Equilibrium RPG

fandom: Equilibrium
pozn.: inspirace se na mě vykašlala, BJB
„Dobrou noc, leannan.“ Usmála se na něj.
„Dobrou noc, Irén.“ Zašeptal, políbil ji na čelo a pak se na ni díval tak dlouho, dokud neusnula.
Věděl, že jednoho dne sem můžou vtrhnout ti z Nebe i ti z Pekla a zničit všechno, co pro něj něco znamenalo. Že kdyby se tak opravdu stalo, zemře při tom spousta lidí, na kterých mu záleželo. A přesto to byl všechno ochoten riskovat pro ni a pro její děti, které přijal za svoje a které mu přirostly k srdci.
Miloval je všechny tři a ani v nejmenším nelitoval svého rozhodnutí. Stáli mu za to.

„Podívej, už nesčetněkrát jsem čelil přesile upírů. Nechal jsem se vlákat do léčky v jednom pochybném pařížském pajzlu. Dokonce jsem sloužil i jako návnada, když se můj zvrácený strýček a sadistický otec rozhodli zabít mého dědu, ale naštěstí se jim to nepovedlo. Několikrát jsem se probojovával skrz nespočet nepřátel, kteří se mě snažili zahnat do kouta. Dostal jsem se do úzkých v první i druhé světové válce. Tohle všechno jsem si už prošel a není to ani zdaleka všechno. Ale jenom s tebou se mi může povést spadnout do jediné funkční pasti na mamuty, co tu zbyla od doby ledové.“

Fandom: Equilibrium (rok 1066)
Byl naštvaný. Oba drzé lapky se mu sice povedlo zabít, ale sám na tom byl dost špatně. Vyčerpáním padl na slaný písek a sledoval, jak z něj proudem teče krev.
Jak ležel, uvědomil si, že smrtí v boji si zaslouží věčný život na Valhale, kde mu nic nebude chybět. Naštvanost byla ta tam. Usmál se na přilétající valkýru a byl rád, že o své víře nikdy nepochyboval. Poslední pohled na moře si chtěl užít.
„No tak, nezdržuj,“ pokárala ho s úsměvem na rtech Hlökk. „U Stamford Bridge se to začalo mlít, nemám na práci jenom tebe.“
Závěrečný výdech ochotně urychlil.

Jednoho krásného dne, kdy by ani psa ven nevyhnal, vlkodlaci v Szegedu marně přemýšleli jak si zkrátit dlouhou chvíli. Upíři měli asi volno, žádná apokalypsa se zrovna nekonala a tak přišla na řadu zábava smrtelníků. Activity.
Byli asi v půlce hry, když se Leandros při pohledu na zadání pantomimy zarazil, zhrozil se, zesinal a pak odevzdaně nakráčel doprostřed místnosti, aby na něj všichni viděli.
„Tanec svatého Víta?“
„Epileptický záchvat!“
Leandros se plácl do čela a protřel si obličej. „Ó istenem!“
„Nežvaň a pokračuj.“
„Kušuj, babi!“ zavrčel. „Si to zkus předvést sama.“
„A jaké je zadání?“ zeptala se Irena.
„Stověžatý tatíček.“
Pozn.: Ó istenem [ištenem] = panebože

Fandom: Equilibrium (jeho pokřivená paralelní realita)
Dnešní brífink se výjimečně konal u Freye v Sessrúmniru, protože tentokrát to byl bůh lásky a plodnosti, prostě sexu, kdo potřeboval něco zařídit tam dole. Konkrétně osvobodit jednoho seidmadra, runového kouzelníka, ze spárů upířích hraběnek.
O té zemi měla severská rozvědka jen kusé informace od svých slovanských spojenců, protože víra tam dávno vymřela. Vaří tam údajně nejlepší pivo na světě, prezidentka aktivně popírá globální oteplování, za které ostatně můžou ty čubky z Pekla, a taky se tam strašně krade.
„Dost keců, šup z vámi do Prahu,“ zahřímala Tóra na Edvinu a její spolubojovnice, Arnu a Mey, načež je bleskově přenesla.

Svatba se povedla výtečně, jen co je pravda. Arne Magnusson, ženich, sice trval na tom, aby se na hostině nejprve podával tradiční islandský hákarl, takže umřelo víc lidí na otravu jídlem než alkoholem, ale on i Hervora, nevěsta, jen zářili.
Potíže začaly, když Islanďan pozvolna přestal navštěvovat společné pitky a bitky. Důvody uváděl podezřelé, ale tvářil se vážně. Zbytek jednotky samozřejmě spekuloval, co se to děje, ale protože byli svobodní, pravý důvod jim unikal. Teprve když odřekl účast na chcípáckém soustředění na Haltiatunturi, uhodili na něj.
Se slzami v očích přiznal, že jde s manželkou na Labutí jezero, podpantoflák jeden.

„Tati? Proč je v létě teplo a v zimě sněží?“
András si jen povzdechl a otočil další stránku burzovních novin.
„Tati, proč oheň pálí?“
András se nadechl k odpovědi, pak se zarazil, zamračil se a ústa zase mlčky zaklapl.
„Tati, proč je voda mokrá?“
Jen cosi tlumeně zpoza papírové bariéry zabručel.
„Tati, proč je krychle hranatá a koule kulatá?“
Žádná odpověď.
„Tati? Ty s náma nemluvíš?“ zadívala se dvojčata na Andráse.
„Ale mluvím.“ Pousmál se.
Na pár vzácných vteřin bylo ticho.
„Tati a odkud vane vítr, když je tornádo?“
András rezignovaně položil noviny na stolek. „Tak to doufám nikdy nezjistíme.“

„Co tu děláte?“ zazíval.
Pět párů očí se odlepilo od notebooků.
„Drabblíme,“ špitl Matěj.
„A nedělali jste to už minulý rok?“
Nikdo neodpověděl.
Liam dal vařit vodu a během čekání jim trochu nakukoval přes ramena.
„Proč všichni píšete o vraždách a cyankáli?“ zeptal se jako by nic.
„Protože na dané téma se nic moc jiného napsat nedá,“ vysvětlil kanibal.
Liam se podivně se usmíval.
„Co bys jako napsal ty?“ vybuchl Matěj.
„Inspiroval bych se Lustigem. Název sice zní Hořká vůně mandlí, ale češtině je slovosled celkem ukradený.“
Když viděl jejich zaražené výrazy, vzal čaj a při odchodu si spokojeně pískal.

Kdesi v srdci Sibiře
---------------------
Seděli kolem krbu. Podle předpovědi se mělo vyjasnit, ale z oblohy se zatím stále sypalo. Sucuby se odmítly jít koulovat a tak se dalo zabavit jen košíkem s pletením nebo křížovkou.
Pletení po chvíli skončilo roztrhané v koutě a společnost mrtvých neposedů se začala věnovat náročnější zábavě.
„Prázdniny jinak,“ přečetla Trix svým kolegům.
„Volno,“ vyhrkl Sergej.
„Plod dubu,“ pokračovala Sucuba.
„Žalud,“ řekl Ian.
„Teď ty Ivane - krychle latinsky.“
„Kolik písmen?“ chytal se stébla blonďatý Incubus.
„Na pět.“
Ivan jen smutně koukal. Jeho hlava prostě nebyla stvořena k myšlení.
Trix si zhluboka povzdechla.
„Cubus ty obrtlíku. Máš to i ve jméně.“

„Co vy tu tak brzo pane Kraussi?“ zeptala se Mája.
Banshee se jen usmál.
Odemkla dveře a oba zůstali překvapeně stát. Kolem nohou jim totiž náhle proudili pidimužíci a odnášeli si tučnou kořist – maso, zeleninu, židle a také malou lahvičku plnou světélkující tekutiny. Dívka se vzpamatovala jako první.
„Skerászové? Co tu zas ty malé mrchy dělají. Lee! Kde jsi?“
Vyšel z kuchyně.
„Kolik toho ukradli? A nebyla ta lahvička náhodou tvoje slavná tajná přísada?“ ptala se rozhořčeně.
Incubus se ušklíbl a podal panu Kraussovi nějaký papírek.
„Projímadlo Ambrosie,“ přečetl klidně, „Dejte si náš nektar, pohnojíte hektar.“
Mája se skácela smíchy.
-----------------------------------------------------------
Pozn: Skerászové jsou mnou vymyšlení tvorečci, kteří žijí ve starých sklepích a vše co potřebují k životu (hlavně jídlo a něco na spaní) prostě ukradou.(Proto se tak často lidem ztrácejí ponožky a studentům jídlo z kolejních ledniček.)