
Pan Lovegood kývl na srozumněnou, seskočil z lůžka a vydal se zmáčenou chodbou na toalety.
„Možná bychom měli pacienta zkonzultovat s psychiatriem?“ navrhl Harry tlumeným hlasem. „Zdá se mi paranoidní.“
„Myslíš schizofrenik?“
„Schizofrenie je často provázená bolestmi hlavy, můžou se objevovat záškuby.“
„Není agitovaný, nereaguje nepřiměřeně. Harry, každý člověk s výstředními názory nemusí být nutně blázen.“
„Třezalka v tom nápoji mohla působit jako antipsychotikum,“ vedl si svou Harry. „Proto se nemoc projevuje především fyzicky.“
„Fajn,“ kapitulovala Lily. „Chceš k němu přizvat psychiatra? Prosím. Já jdu zavolat údržbu, ať to sem přijde dát dohromady. A vysvětli panu Lovegoodovi, že má od nás čekat pokutu za porušení zákazu kouření a fakturu za vzniklé škody. Odhaduju to na takových 5000 liber.“
„Ehm. Mám mu to sdělit před nebo po návštěvě psychiatra? Možná by to mohlo mít dopad na jeho příčetnost.“
„Obávám se, že rozhovor s doktorem Lockhartem bude mít mnohem závažnější dopad na jeho příčetnost, zlatíčko. A na tvoji taky.“
Zamávala mu na rozloučenou a odběhla seřvat starého Filche, proč ještě nezačal vytírat.