DMD č. 22. pro 22. 4. 2022. Téma: Jako fénix z popela

Ženský tábor osvobodili do dvou dnů od pádu Ministerstva. Neville se připojil k dobrovolníkům, třídil přeživší podle stupně a druhu potřebné pomoci a na potkání prováděl čistící a dezinfikující kouzla. U jednoho z baráků zůstal stát jako solný sloup – ze dveří se vybelhala jeho babička.
„Babičko! Ty žiješ!“
Augusta Longbottomová povstala jako fénix z popela – špinavá a nasraná. Do tábora se dostala, když v úkrytu na vteřinku zamhouřila oko (ne, nespala! a přepadli ji, holomci, ze zálohy!).
„Neville, jsi to ty?!“ zvolala tónem, který měl milovaného vnuka varovat předem. „Samozřejmě, že žiju. A uráží mě, že sis myslel něco jiného!“

Plameny. Všechno hořelo. Dřevěná budova se již dávno zřítila a její trámy nyní sloužily jako hlavní potrava pro rudo-bílý oheň. Nikdo to nemohl přežít. Nikdo!

Jenže i přes mojí modlitbu se uprostřed toho pekla vztyčila postava. Byl to stín? Byl to ještě člověk? Viděl jsem jen černou siluetu.

"To není možné..." slyšel jsem zašeptat vedle sebe. Někdo se skácel a jiný s řevem utekl do lesů. Já tam jen tak stál a zíral do plamenů.

Nevím, jak, ale cítil jsem "její" pohled. Neviděl jsem oči, jen postavu která ke mně natočila svou tvář. Rudý plamen plál kolem jako rozepjatá křídla.

Hudba, světla, akce. Zkušená tanečnice ladnými pohyby dopřává pozornost šatům, které jí oblékli. Zdůrazňuje lehkost materiálu, bohatost zdobení, dokonalou souhru barev v pohybu i v klidu. Po chvíli uhrančivého vystoupení ji střídá druhá, vše zakončí třetí, nejvelkolepější. Diváci úžasem nejsou schopni slova, autor kolekce neskrývá pýchu nad svým géniem.
„Hm,“ ozve se po chvíli do ticha.
Obecenstvo strne, fashionista znejistí.
Hodnotitelka se ošklivě usměje a konečně poctí okolí slovy: „Tohle je vaše nejlepší práce, ano? Nezadala jsem vám snad téma fénix vstávající z popela? Toto byla možná slepice kulhající ze záhonu. Lituji, králi Kazisvěte, mou ruku nedostanete. To je vše.“

Ta věc byla prostě záhada. Teoreticky spadala do oboru botaniky, konkrétně tropické, ale ve skutečnosti připomínala spíš něco z patologie tkání. Ohavně flekatá zeleň, připomínající pokožku hrdiny z filmu Sama Raimiho. Chovala se divně. Zahrnuta péčí ráda předstírala smrt a zvala na hostinu masařky. V tu chvíli matka ztrácela nervy a vyhodila To na trestnou lavici na chodbě. Občas v květináči zadusila nedopalek.
Po pár týdnech Věc vyrašila a rozkvetla květem barvy zamřelého hovězího. Vdechla jsem na schodech odeur kafilerie v letním vánku a zasténala:
"Boha jeho, ten zmijovec ještě nechcípl?"
"Falešnej poplach," pravila matka zavile.
A zapálila si cigaretu.

Už to bylo strašné, a vše naznačovalo konec.

Ona se však stále nechtěla pustit.

Ze setrvačnosti?

Z pohodlnosti?

Ze strachu?

Říkala si, že je to tak fajn, že to vydrží, zvládne a dá.

A Vesmír kývl hlavou, a ukázal jí najednou jak to celé opravdu je, a ona pochopila, že takhle už to dál nejde.

Tahle nemůže žít.

Podala výpověd.

A našla práci jinde.

A koukala.

Ohromeně.

Najednou z nervózní ustrašené osoby co je plná stresu a v noci nemůže spát je člověk co se cítí lehký a má pravidelný spánek.

A dle okolí vypadá hned o pár let mladší.

Rána.
Ticho.

V peřince z popela se něco docela zlehka pohne. Rozvířené šedé šupinky odkrývají první váhavé pohyby.
Pod popelem se zatřpytí korálkové oko. Omámeně zamžourá na svět.
Ozve se nespokojené pšíknutí.
Protažení hlavičky rámuje korunka z prachu a popela.
Rázně se otřepe. Hrdě (a vrávoravě) se postaví. Majestátnost obrazu naruší další pšíknutí.
Je zpátky.
Důrazné protažení. Bystré oči se rychle rozhlédnou.
Tlapky začnou energicky hrabat v popelu. Za chvíli spokojeně sevřou zlatý knoflík.
Hrabák se šťastně usadí v popelu ze spáleného saka.

„Musel jsem to spálit kvůli tomu jedu,“ povzdechne si Mlok.
Vyčítavý pohled.
„Ano. Příště ti ho odstřihnu.“

Nicky objal Andyho zezadu, bradu si položil na rameno a zadíval se na plakát, na kterém pracoval.
„To je pro ten film Počátek?" zeptal se. „Odvážné," zhodnotil, když si prohlédl karton odshora dolů. Penisy všech tvarů. Realistický, ztopořený, stylizovaný, ochablý, stříkající.
„Nic mě na to nenapadá."
„Možná se jen potřebuješ odreagovat," prohlásil Nicky a zajel mu rukou pod kalhoty a promnul mu přirození přes spodní prádlo.

Leželi v pevném objetí nazí na podlaze a občas se políbili. Nicky ucítil na stehně Andyho tvrdnoucí péro.
„To ještě nemáš dost?" zasmál se Nicky.

„A co třeba vejce, slepice nebo fénix?" uvažoval Andy.

Červík hleděl doprostřed ohniště, kde tiše doutnala jejich večeře. “Prosím vás, jak se tohle stalo?” zajímal se.
“Chtěli jsme vyzkoušet kuře na žhavých uhlících,” vysvětloval Mravenec a koutky úst mu cukaly potlačovaným veselím.
Ostatní kamarádi posedávající kolem se nezřízeně lámali smíchy.
“To chce alobal, přátelé. Alobal,” zdůraznil Červík, vzal bodec na opékání buřtů a s hbitostí Zorra mstitele nabodnul zuhelnatělé kuře. Zvedl jej a kriticky si jej prohlédl.
“Jaký je verdikt, doktore Červíku?”
“Obávám se, že s tímhle Fawkesem už by Brumbál moc parády neudělal,” řekl a lítostivě hodil kuřecí uhlík zpátky do ohniště. “K večeři bude chleba s hořčicí.”

Stojím na hřbitově u našeho rodinného urnového hrobu. V jeho hlubinách se ukrývají urny s popelem mých blízkých, na které mi už zbyly jen pouhé vzpomínky.
Vím, že nevstanou z popela jako bájný Fénix. Stejně jako jiní tvorové. Ani ti molové, s kterými v našem bytě donekonečna bojujeme, neožívají. Pouze se množí. Stejně jako moji předkové, kteří mi tak umožnili stát zde teď. A tím, že figurují v mých vzpomínkách, existují nadále takříkajíc virtuálně.
A mně nezbývá, než nadále žít tak, aby se moji blízcí v těch urnách nenatřásali. Což je pro ty zpopelněné jejich forma obracení se v hrobě.

Žně. Horko. Spousta prachu. Horko. Mazivo. Slunce. Tření. Horko. Stačí málo a kombajn chytne. Hned poté vzplane vyschlé obilí stojící na poli. Plameny se šíří velmi rychle. Často je řidič rád, když stihne včas vylézt ven. A to už většinou zpoza keře vyskočí nějaký čumil s mobilem a stane se během chvilky hvězdou internetu. Samozvaní reportéři bývají o dost rychlejší než hasiči.
Farmář dostal pro tyto případy k Vánocům novou sadu hasících přístrojů. Malý červený pomocník může zachránit drahý stroj od totální zkázy. Doufá, že nebude potřeba.
Kombajn není Fénix. Z popela vytáhnete maximálně ohořelé ložisko, hřídel a řadící páku.