Mariella vzpomíná

Byla to poslední moc mého starého života.
Byla zima, což je pro nás netopýry několikaměsíční noc v zimovišti.
Nevím přesně, co mě probudilo. Z hibernace se probouzíte půl hodiny, a mezitím byl rušivý element pryč.
Probuzení ale stojí spoustu zásob a do jara zbývaly minimálně dva měsíce. Potřebovala jsem je doplnit.
Vylétla jsem ven do hvězdnaté noci. Letěla jsem ztěžka a nízko. Bylo to špatný nápad. Zničehonic se mi do křídla zakousla kočka. Utekla jsem jí. Po zemi. Utíkala jsem, dokud jsem měla síly.
Ráno mě našel člověk.
Křídlo mi museli amputovat a v lidské péči už jsem zůstala napořád.