Křičím, než mi dojde dech,
blažen v lehu na zádech.
Slyšíte to?! žiju.
Dělám výdech, nádech,
bez opory v zádech.
Ochutnávám, žiju.
V tichu, které tají dech,
prošlapávám měkký mech.
Ohmatávám svět v němž žiju.
Běžím, než mi dojde dech,
cítím vítr ve vlasech.
Cítím, že žiju.
Umím chvíli zklidnit dech
a zvednu se po pádech.
Vidíte to?! Žiju!
Chytám, zdá se, druhý dech,
utápím se ve svých snech.
Vím, že žiju.
Už brzy mi dojde dech,
sotva vyjdu po schodech.
Myslím ještě žiju.
Už mi zcela došel dech,
smutně ležím na zádech.
Nevím, jestli žiju,
brzy v hlíně shniju.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jsi dobrá. Ve sto slovech
Tora
Jsi dobrá. Ve sto slovech celý život - snad jsem dobře pochopila.
Já- doufám, zatím chytám druhý dech a snad to ještě dlouho vydrží.
Ano, nějaký podobný záměr v tom byl...
Skřítě
S výsledkem sice nejsem úplně spokojená, ale jsem ráda, že jste se v tom našli alespoň vy, čtenáři ;-)
Mrazivé, fakt mrazivé. Letos
Rebelka
Mrazivé, fakt mrazivé. Letos válíš :).
Díky, sestřo,
Skřítě
I když teda původní záměry byly jiné a tohle je nakonec experiment něčeho mezi tím, co mi bylo líto zahodit... ;-)
Mnš to mrazivé nepřijde,
Aries
Mnš to mrazivé nepřijde, naopak, optimismus až do konce. Co víc by jeden chtěl
Ach,
Profesor
život ve stovce slov. Skvělé.;-)
Díky za komentáře,
Skřítě
co se týče vměstnání celého života do sta slov, tak mohu zodpovědně prohlásit, že dá zabrat, ale je to reálné a už se mi to párkrát povedlo (i líp). Stejně si ale myslím, že je dobře, že v reálu má život širší rozměr ;-)