DMD č. 6. pro 6. 4. 2024. Téma: Já sama!

"Pánové!" zvolal Bušek. "Dnes nejspíš přijde náš první střet s loupežníky!"
Všichni pozvedli hlavu.
"Plán je jasný!" pokračoval nadšeně. "Vyšleme po nebezpečné cestě jedinou vějičku," ukázal na dívku stojící opodál. "Tu přepadnou lupiči, na které vzápětí vyběhneme a pobijeme je!"
"Co tomu říkáš?" otočil se Ondřej po Matějovi. Ten však nebyl k mání.
***
Ondřej si ještě nechal přebrousit meč, aby se mu lépe sekali lapkové. O kousek dál spatřil dívku, která se měla sama vydat mezi loupežníky. Když se k ní přiblížil, odhalila tvář, kterou Ondřej dobře znal. Patřila totiž Matějovi.
"Ty máš teda ránu!"
"Mlč. Nebo dám ránu tobě!"

Je dopoledne, čas vaření, místo toho však ocitám se uprostřed hemžení
Celá domácnost nastěhovala se ke kuchyňské lince
Mohl bys, drahý, vypadnout od toho hrnce?
K obědu fazolovou polévku ráda bych udělala
kdybych jen v kuchyni byla aspoň chvíli sama
Dcera s neteří hrabou se v poličce
Synátor kýve se na staré stoličce
Hledá nahoře nad linkou sirup domácí
Stolička viklá se, však on balanc neztrácí
Sirup již ulovil, leze dolů, stoličku vrací ke stolu,
kolem linky zatáčí, s dotazem prostým na mě se otáčí
Chceš s něčím pomoct, mám něco nakrájet?
Ne, jen mi tu přestaň už konečně zaclánět

„Já sama?! Vy! Vy sama! Vy sama jste si mě vymyslela, přisoudila mi vzhled, názory i city! Předstíráte, že se mnou vedete rozhovory, ale přitom všechno, co já říkám, co si myslím – k ďasu! – co cítím, pochází výlučně z vaší pomatené představivosti! Dokonce ani tenhle dramatický monolog není můj! Chci svou svobodu, rozumíte?! Ale ne proto, že vy jste se tak rozhodla. Jsem autonomní literární postava! Alespoň jednou se chci projevit taková, jaká opravdu jsem! A přestaňte mi už konečně předepisovat každé slovo, které říkám!!!“
Zamrkám. Adelaida se hlasitě nadechne a upřeně mi zazírá do očí. Tohle bude ještě dlouhé.

Byl velmi horký červnový den. Jako obvykle za to horko mohlo slunce, ale svou roli v něm hrály i hořící pražské mlýny a střely létající vzduchem.
Čtyři studenti se krčili za okrajem barikády v srdci Starého Města.
Jeden z nich vystrčil hlavu, aby vypálil na oblehatele.
Jeho krev na dlažbě byla slovansky rudá.
"Je po nás!"
"Musíme zavolat pomoc!"
Barikáda se otřásla dopadem dělové koule. Dlažební kameny se sesypaly.
Na zbylé studenty dopadl stín.
Stála před nimi žena ideálně oblečená, neznámá, krásná, vydatně ozbrojená.
"Tohle není místo pro ženskou!"
"Je to pražská tradice," odsekla a přesnou střelou zbavila dělostřelce života.

Zase si to všechno musela udělat sama... Sice říkala, že je samostatná a nepotřebuje muže, nebo někoho po svém boku. Ale nah, on by se aspoň někdo hodil.

Jenže ten někdo naháněl vraha, co byl posedlý nechávat na místě činu kaluž krve a kytici oblíbených květin oběti.

Aspoň v bytě nebyl takový nepořádek.

Dala vyprat, mezitím umyla nádobí a potom i ono prádlo pověsila. Po tom všem se roztáhla v ušáku, dala nohy na opěrku. Byla tu přeci sama, mohla si dělat cokoliv, co chce.

A i proto si v jeho ušáku právě četla erotický román a nestyděla za to.

Před branou nebeskou přešlapoval rozčilený anděl a neméně rozčilený čert. Z hlouby nebes se ozývaly zvuky ničení, zkázy a apokalypsy.
"Co to zase provádíte?" zjevil se před nimi Pán Bůh.
"My nic!" odpověděli unisono Petronel s Uriášem.
"Nic? Svatá Kateřina zuří tak, že se dekuje i Michael-"
"No ale to není naše vina!"
"Jak vám mám věřit?"
"Nejsi vševědoucí? Proč si nezjistíš, co se stalo?" ozvalo se za Ním.
Dorazil advokát, Panna Marie.
"Odsuzuješ bez důkazu. Zrovna u tebe mě to překvapuje."
Bůh se ošil.
"Nemusím si přece zjišťovat všechno..."
"Tady bys měl! Tohle jsem totiž zavinila já. Já sama!"

Pod Neviditelným pláštěm se v hábitu choulila hubená černovláska. Trpělivě čekala a hodiny ubíhaly. Bylo k půlnoci, když zaslechla povědomé kroky.
„Co ti trvalo tak dlouho, Pastorková?“
Snědou čarodějku hlas odnikud nepřekvapil.
„Nemohla jsem zmizet okamžitě. Brumbál…“
„Fajn, porada se protáhla. Je mi to jasné,“ kysele. „A já tu zatím klepu kosu,“ přetáhla plášť přes druhou ženu.
„Zlobíš se, Sam?“
„Na tebe, Kataríno? Nikdy.“ Vydechla, když jí obratné prsty zajely pod hábit. Neprotestovala, když obdržela vášnivý polibek.
„Po… počkej… Já sama!“
Zapínání podprsenky povolilo.
Tmavou uličkou se nesly vzdechy a steny.
„Tyhle naše dostaveníčka nás vyjdou draze, Pastorková.“
„Myslíš, Snapeová?“

Usedl k večeři. Manželka výjimečně vůbec nemluvila. Mělo ho napadnout… Než si stihl uvědomit… Ústa a nos měl plné těžkého parfému, ale jeho tělo nebylo schopné se ani začít dusit. Cítil její doteky jako přes tři vrstvy vlny, ale věděl, že… Oči měl otevřené a před nimi zelenou tapetu její ložnice, komodu a na ní vázu s čerstvými květy. Do toho pokoje už nikdy nevkročí. Ani do toho domu.

Georgina Moodyová byla vdaná žena. Její muž – ta potupa! – odmítal plnit manželské povinnosti. Sváděla ho, povzbuzovala, přemlouvala. Až na konec vzala celou věc do vlastních rukou. Alastor Moody bude mít syna.

Růžovlasá dívčina s vysokým čelem zabořila prsty do trávy. Ti dva se už zase hádali.

Naruto určitě plácl nějakou hloupost. Z něj ninja nebude! Vždycky dřív jedná, než myslí. A sensei? Ten čte. Je mu úplně jedno, že se jeho svěřenci pozabíjí.

Ne, to by mu křivdila. Hádky blonďáka a černovlasého byly každou chvíli. Nejspíš si na to prostě jenom zvykl.

Sakura si povzdychla. Jaká vlastně bude kunoichi, až tenhle výcvik skončí? Techniky mysli, na to je dobrá Ino. Bojovat zvládne, ale Sasuke ji hravě zastíní.

Já sama nevím, co chci. Možná bych… měla chránit tyhle dva… naučit se… léčit.

S Vaculíkem tam byl chlap s květákovitým nosem.
"Vtipná kaše došla, co!?" zakroužil lžičkou v logru na dně sklenice.
"Prosím?"
"'Chmel je naše zlato, vyserte se na to.' Nic ti to neřiká?"
To tu byla vážně kvůli takový blbosti? Že pod budovatelský heslo připsala fixkou trapnej vtípek?
"Tak co? Psalas to?!"
"Jo."
"S kym?"
"Sama."
"Nelži mi tu, sakra."
"Já vím, že chcete krýt kamarádku," vstoupil do toho Vaculík. "Ale je to zbytečný. Ona nám to slečna Věra sama řekla."
Co jim řekla? Vždyť tam ani nebyla.
"Pěkná kamarádka!" zašermuje Květák lžičkou ve vzduchu, "na tu bych si dal bacha."