Věda ve sto slovech

Byla to poslední moc mého starého života.
Byla zima, což je pro nás netopýry několikaměsíční noc v zimovišti.
Nevím přesně, co mě probudilo. Z hibernace se probouzíte půl hodiny, a mezitím byl rušivý element pryč.
Probuzení ale stojí spoustu zásob a do jara zbývaly minimálně dva měsíce. Potřebovala jsem je doplnit.
Vylétla jsem ven do hvězdnaté noci. Letěla jsem ztěžka a nízko. Bylo to špatný nápad. Zničehonic se mi do křídla zakousla kočka. Utekla jsem jí. Po zemi. Utíkala jsem, dokud jsem měla síly.
Ráno mě našel člověk.
Křídlo mi museli amputovat a v lidské péči už jsem zůstala napořád.

Ahoj lidičky!
Jsem energické netopýří miminko. Už umím jíst sama červy! Zatím jen ty světlé svlečené, ale už se moc moc moc těším na jídlo!
Protože! Bude jídlo! Když nás všechny vytáhnou, znamená to, že bude jídlo!
A já mám veliký hlad! Tákhle veliký! Veliký jako moje zuby, které mají celou půlku milimetru!
Ale teď přese mě leze moje sousedka z boxu, která mi chce určitě sníst jídlo, přestože jí červy jen namixované ze stříkačky! Kuš! Já vím, o co ti jde! Odstrčím tě a hup na zahřívací kámen.
A jé, on to není kámen, ale ruka. Ale hřeje taky.

Budu vám vyprávět příběh jedné rodiny, plné snílků a šílenců, dědičně zatížené až běda. Anebo to bylo spíše infekční? Posuďte sami:
Otec: Žhavil železo místo nad kovadlinou nad magnetem.
Matka: Přehrabávala hromady odpadu.
Starší dcera: Jezdila sanitkou v křížové palbě.
Mladší dcera: Válečná korespondentka. Vyměnila piáno za pero.
Manžel starší dcery: Věnoval se alchymii.
Jejich dcera: Kromě běžného dědičného zatížení si vzala vnuka nápadníka své babičky, taktéž dědičně zatíženého.
Jejich syn: Taktéž dědičně zatížený, sbírá kameny, vodu a led pěkně daleko od rodné hroudy.
Jeho strýc: Jediný z rodiny normální. Odrodilec, protože je... biolog.
Víte už, o kterou rodinu jde?

Mezi mnou a Bicasem bývala zlá krev.
Kde jsou ty časy, kdy jsem mu nabančil a hnal ho za sebou až k pletivu!
Když se objevila Kočena, týden se s ním nedalo bavit. Fakt. Týden jsem se s ním nebavil.
Dneska jsem se dozvěděl, že Dokonalá a Kočena spolu vyrazily na obhlídku knihovny. Že by rozkol mezi Kočenou a Bicáskem a následné svěřování se jiné ženě? Anebo jen dobrá zpráva, že spolu holky dobře vycházejí?
Bicásek namítl, že to mohlo být naopak a že se mohla chtít poradit Dokonalá s Kočenou.
Co na to odpovědět?
Potrestal jsem ho výhružným tichem.

Krásná jarní kytice potěší mě velice. Tak třeba - tulipány.
"Tulipáni jsou tu páni, vypustíme tuliposidy a tulipanidy."
A ještě něco by to chtělo - co narcisky?
"S námi do jedné vázy? Tyhle vrahouny?"
"Sami jste vrahouni. My jsme léčivky. Takový galantamin-"
"-způsobuje vnitřní krvácení-"
"-ne, snižuje demenci. Dejte si, tulipitomci, potřebujete to jako sůl."
A co takhle ještě něco hodně voňavého... konvalinky?
"Konvalinky neee... všechny nás pobijí!"
"Nazdar, dáte si trochu konvalatoxinu? Nebo radši konvalatoxol, konvalatoxosid a majalosid? Jsme symbolem lékařství, maloval se s námi už Kopernik."
A co takhle... pryšce?
"Ne..., latex ne!!!"
Proč mi ta kytka zvadla pod rukama?

Tam, kde zítra již znamenalo včera, neměly imperialistické vymoženosti přístup. Jazz, či rock´n´roll by sovětského člověka kazily, škoda vinylu na ně. Ale inženýr vždycky cestičku najde a rock na kostech - to zní tvrdě.
Stačilo obstarat použité rentgenové filmy, nastříhat je na čtverce, do středu propálit dírku a propojit dva gramofony - druhý měl vyhřívanou safírovou jehlu a vyškrabával do filmu drážku zvukového záznamu. Nakonec investice největší - sehnat originální desku pro první gramofon.
Živnost jen kvetla - rentgenizdat stál setinu ceny originálu a šel přehrát nejvýše desetkrát, než se úplně rozškrabal. Skončil po schválení zákona proti kopírování a vynalezení jednodušší záznamové techniky - magnetofonu.

- - - - - ZÁVĚRY - - - - -

Hmm... jenže když upřímný budu, vlastně nic...

Ve své práci zabýval jsem se vztahy mezi aglutinací lidské krve a vlivy jejími na duševní poruchy. Po několikaletém studiu a pečlivém zaznamenání všech...

Moment, kolik jich...

všech 3160 bláznů, jsem nade vši pochybnost zjistil, že mezi aglutinací krve a duševními poruchami pacientů není naprosto žádný vztah.

A je to venku. Jistotně se mi všichni vysmějí. Nicméně...

...mé systematické vyšetřování s jistotou odhalilo, že krev lidskou rozděliti lze do čtyřech skupin (I, II, III, a IV), jež nemožno navzájem libovolně mísiti...

Nu, alespoň něco. Ale dále raději věnovati se budu věcem jiným.

Člověk nás zase po ránu naložila do boxu a vyrazila s námi vem.
Obvykle to znamená jednu ze tří věcí:
1. Jedeme k veterinářce, kde často dostaneme manikůru.
2. Čeká nás rachota na veřejné akci.
3. Jedeme ne hlídání k tetě.
4. Bere nás s sebou na cesty.
Bylo to jasné, jakmile začali lidé čistit box, aby byl hezky průhledný.
Julián si na úvod počůral břicho, protože se mu nechtělo zvedat a už vůbec ne otáčet zadečkem dolů.
Já se začala česat drápky a lidé byli nadšení! Co vidí na hygieně?
Tak jsem dloubla Juliána, aby se začal čistit taky.

“Někde tu ještě bylo poslední vejce. A moje omelety chutnají prostě božsky!”

Vejce je tak temné, až září. Donese ho k lince.

“Zatraceně! Potvora jedna kluzká!”

Pokusí se vejce zachytit v letu, ale už je pozdě.

TŘESK!

Vejce dopadá na zem. Skořápka praská. TO uvnitř se rozprskne po podlaze. TO je extrémně husté a horké. Rozpínání je vyžene z kuchyně. Z terasy sledují jak TO začíná chladnout. Zvuk tvořících se atomových jader připomíná populární odrhovačku.

“Hmm, tak tohle nemá smysl uklízet dřív, než se v TOM začnou tvořit hvězdy. Myslím, že si na večeři zajdem radši na roh do nonstopu.”

Povídalo vejce vejci,
že je chtějí všichni vědci,
prostudovat fluorescenci,
která vejce vykazují
při dopadu záření
někde z UV oboru,
zviditelní červení
jazykolam - potvoru.

Protoporfyrin devět římská
je to, po čem se jim stýská,
chtějí bio řešení pro
solární slunění.
Běžné články solární
jsou prý příliš drahé,
tyhle budou levnější,
to bude to pravé.
Průhledné a ohebné
a jsou bez křemíku,
přitahují pozornost
laiků, odborníků.

Protoporfyrin můžeme
přirovnat k motoru,
příjmá slunce energii,
proud zvedá nahoru.
Elektron pak znovu
energii ztrácí,
ve vnějším obvodě koná
elektrickou práci.
Baterie funguje,
máme my to jisté,
vejce, ty se stanou zdrojem
energie čisté.