Labyrint (Pavel Renčín)

Nespisovné a je tam nějaká ta sprosťárna
Hned první den si řek‘, že jemu nikdo na hlavu srát nebude. By se na to podíval, aby si vo něj kdejakej ňouma votíral boty!
Zkoušeli to.
Nepochodili...
Po měsíci pobytu ve zdejším ubytovacím zařízení bylo jasné, že se pokusí dostat na špici. Nebylo to jen tak. Některý byli vopravdu tvrdý. Naštěstí měl železnou pěst, v rukávu munduru pár fíglů, nůž a postavu obra.
Jenom jeden se mu dostal na kůži dost na to, aby mu zbyla památka, ale na tom nesešlo. Ne, když po tý votrocký robotě hodil nohy nahoru a užíval si titulu.
Sedmtři.
Jak skvěle to znělo…